Článek
Levi Strauss a Jacob W. Davis: tvůrci džínové módy
Bylo by nanejvýš logické si nejprve připomenout ty, kteří stáli za vznikem džínových kalhot, mnohdy nazývanými levisky a to, proč Levi’s 501 je prostě legenda.
Levi Strauss (jeho podrobný životopis je naleznete v tomto článku) se narodil v Bavorsku roku 1829 a jeho rodina se ještě v době jeho dospívání přestěhovala do New Yorku. Když se z židovského chlapce Loeba Strauße stal americký občan Levi Strauss, začal s podporou rodiny podnikat v kalifornském San Franciscu. A za jeho přispění se zde zrodily první džíny z plachtoviny. Avšak zlom nastal až roku 1873.
Jedním z odběratelů látek firmy Levi Strauss & Co. byl Jacob W. Davis z městečka Reno v Nevadě. Ten kalhoty, které místní zlatokopové i dělníci nosili, začal vylepšovat zpevňováním nýty v kritických místech námahy. Ale jelikož sám na větší výrobu nestačil, oslovil Leviho Strausse.
Ten jeho návrh i myšlenku vyslyšel a roku 1873 nechal takto vylepšené kalhoty patentovat. Jacob W. Daves se stal výrobním ředitelem společnosti a časem se tak zrodily legendární Levi’s 501.
Není tedy otázkou, kdo stál u zrodu džínového oblečení, ale to, co je tak proslavilo a z jaké látky byly džíny (které se ještě ani jako džíny nenazývaly, ale byly to waist overalls ) původní vyrobeny.
Janovská stopa denimu
Dodnes panují nejasnosti a různice názorů i mezi odborníky. To jest cesta od prvotně použité textilie, až ke klasicky užívanému denimu u džín. První pevné overaly nechal Levi Strauss ušít z látky původně určené na stany. Obecně se má za to, že se jednalo o tzv. janovskou celtovinu. Jenže tento termín je zavádějící. Pod tímto označením se mohlo skrývat konopné plátno (jak uvádí historička Jana Máchalová), stejně tak o něco lehčí a pružnější fustian (německy barchet). Tato keprová tkanina byla známa už od středověku, snad již od 11. století. Velké oblibě se začala těšit nejpozději ve století šestnáctém v Janově.
Fustian má konopnou či lněnou osnovu a útek tvoří bavlna. Ta se dovážela z Levanty. Specializací Janovanů bylo, že tuto tkaninu začali přibližně od 14. století obarvovat indigem a tím jí dali její typickou modrou barvu. Avšak na rozdíl od pozdějšího denimu byla modrá barva jak na osnově, tak i na útku. Tento modrý fustian používali Janované na vše možné – plachty, potahy, kabáty i kalhoty. Ty se prakticky staly součástí stejnokroje janovských námořníků. Má je na sobě i Garibaldi na různých zobrazeních.
Obliba této tkaniny, která se záhy rozšířila, se začalo říkat podle jejího původu, tedy jean. Šlo o zkomoleninu celého názvu Genoa fustian, který v Anglii rychle zdomácněl, stejně jako tato tkanina, a to nejpozději od 16. století. Vyvážet se začala i do amerických kolonií. Zde měla mnohé využití, včetně šití pracovních oděvů. Ovšem nebyla jedinou textilií, která se za mořem těšila oblibě.
Serge de Nîmes, zkráceně denim
Francouzský region Languedoc zaznamenal v průběhu 17. století postupný vzestup textilního průmyslu. Jednalo se například o město Nîmes, kde protestanská rodina Andréů vybudovala úspěšný obchod s hedvábím a začala napodobovat janovskou tkaninu. Textilie „serge de Nîmes“ nahradila len a bavlnu hedvábím ve stejné keprové vazbě, osnova byla modře indigová, útek režně bílý. Měla tak svůj atypický vzhled a i ona se záhy stála populární. Kde se vzala inspirace dvou barev v tomto provedení, to není jisté, ale podobné tkaniny se tradičně vyráběly ve francouzské oblasti Cévennes.
Angličtí obchodníci si původní název tkaniny zkrátili je na denim (de Nîmes). V 19. století, vzhledem k dostupnosti levnější americké bavlny, mohlo u denimu dojít k diverzifikaci používaných materiálů a hedvábí bylo postupně nahrazeno právě bavlnou. Kdy k tomuto došlo, se ale s jistou určit nedá.
Další hypotézy ohledně vzniku džínoviny
Existuje hypotéza historika Petra Anderleho, že bruntálský podnikatel Gustav Marburg vyrobil omylem hrubé plátno, které pro něj nemělo uplatnění. Prodal ho roku 1876 na výstavě ve Vídni, odkud údajně doputovalo až do San Francisca. Avšak důkaz pro to, že by se jím nechal Levi Strauss inspirovat, chybí. Co víc – džíny se začaly vyrábět dříve, než údajná látka vznikla.
Další tkaninou, která do příběhu legendárních levisek vstupuje, je tzv. kachní bavlna (cotton duck), česky grádl. Jedná se o pevnou, těžkou a hladkou látku, mnohdy používanou k šití pracovních oděvů. A právě z takové měl Jacob Davis vyrobit své první kusy džín. Ale jako lepší volba se později ukázal denim.
Od montérek k módnímu oděvu
Kalhoty Levi’s 501 se z počátku prosadily jako pracovní kalhoty. To byl i jejich účel. Avšak během 30. a především 50. let se do tohoto kusu oblečení oblékaly hvězdy jako John Wayn (v roce 1939 ve filmu Stagecoach) nebo později Merylin Monroe (dámské džíny byly v nabídce od roku 1935) či James Dean. Nelze opomenout ani herce Marlona Branda, který je měl na sobě v roce 1953 ve filmu The Wild OneStaly.
Druhá světová válka sice znamenala jejich návrat od módního doplňku k praktickému pracovnímu oděvu, to především u žen, které nahradily v továrnách, na stavbách i jinde muže, kteří byli odveleni na frontu. Ale poválečný módní trend jim opět přál. Džínové kalhoty Levi’s 501 se od šedesátých let dvacátého století postupně měnily v symbol nezávislosti a rebelství. Staly se ikonou doby, ať už se jednalo o příznivce hippies nebo prosté fanoušky svých hudebních idolů. A o generaci později je jako praktické oblečení nosil třeba i Steve Jobs.
V roce 1960 firma Levi’s & Co. pro své kalhotové výrobky oficiálně přijala název džíny, název mezi veřejností už běžně užívaný právě pro jejich modrou barvu „bleu de Genes“ – janovská modř. Podvolila se tak faktickému stavu skutečnosti, kdy jejich overaly, stále propagované jako praktické i pracovní oblečení, přijal svět jako běžnou součást šatníků v různých obměnách.
zdroje:
collater.al/en/, bw-yw.com (fr), ellicott.co (en), dotyk.cz, zakeri.cz, archiv.protisedi.cz
