Článek
Jak jsem psal ve svém předchozím komentáři, česká politika nedokázala za posledních 30 let poskytnout adekvátní prostor ženám, které jsou stále silně podreprezentované, zejména v těch nejvyšších patrech. O to zarážející je skutečnost, že máme v Česku řadu žen, které jsou velmi aktivní ve veřejném prostoru a kterým není veřejné vystupování cizí.
Mnohé z nich se díky tomu dostaly do vedoucích pozic různých neziskových organizací, které buďto založily, nebo v nich iniciovaly významné projekty posilující občanskou společnost. To z nich potenciálně činí velmi kvalitní kandidátky do různých voleb, neboť se ve svém dočasném veřejném působení zaměřily a specializovaly na konkrétní společenská témata, která jsou velmi často silně politizována. Je tedy zcela na místě položit si otázku, proč tyto ženy nevolí cestu politických struktur. Ty by jim přitom umožnily podílet se přímo na utváření legislativy a dalších iniciativ v oblastech, která je natolik aktivizovala, že se jimi profesionálně zabývají. Odpovědi mohou být různé, ale osobně zde vidím problém velmi toxického, konkurenčního prostředí uvnitř politických stran, které přeci jen v neziskovém sektoru nebývá zvykem. Daný problém vybízí k hledání řešení vedoucího ke změně politické kultury v Česku, potažmo ve střední Evropě. Otázka rovnějšího zastoupení žen v politice je totiž klíčovou lidskoprávní otázkou a tématem, které by mělo být v zájmu všech politických aktérů, nejen těch progresivních. O samotném veřejném zájmu nemluvě.
Jsem přesvědčen, že současný feministický aktivismus se musí ve viditelné míře přetavit zpět do feminismu politického. Dříve než tu pobouřím některé čtenáře výběrem svých slov - feministický aktivismus definuji čistě jako souhrn aktivit občanské společnosti upozorňující na společenské nerovnosti založené na genderových stereotypech a rolích a bojující za posílení politické, ekonomické a sociální rovnosti žen a mužů. Bez aktivního politického zapojení předních českých aktivistek totiž nepocítíme reálný dopad změn, na které upozorňují. V konečné fázi to nejsou ony, ale političky a politici za jednacím stolem, kteří dají tomu či onu zákonu finální podobu, a nakonec si ještě dovolí přivlastnit veškeré zásluhy za jeho přijetí, ignorujíce léta tvrdé práce v terénu. Netvrdím, že práce aktivistek a aktivistů s občanskou společností není důležitá, ale ty největší bitvy se svádí v politice, kde současná reprezentace nereflektuje ani zdaleka společnost v celé své rozmanitosti. Právě zapojení předních českých aktivistek a aktivistů do politického boje by mohlo mít pozitivní efekt a motivovat další ženy a muže ke vstupu do politiky.
Změna je na dosah, stačí za ni bojovat!
Je snadné zbavovat se zodpovědnosti a čekat, že za nás někdo jiný vybojuje naše bitvy. Marasmus české politické scény je však dostatečným ukazatelem toho, že občas je nutné vystoupit ze své komfortní zóny a spojit síly s dalšími podobně smýšlejícími lidmi, kterých je ve společnosti více, než se na první pohled může zdát. Právě uprostřed absurdních projevů a hysterických výkřiků ze strany některých předních českých politiků si uvědomíte, že na vysokou politiku nepotřebujete přehnané kvalifikace a vysokoškolské tituly, ale jasné, konkrétní téma, kterému chcete zasvětit svou práci. Vyžaduje to nějaký trénink a ze začátku pevné nervy, ale politiku opravdu zvládne dělat úplně každý, neboť vše co děláme je svým způsobem politické. A politická strana pouze poskytuje prostor k tomu, aby se podobně smýšlející lidé sdružovali, diskutovali nad různými tématy a společnými silami a prostředky dosáhli změn, které byly zdrojem motivace na prvopočátku.
Před vstupem do politické strany je proto důležité vyjasnit si témata, která vás aktivizují, což by mělo usnadnit výběr strany, která se s těmito tématy ztotožňuje. Zároveň je však vhodné se připravit na to, že s žádnou stranou se nikdy neshodneme na 100%, ale právě proto je důležité se soustředit na své priority, kterým se chcete aktivně věnovat. Pak ale přichází ta náročnější část, kdy se musíte oprostit od svých vnitřních démonů, které vás naplňují strachem, blokují vás a říkají vám, že to nedokážete. Musíte se také připravit na tlak z vašeho okolí, které se vás bude snažit přesvědčit, že je politika zkažená, že to nemá cenu. Ženy se navíc musí vypořádávat se specifickými komentáři, které například poukazují na to, že nemáte ve veřejném prostoru místo, protože se musíte starat o děti a pečovat o rodinu, a že nelze skloubit rodinný a pracovní život. Naštěstí existuje řada příkladů dokazujících, že lze dělat aktivní politiku a u toho vychovávat děti. Partner může v tomto ohledu sehrát důležitou roli nejen jako podporovatel, ale i ten, který se podělí s péčí o děti a domácnost, a v některých případech tyto úlohy sám přebere. Nenechte se proto nikým a ničím odradit, žádná překážka není dostatečně vysoká, aby se nedala překonat.
Politické strany musí reformovat své struktury
Vyjasnit si své osobní motivace je jedna věc, ale pak přichází působení ve straně jako takové. Politické strany, které to s participací žen myslí opravdu vážně, se nemohou omezovat na pusté fráze o tom, že chtějí zapojit více žen. Musí nastavit stranické struktury tak, aby se v nich ženy cítily komfortně a věděly, že jejich hlas bude slyšet. Jedině tak mají otevřenou cestu k vedoucím pozicím, kde jsou přijímána klíčová rozhodnutí. Řešení jsou na dosah ruky, přesto jsou v našich končinách mnohdy tak vzdálená. Pokusím se nastínit aspoň ta řešení, se kterými jsem již setkal ve své politické straně Volt, která se díky své celoevropské dimenzi inspiruje z řady osvědčených mechanismů ze zahraničí. Dovolím si však dodat, že nejsem schopen ze své podstaty hodnotit jejich pozitivní dopad na jednotlivce, avšak hodnotím úspěch strany jako takové co do počtu zvolených zástupkyň.
Institut spolupředsednictva strany - Jedním z klíčových prvků je ustanovení spolupředsednictví ve všech volených vedoucích orgánech. Spolupředsednické duo si dělí své kompetence mezi sebou, ale navenek vystupují jako sobě rovní. To umožňuje jednak eliminovat riziko konkurence mezi členkami a členy strany, kde tradiční strany s velkou pravděpodobností zvolí spíše mužského předsedu, zároveň tento mechanismus pomáhá připravovat ženy na vedoucí pozice a získat cenné zkušenosti ve vedení stranických struktur.
Vyrovnané zastoupení mužů a žen na kandidátkách - Dalším důležitým prvkem jsou genderově vyvážené kandidátky, čehož lze nejsnáze dosáhnout zipovým mechanismem. Ten nezaručuje 100% úspěšnost, ale minimálně poskytuje vyváženou a optimálně obsazenou kandidátku a stejnou startovací pozici před volbami. Tento mechanismus si rovněž klade za cíl předcházet situacím, kde na kandidátce je sice polovina žen, ale jen malá část z nich je na volitelných místech. Zároveň to motivuje politické strany, aby přistupovaly zodpovědně a proaktivně k náboru nových členek na základě jejich odbornosti a zkušeností.
Aktivity zaměřené na přípravu ženských kandidátek - Velmi důležité je také mentorování ze strany již zvolených členek, které mohou sdílet své zkušenosti z vedení kampaně a poskytnout tolik nezbytnou oporu. Solidarita mezi političkami napříč politickým spektrem je také prospěšná, obzvlášť v případě, kdy jsou ženy stále velmi podreprezentovány, což může v některých skupinách paradoxně vyvolávat větší konkurenci a menší ochotu si vzájemně pomáhat. Sdílení zkušeností a dobrých rad lze doplnit také různými workshopy, které si kladou za cíl zlepšovat své dovednosti, budovat sebevědomí a připravovat se na předvolební kampaň. Právě příprava na předvolební kampaň je klíčový element, neboť je třeba počítat s tím, že protivníci nebudou hrát čistou hru, což samo o sobě odrazuje řadu kandidátek.
Podpora participace matek s dětmi - V neposlední řadě musí strana umět poskytnout takové podmínky, aby i matka s malými dětmi bez možnosti hlídání měla možnost zúčastnit se stranických aktivit. Jedná se o velmi častou překážku, která má ovšem velmi snadné řešení. Velké politické strany s významným počtem členů by něměly mít problém zajistit fungování dětské skupiny, kde mohou děti zůstat na blízku, ale zároveň nebrání matce v jejím politickém angažmá.
Zdravé a bezpečné prostředí - Posledním prvek může znít poněkud abstraktně. Nejedná se však o nic jiného než o hodnotový rámec strany založený na hlubokém, upřímném přesvědčení o nutnosti posilování rovnosti mezi ženami a muži v politice. Je to dlouhodobá práce nejen s mentalitou jednotlivých členů a členek strany, ale v širším měřítku také s voliči a voličkami, kteří musí být přesvědčeni o tom, že vše, co jsem výše popsal, je zcela klíčové pro budoucí směřování naší demokracie. Bez změny tohoto hodnotového rámce nebude možné dosáhnout změny politické kultury v Česku. A to je úkol nesmírně náročný a složitý, neboť nás dostává ke kořenům dlouholetých politických tradic a zabetonovaných struktur, ve kterých se rozhoduje o dělbě moci.
Švédská příručka, která může inspirovat i ženy v Česku
Závěrem bych se rád podělil ještě o jeden příklad dobré praxe ze Švédska. Je jím publikace s názvem The Power Handbook (Příručka o moci), kterou připravila S-kvinnor, ženská organizace švédské Socialdemokraterna. Tato brožura se inspiruje prací norské profesorky sociální psychologie a političky Berit Ås, která identifikovala 5 technik dominance - zneviditelnění, zesměšňování, zadržování informací, dvojí penalizace a přisuzování viny a ostudy. Jednotlivé techniky jsou následně popsány včetně způsobů, jakými jsou vědomě či nevědomě používány v politice ze strany mužů a jak na ně reagovat a postavit se jim. Publikace obsahuje také velmi cenné tipy, jak pro ženy samotné, tak pro politické strany, aby nastavily mechanismy, které posílí roli žen v politických stranách. Publikace již byla přeložena do mnoha jazyků, včetně angličtiny, francouzštiny, španělštiny a srbštiny. Nyní je dostupný i český překlad této příručky, na kterém jsem se podílel. Doufám, že přispěje k rozšíření povědomí o této brožuře, a že bude inspirací pro ženy v Česku.
Smutným faktem zůstává, že dělba moci je ze své podstaty těžká a z chování některých našich politiků je zřejmé, že tato dělba bude do budoucna o to těžší, mají-li se o ní čím dál více dělit se ženami. Situace však nemusí být tak temná, jak se může zdát. Je ale nutné vzít osud do vlastních rukou a přetavit své ambice, svůj hněv, svá traumata, svou bolest do politického boje, který by měl být tou nejvznešenější formou aktivismu. To poslední, co zbývá je najít si tu správnou stranu pro tento boj. Já tu svou už našel a přeji všem hodně štěstí při hledání té vaší.
