Článek
Pohledný mladík, který měl být lékařem
Jaromír Mayer se narodil 22. července 1943 v Praze. Otec byl lékař a měl pro syna představu, která se v rodině nabízela téměř automaticky. Přál si, aby ze syna byl také doktor. Jenže mladého Mayera mnohem víc přitahovala hudba a natruc otcově přání nastoupil do učení. Vyučil se nástrojařem a pracoval v ČKD. Zpíval po barech a kavárnách a začal studovat konzervatoř.
První manželství a dcerka Andělka
Už na konzervatoři se seznámil s o několik let starší Vilmou Volkovou, vzali se v roce 1962 a krátce nato se jim narodila dcerka Andělka, která se později vydala stejnou cestou zpěvu a hudby jako její rodiče.
Semafor, orchestr Karla Vlacha
Mayer prošel Semaforem, který ho nijak nenadchl. Bylo to podle něj více o hraní než o zpěvu, ale pro něj byl zpěv na prvním místě. Když se později dostal k orchestru Karla Vlacha byl to pro něj zlom. Sám po letech přiznal, že právě Vlach mu dal jednu z největších životních šancí. Navíc tvrdil, že o Zlatého slavíka nikdy nijak zvlášť neusiloval. Podle něj člověk potřebuje především štěstí a buď to přijde nebo ne. Jeho hlas i vzhled z něj udělaly přesně ten typ zpěváka, který tehdejší publikum milovalo. Nebyl to žádný výstřední rocker. Působil elegantně, romanticky a uhlazeně. Pro dámské publikum byl opravdu přitažlivý a netrvalo dlouho aby se stal idolem nadšeného ženského publika.
Zástupy fanynek a dopisy, které musel někdo vyřizovat
Jeho kariéra se rozjela naplno a Mayer se postupně zařadil mezi známé tváře československé pop music šedesátých a sedmdesátých let. Byl pohledný, mladý a slavný. Ideální kombinace pro vznik pořádného ženského davového šílenství. Sám později vzpomínal, že mu chodily dopisy od fanynek. Jenže podle jeho slov nebyl typ muže, který by kvůli slávě doma střídal ženy. V té době byl už totiž ženatý. Dopisy proto předával člověku, který vyřizoval odpovědi.
Jenže jedna žena přece jen vstoupila do jeho života způsobem, který už se nedal přehlédnout. Eva Pilarová.
Eva Pilarová: svatba v Paříži a manželství, které vydrželo jen chvíli
Potkali se v Semaforu, zpívali spolu, vystupovali a milovali se. Jejich vztah byl pro veřejnost mimořádně atraktivní. Mayer za sebou nechal první ženu a malou dcerku. V pětadvaceti letech se oženil po druhé a rovnou na československém konzulátu v Paříži. Jeho vyvolenou byla velká láska – Eva Pilarová. Jejich manželství tehdy působilo jako svazek dvou hvězd první velikosti a veřejnost k nim přímo vzhlížela. Působili jako dokonalý umělecký pár. Společně koncertovali a nazpívali několik duetů. Měli také vlastní televizní pořad, v němž nechávali diváky nahlédnout do svého soukromí, což bylo v tehdejší době něco poměrně neobvyklého. Společně také nazpívali například píseň Rozhoupej zvony nad námi.
Jenže za televizními kamerami začaly přicházet problémy. Manželství trvalo přibližně čtrnáct měsíců a následoval tichý rozvod. Žádná veřejná válka, žádné velké skandály. Podle pozdější vzpomínky samotné Pilarové byl rozchod překvapivě klidný. Po rozvodu dokonce společně zašli do čínské restaurace ve Vodičkově ulici.
Mayer a Pilarová byli podle pozdějších Mayerových slov spolu tři roky, prakticky sedm dní v týdnu. Koncerty, zájezdy, hotely, cestování a žádný pořádný odpočinek. „Stačilo to,“ shrnul Mayer jejich společné soužití. Rozchod podle něj proběhl po dohodě a bez toho, aby po sobě bývalí manželé házeli špínu.
Neunesl, že Pilarová byla slavnější
Jenže zlé jazyky už tehdy tvrdily, že Mayer si Pilarovou vzal jen pro to, aby přes ni dosáhl svého úspěchu. Ona mu asi skutečně chtěla pomoci, jejich vlastní pořad se natáčel u ní na chalupě. Možná se ale snaha minula účinkem a byla spíš překážkou. Eva Pilarová kdysi uvedla, že: „Většina chlapů neunese, když je manželka úspěšnější…“
Pravda je možná někde mezi. Byli spolu stále, až tak moc, že to bylo pro Mayera těžko únosné, sláva Pilarové zastínila jeho úspěchy a hlavním důvodem možná bylo to, že si prostě nebyli souzeni. Nešlo o pravou lásku, jejich vztah byl postaven na zamilovanosti, sympatiích a obdivu. Když zamilovanost opadla, tak vztah chřadl.
