Článek
Nevím, jestli je naše okresní město na bezdomovce plodnější než jiná města, ale je pravda, že jich tu máme opravdu hodně. Mají svá oblíbená místa, kde se srocují, pijí své krabičáky a povídají si. Mají své oblíbené parky, kde polehávají na trávě a své oblíbené vietnamské koloniály, před kterými posedávají na obrubnících doslova v houfech. Rádi se také houfují před naší Billou, tam sedí na parapetu a konzumují víno. Nezapomenutelný zážitek, kdy jsem odcházela z tohoto malého nákupního centra a těsně přede mnou jeden z nich vytáhl penis a já se celkem vyděsila, co bude následovat, jsem už líčila. Naštěstí jen začal močit na kanál a mne si vůbec nevšímal. Někteří jsou čistší, jiní až tak ne, jedni s sebou tahají celé tašky svého majetku a jiní je mají někde odložené v nějakém svém tajném koutku, kam se uchylují na noc. Na pravidelné velké shluky si lidé stěžují, ale policie stejně nic nezmůže. Je jedno, že se nesmí pít alkohol na ulici, na tyto lidi nic neplatí a policii to asi ani už nebaví. Občas přijedou, hlouček rozpráší a za hodinu je skupinka nazpět.
Berou vůbec nějaké dávky? Mají doklady? Odkud berou peníze na ten alkohol? Honí se mi hlavou. Co by se stalo, kdyby dostali ubytovnu a práci? Chodili by pracovat? Vážili by si tepla a pohodlné postele? Já myslím, že ne. Že by se už nedokázali začlenit a ani by neměli zájem. Že jim to takhle vyhovuje. Nyní na jaře rozkvetly nejen stromy, ale i naši bezdomovci. Už se nemusejí potupně uchylovat do vyhřívaného zázemí, kde noc přečkají, pokud nejsou opilí, na židli nebo v posteli. Už jsou opět volní jako ptáci.
A nedávno jsem procházela parkem, který přiléhá k jedné základní škole, a přede mnou si vedla maminka malou holčičku, která povídá: „Mami, podívej, tam leží pán. Asi je mu špatně, když tam tak leží, musíme mu pomoct.“ Kouknu, kam holčička ukazuje, a opravdu, z roští za starým sousoším trčí rozhozené nohy, opodál odhozená naditá igelitka, ale nohy se lehce pohnou a začne se ozývat spokojené pochrupování. „To je jen bezdomovec.“ „Ale proč tam tak divně leží? Nevezmeme si ho domů? On nemá domov, proč mu nikdo nepomůže? U nás by se vyspal a pak…“ „Ne to nejde. On tak spí schválně.“ „Ne, schválně tak nespí. Takhle nemůže spát schválně. Pojď se podívat na něj ještě jednou!“ A holčička tahá mámu za ruku. Já už pokračuji jinou cestou. Pochybuju, že maminka šla zkoumat s dcerkou, jak vlastně spí. Je pravda, že moc pohodlně si opravdu „neustlal“, asi ho zmohlo levné víno.
A pak učte dítě ve škole, že se má pomáhat lidem. Že tento člověk, který se povaluje v křoví, není nikdo, kdo zrovna zkolaboval a potřebuje lékaře, že je to člověk, který žije jiný život a o návrat do běžné společnosti se vším všudy, tedy i s pracovními závazky, by stejně zájem neměl.
