Článek
Levi Strauss: Z Bavorska do San Francisca
Narodil se 26. února 1829 jako Loeb (Löb) Strauß v bavorském městečku Buttenheim, kde je dnes muzeum věnované jeho osobě a práci. Jeho otec Hirsch Strauß byl dvakrát ženatý, Loeb pocházel z druhého manželství s Rebeccou Haasovou. Měl jednoho vlastního sourozence a pět dalších z prvního manželství svého otce. Ten bohužel skonal roku 1846 na tuberkulózu.
Jeho dva starší nevlastní bratři Jonas a Luis emigrovali do Spojených států asi o deset let dříve. V New Yorku si otevřeli velkoobchod s textilním a dalším zbožím pod jménem „J. Strauss Brother & Co.“. Roku 1847 se za nimi Loebi, jeho matka a dvě jeho sestry vypravili.
Loebi pracoval ve firmě svých bratrů a roku 1850 si změnil jméno na Levi. Když roku 1853 získal americké občanství, rozhodl se pro vlastní cestu. Spojil se se svým švagrem Davidem Sternem (†1875), manželem své sestry Fanny, který už od čtyřicátých let podnikal v San Franciscu, a otevřeli si na Sacramento Street novou firmu „David Stern & Levi Strauss“, přičemž Levi měl přísun obchodního zboží od svých bratrů a zároveň zde působil jako jejich obchodní agent. Roku 1860 se tato firma přejmenovala na „Levi Strauss & Co.“ (některé zdroje uvádějí až rok 1863).
San Francisco oněch časů žilo zlatou horečkou. Ale i zlatokopové potřebovali oblečení, obuv, nářadí, stany, plachty, nádoby na vaření, přikrývky … a především odolné kalhoty. Ty byly mnohdy kožené, ale i tkané. Firma často dodávala zboží i menším obchodníkům do celé oblasti Kalifornie, a i za její hranice.
Z těch časů se traduje legenda, že tato firma měla výpadek látky od dodavatele na tkané kalhoty (firma spolupracovala s krejčími a nechávala kalhoty i šít, pokud si to zákazník přál) a jeden místní zlatokop si nechal ušít kalhoty ze stanové látky, které měl nadbytek. Tyto pracovní kalhoty se staly mezi zlatokopy hitem a pro svoji pevnost vyhledávanými.
Jacob W. Davis: nýtovač kapes
Opusťme na chvíli tohoto úspěšného židovského obchodníka a přejděme k jinému. Původně se jmenoval Jacobs Jufess, byl to také Žid, ale pocházel z lotyšské Rigy, kde se roku 1831 narodil. Ve svých třiadvaceti letech emigroval do Spojených států, změnil si jméno Jacob W. Davis a na různých místech nové domoviny se pokoušel uchytit jako krejčí (nebo i jinak). Mimo jiné i v San Franciscu.
Od roku 1868 žil s rodinou v Renu v Nevadě, tehdy malém, a právě založeném sídle u železniční stanice stejného jména, které se záhy rychle rozrostlo a stalo se hlavním městem okresu. Nemálo tomu přispělo i to, že v okolí nedalekého Virginia City byla rýžoviště zlata a především stříbra.
Jacobu Davisovi se příliš nedařilo. O investované peníze do místního pivovaru přišel, rýžování drahých kovů mu štěstí nepřineslo, prodejem zboží sice něco vydělal, ale to, co ho ve skutečnosti živilo, byla opět krejčovina.
A zde opět legenda, která se rozchází v detailech. Podle jedné verze navštívil Jacoba Davise zlatokop z Virginia City jménem Alkali Ike (což byla spíše přezdívka) a stěžoval si na neustále urvané kapsy od těžkých nuggetů ( …), podle jiné verze to byla manželka místního dřevorubce, kterou už přestalo bavit stále opravovat urvané kapsy kalhot svého muže a žádala o takové, které víc vydrží. Která verze se jeví pravdivější, to ponechám na úvaze čtenářů …
Každopádně výsledek byl takový, že kalhoty ušité do pasu (tehdy se jim říkalo overal do pasu - waist overalls), měly v namáhaných místech kapsy zpevněné nýty, které původně sloužily ke koňským řemenům. Úspěch byl takový, že v poměrně krátkém období takových kalhot Jacob Davis ušil nebo upravil kolem dvou set a pochopil, že sám to nezvládne a především – bylo by dobré si nápad nechat patentovat. Jenže neměl potřebných 68 USD na zaplacení úředního poplatku. Proto se logicky obrátil na toho, od koho odebíral látky – tedy na Leviho Strausse.