Hvězda, která měla své vlastní hity
Po rozvodu s Pilarovou Mayer rozhodně nezmizel. Naopak. Pokračoval v sólové kariéře, vystupoval s různými kapelami a postupně si vybudoval vlastní pozici. Velkým úspěchem se stal Malý přítel z města N., který patří k písním, s nimiž je jeho jméno dodnes nejvíce spojováno a další písně jako Hospůdko známá, Jedna slza na tvé tváři, Dům u vycházejícího slunce nebo Vzpomínám na San Francisco. Mayer se dál objevoval v rozhlase, televizi i na pódiích. A jeho popularita mezi ženami pokračovala.
Jenže Mayer tvrdil, že sláva pro něj nikdy nebyla důležitější než soukromí. To se později ukázalo jako poměrně zásadní. Protože přišel den, kdy se rozhodl udělat něco, co by od tehdejšího idolu čekal málokdo.
Rodina, třetí manželka a plán na útěk
Mayer se oženil potřetí. Jeho manželkou se stala novinářka Radka Machová. Se třetí manželkou měl dceru Lucii a syna Martina. Bydleli ve Slivenci, ale postupně v nich zrálo rozhodnutí odejít z Československa. Svůj odchod plánoval rok. Společně by je nikam nepustili, jeho žena s dětmi tedy v roce 1986 odjela k rodičům, kteří žili v západním Německu a on odjel do Jugoslávie. Později se rodina sešla a společně přestěhovala do kanadského Edmontonu.
Z idolu ženských srdcí se stal kanadský olejář
Zpěvem by se v Kanadě neuživil, ale na zpěv nezanevřel. Pracoval v olejářské firmě a zpíval a vystupoval po večerech o víkendu. Ačkoliv ho zlobily hlasivky, vytvořil v Kanadě dokonce vlastní skupinu. Žádné televizní kamery, žádné titulní stránky časopisů, žádné davy fanynek před šatnou.
Kvůli jeho emigraci měla Pilarová problémy
Mayerův odchod měl paradoxně dopad také na jeho bývalou manželku. Eva Pilarová zůstala doma a v Československu dál pracovala, zatímco její druhý manžel se ocitl za železnou oponou. Dobové a pozdější články uvádějí, že její možnosti cestovat na Západ byly v souvislosti s jeho emigrací omezené.
Sama Pilarová později vzpomínala, že Mayer emigroval až v roce 1986, tedy dlouho po jejich rozvodu. Připomínala také, že jeho odchod tehdy zastínila emigrace Waldemara Matušky, která byla v médiích mnohem výraznější. Mayerův útěk tak podle ní prakticky zapadl.
Šok: Mayer se po 36 letech objevil v Praze
Po 36 letech se Jaromír Mayer vrátil do Prahy. Bylo mu téměř osmdesát a najednou stál znovu v zemi, ze které kdysi odešel. Dorazil v roce 2022 aokamžitě kontaktoval starého kamaráda Antonína Gondolána. Jejich setkání po desítkách let bylo podle Gondolánova vyprávění velmi emotivní. Mayer se ale nevrátil jako někdejší mladý idol. Vrátil se jako muž, který už měl za sebou úplně jiný život. A překvapivě zjistil, že lidé si jeho hlas stále pamatují.
Bál se, že zapomene vlastní písně
Když se později znovu objevil na pódiu, měl podle vlastních slov strach, že zapomene texty. Přes třicet let je totiž pořádně nezpíval. Ulevilo se mu - nestalo se. V Bratislavě pak zažil podle svého vyprávění jeden z nejlepších koncertů života. Publikum reagovalo mnohem bouřlivěji, než čekal. A najednou bylo jasné, že se nestalo to, čeho se Mayer možná nejvíc obával. Lidé na něj nezapomněli. Jen si museli dlouho počkat, než se vrátí.
Z hvězdy první velikosti byl muž v ústraní
Dnes je Jaromír Mayer jedním z těch podivně zapomenutých mužů československé pop music. Jeho písně přežily, jeho hlas se občas vrací z archivů, ale jeho jméno už zdaleka nemá sílu jako jména Gott, Matuška nebo Vondráčková. A přitom měl všechno, co tehdejší hvězda potřebovala. Vzhled. Hlas. Hity. Slávu. Ženy. Slavnou manželku. Vyprodané sály. Pak to všechno opustil. Odešel do zahraničí, začal nový život, pracoval v olejářské firmě a na hudbu se díval z úplně jiné strany. Přesto se jí nikdy nedokázal vzdát úplně.
Možná je právě v tom největší ironie jeho osudu.
Mayer neutekl před hudbou. Utekl před životem, který se kolem ní vytvořil.
Když se po desetiletích vrátil, zjistil, že písně, které kdysi zpíval statisícům lidí, na něj čekaly. Stejně jako vzpomínky na ženy, které mu kdysi psaly milostné dopisy. A možná i na jednu z nich, která byla nejen jeho velkou láskou, ale také jednou z největších hvězd československé pop music - Evu Pilarovou.
Zdroje:
