Článek
Před prázdninami jsem dostala nabídku, abych se na poloviční úvazek vrátila na pozici, která odpovídá mému vzdělání a která by mě bavila. Ze všech časových období ale přišla zrovna v tom nejvíce kritickém - před letními prázdninami. Nabídku jsem proto nakonec nepřijala a nyní, na začátku prázdnin, jsem za toto rozhodnutí ráda.
Hokejovo-tenisová máma na plný úvazek
Právě sedím u ledové plochy a sleduji mého malého hokejistu, se kterým jsem zde od rána až do odpoledne, protože ještě neobleče výstroj a občas potřebuje asistenci.
O náročných dnech na hokejovém kempu jsem již psala v článku „Den hokejové mámy na hokejovém kempu je dlouhý. Zachraňují mě Gudas a Pastrňák“. Mimochodem pro ty, kdo četli nebo si přečtou, tak Gudas dorazil!
Co to kromě celodenního pobíhání po hokejové hale znamená? Ráno vstávám v 6 ráno, abych připravila tašky, svačinky a čisté vyprané oblečení. Poté se vydáme na hodinovou krasojízdu, kdy cestou předám dceru na tenise a pokračuji se synem na hokej.
Zde pracuji, oblékám malého, pracuji, svlékám malého, pracuji a takhle pořád dokola. V 15 hodin je konec, poklidím věci, rozvěsím mokrou výstroj a jedeme krasojízdu cestou zpět domů.
Syn celou dobu mlčí a odpočívá. Jakmile vyzvedneme jeho sestru, má potřebu mi sdělit milion věcí a začnou hádky, které trvají celou cestu domů.
Zde je třeba vyprat oblečení, které budou mít další den, připravit večeři a děti mají oddech.
Já se snažím ještě rychle pracovat. Do toho je potřeba vyprat další prádlo, co jsem nestihla o víkendu, poklidit po večeři, zacvičit si s dcerou kvůli zádům, zkontrolovat vyčištěné zuby, přečíst pohádku… a pak už mám většinou černo, protože usnu.
Plný úvazek? Ani náhodou!
Zkusila jsem si představit, jak by to vypadalo, kdybych chodila do práce. Kemp začíná v 8 hodin, končí v 15 hodin. Takže osmihodinová pracovní doba se nedá zvládnout ani náhodou. Když navíc spočítám cestu, kterou by mi trvalo se do práce dostat, měla bych asi tak čtyři hodiny čistého času.
Druhé, nad čím jsem přemýšlela, byla finanční stránka. Kromě dovolené, na kterou jedeme, bych musela zajistit ostatní týdny, protože by nešlo říct, že další čtyři týdny se budeme jen flákat.
A protože prarodiče by nemohli zajistit tak dlouhý interval a děti by zvládly maximálně pár dní, musela bych jim zaplatit tábory.
Spočítala jsem si to a zděsila se!
Jeden tábor přes DDM vychází na 2 600 Kč, děti máme dvě. Reálně bych potřebovala pokrýt čtyři týdny. To dělá skoro 21 tisíc korun. A to nemluvím o tom, že na tyto tábory bych děti musela přihlásit už v únoru.
K tomu připočítám kempy, na kterých jsou tyto dva týdny a budou ještě jeden týden v srpnu a dělá mi to krásných 60 tisíc korun. Vyplývá z toho co? Že by mi levněji vyšlo neplacené volno než chodit do práce.
Zkuste si ale přijít za šéfem a oznámit mu, že celé prázdniny budete doma s dětmi. A tak vám nezbývá, než zatnout zuby a připojit se ke statisícům ostatních rodičů, kteří svoji výplatu pošlou na zajištění prázdnin pro své děti.