Legendární džíny Levi‘s 501
Tomu v červenci 1872 poslal balíček se vzorem nýtovaných kalhot a s návrhem partnerství. Zkušený obchodník vycítil příležitost a nezaváhal. V srpnu téhož roku podali jeho právníci žádost o přidělení patentu a tomu bylo vyhověno 20. května 1873. Patent nese číslo 139,212. A tak se zrodily legendární 501…
Levi Strauss udělal vůči svému obchodnímu partnerovi gentlemanské gesto. Odkoupil od něj jeho pozemek v Renu a nabídl mu místo výrobního ředitele v San Franciscu. Jacob W. Davis obojí přijal a své pracovní místo ve firmě „Levi Strauss & Co.“ si udržel až do své smrti roku 1908.
Jako jedno z prvních vylepšení nechal na zadní kapsu (dvě zadní kapsy se šily až mnohem později) všít design dvojitého lemu ve tvaru dvou navazujících oblouků, údajně symbolizující racka v letu. Dalším symbolem legendárních nýtovaných kalhot se stala kožená nášivka nad pravou zadní kapsou s logem firmy a zobrazením dvou koní, kdy se každý z nich rozjíždí jiným směrem a pokouší se tak marně roztrhnout „levisky“ na půl. Tento doplněk z roku 1886 měl symbolizovat pevnost tohoto oděvu a také reklamní tah, neboť roku 1890 měla vypršet autorská práva na nýty zpevněný oděv a bylo jasné, že konkurence také nebude zahálet. Ale originální Levi‘s 501 jsou přece jen jedny …
Tento název (Levi‘s 501) se začal původně užívat až v roce 1890 jako označení pro tyto kalhoty vyrobené z nejvýše kvalitní textilie. Název tohoto textilního materiálu je denim. Tedy pětsetjedničky značily a značí něco, co je opravdu zárukou kvality a tento název se přenesl na tyto originální kalhoty od firmy Levis & Co. s jeho původními prvky a znaky tohoto kusu oblečení.
Levi Strauss & Company
Firma se postupně rozšiřovala. Od roku 1866 na Battery Street v čísle 14 až 16 v San Franciscu existoval velkosklad firmy. Ostatně – v rámci této sanfranciské třídy ve svých počátcích firma několikrát měnila sídlo. Brzy byla domácí výroba nahrazena manufakturní dílnou.
Dodavatelem denimu byla firma Amoskeag Mill z Manchesteru v New Hampshire, s historií sahající až do roku 1810 a patřila k největším výrobcům textilií na světě. Dodaná látka nesla výrobní označení 9 oz. XX a tento název se taktéž přenesl na toto oblečení jako symbol a záruka kvality.
18. dubna 1906 postihlo San Francisco zemětřesení, které zasáhlo i firmu Levis & Co. A bohužel se při této přírodní katastrofě ztratily i záznamy z počátku vzniku firmy. Proto je v některých případech problém rozlišit, co se před rokem 1906 skutečně událo a co je legenda. A jelikož zemětřesení o síle 7,9 Richterovy stupnice značně poškodilo nejen hlavní sídlo společnosti, ale i továrnu na Clay Street v Oaklandu (tzv. Clay Building), která se později stala na čas hlavním sídlem společnosti, byl za dočasné sídlo firmy zvolen dům Abrahama Sterna na Pacific Avenue. Po několika změnách se hlavním sídlem firmy stala roku 1908 nově postavená budova na Battery Street č. 98, což platilo až do roku 1973.
Protože Levi Strauss neměl děti, vedení firmy se po jeho smrti ujali jeho synovci, potomci Davida Sterna a Fanny, rozené Straussové. Nejstarší z jejich synů, Sigmund, se stal roku 1914 tchánem Waltera Haase († 1979), který po rodině Sternů převzal vedení firmy roku 1928 a jeho rodina tuto firmu vlastní do dnešních dnů.
Levi Strauss patřil k významným činitelům veřejného života, zasedal v několika představenstvech dozorčích rad, byl známým filantropem a štědrým podporovatelem židovské komunity. Zemřel 26. září 1902 ve spánku.
Zdroje:
ČERNÁ, Jitka: Vznik a vývoj džínů Levi Strauss, seminární práce. Technická univerzita v Liberci, 2014
Další biografie od autora článku:
