Propouštění bez udání důvodu: A kdo jsou ta netáhla?

Běžný pracovní den. Zaměstnanci Tesly v městě Sparks v Nevadě jdou nastoupit na svoji směnu. Jako každý den přiloží čip, který jim umožňuje vstup do firemních prostorů. Jenže – ten nereaguje. Přítomná ostraha překvapeným zaměstnancům vysvětlí, že čipy těch, kterým nefungují, byly deaktivovány, a to z toho důvodu, že již prostě nejsou zaměstnanci Tesly. Jsou propuštěni. Jen tak. Bez předešlého oznámení, upozornění. Jejich skok do náhlé nejistoty pochopitelně nikoho (včetně Muska) nezajímá. Vždyť se jedná jen o živý inventář firmy … Je to cesta, po které by se mělo vydat i české pracovní právo?

První zarážející tvrzení v textu článku „Plánované propouštění bez udání důvodu: Konečně z firem zmizí netáhla“ od autora (Ne)spokojenec na Seznam mediu zní, že by tento typ propouštění měl v budoucnu vést k zemětřesení na pracovním trhu. Proč? Tím, že se zaměstnavatel zbaví nepohodlného zaměstnance ještě neznamená, že na jeho místo najde o třídu výše kvalitnější náhradu. Novou pracovní sílu je třeba zaškolit na nové pozici, nějaký čas trvá osvojení pracovních návyků a získávání zkušeností, adaptace na nový kolektiv atd. Prostě – nejsme roboti. I proto nemůže být výkonnost zaměstnanců identická, což ovšem může zaměstnavatel řešit rozdílným osobním ohodnocením. Jiná situace je, když zaměstnanec nerespektuje pokyny nadřízených, popř. porušuje pracovní kázeň apod. Ale na to už jednotlivé paragrafy zákoníku práce pamatují a netřeba vynalézat další.

A existuje i obrácená strana mince. Je otázkou, zda kvalifikovaný a zkušený jedinec je ochotný nastoupit u zaměstnavatele, který mu ve srovnání s tím stávajícím nabízí zdaleka menší mzdu či benefity. Lze argumentovat tím, že uchazeč o zaměstnání z Úřadu práce si takové nároky klást nebude. To jistě ne, ale odejít za lepším místem po zaškolení může od toho stávajícího zaměstnavatele vždy. Další skutečností je, že i přes optimistická statistická čísla ten výběr uchazečů z Úřadu práce, při rozboru jednotlivých pracovních pozic, už tak růžový není, a ne každý uchazeč se hodí na uvolněnou pracovní pozici. A s mírou vzdělaní tyto nároky stoupají.

Takže rozhýbe výpověď bez udání důvodu ze strany zaměstnavatele pracovní trh? Odpověď zní – nikoliv, a to z několika důvodů. Recyklace zaměstnanců na trhu práce není tak silná, aby tento problém řešila. Ti, kteří již zaměstnáni jsou a zvažovali by změnu zaměstnavatele, budou tímto novým pravidlem spíše odrazeni.

A pak jsou tady ti, kvůli kterým by ten nový paragraf měl být včleněn do zákoníku práce. Zaměstnanci, kteří jsou svým pracovním přístupem zaměstnavatelům na obtíž, hřeší na uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, jsou nespolehliví, nevýkonní, záměrně často v pracovní neschopnosti. Otázkou je, kolik takových jedinců ve firmách je, kteří tak údajně brzdí ten náš hospodářský boom … navrhovatelé příslušné změny v zákoníku práce mají jistě k dispozici příslušné statistiky založené na tvrdých a neprůstřelných datech…

Pokud tedy vynecháme z hledáčku ta skutečná netáhla, která chodí do svého zaměstnání jen formálně, zabírají tak místo jiným a nejsou zdaleka tak neprůstřelní, aby si každý zaměstnavatel nenašel způsob, jak se jich zbavit (a pokud se najde takový, který není ochotný vyplatit dvouměsíční odstupné, pochybuji, že bude ochotný vyplatit osmiměsíční, jak je ve vládním návrhu), pak tady máme zcela jinou skupinu netáhel.

Asi lze těžko uvést jako důvod výpovědi to, že někomu je více než padesát let a práci na svoji pozici nezastává tak, jako dříve a je potřeba se ho zbavit. Nebo to, že se nastávající maminka prořekla, že je ve třetím měsíci těhotenství, popřípadě je jedinec hlasitým kritikem poměrů ve firmě, ať již oprávněných či ne. Ve všech případech se z dlouhodobého hlediska zaměstnavateli vyplatí sáhnout hlouběji do kapsy a nepohodlného zaměstnance poslat domů, aniž by ve výpovědi musel uvést jakýkoliv důvod. Má být tedy právě toto skrytým cílem připravované novelizace zákoníku práce a způsobu výpovědí, metoda, jak se zázračně rozhýbe pracovní trh? Tím, že se Úřady práce naplní lidmi, kteří se stali pro jejich zaměstnavatele jakkoliv nepohodlnými?

Nabízená možnost změny, kdy zaměstnavatel může bez udání důvodu propustit zaměstnance, je spíše než adrenalinová vzpruha pro hospodářství adrenalinovým momentem pro zranitelné a ohrožené skupiny zaměstnanců (50+, maminky či tatínci na mateřské atp.). Jak i někteří férovější zaměstnavatelé připouští, bylo by třeba tohle v novém paragrafu zohlednit. Protože jinak se z tohoto kontroverzního bodu novelizace zákoníku práce v navrhované podobě stane asociální nástroj, v lepším případě strašák na zaměstnance („Nelíbí-li se ti zde něco, můžu tě vyhodit…“). Proto bude lepší tento návrh ministra financí nechat ležet u ledu a spíše se zaměřit na to, aby při stávající legislativě měli zaměstnavatelé větší páky na skutečná netáhla, a ne na všechny zaměstnance, kteří se jim znelíbí.

Nechci žít ve světě Elona Muska, kdy jedinec přijde do práce, která živí jeho i jeho rodinu, mzda pro něho znamená sociální zajištění, možnost nestrádat, poskytnout rodině zázemí a svým potomkům vzdělání, a tuto práci i jistoty ztratí pouhou deaktivací zařízení, která mu umožňuje vstup na pracoviště. I tohle je forma výpovědi bez udání důvodu. U nás zatím ne, ale i Jezinky slibovaly, že jen dva prstíky sobě si ohřejí, hned zase půjdou, víc že si nepřejí … a jak to nakonec dopadlo…