Svět plastových obalů – aneb dobrý sluha, špatný pán

Jak už bylo napsáno v článku o sběru víček z PET lahví, jsou prostá. Jedna miliarda a šest set padesát milionů prodaných nápojů v plastových obalech. Převážně o objemu jeden a půl litru. A to pouze v České republice. Ty tvoří přibližně 2/3 veškerých komerčních plastových obalů. Jedna PET lahev váží cirka 35 gramů, z toho víčko asi dva gramy.

V průměru na jednoho občana v ČR připadalo v roce 2020 10 kilogramů recyklovaných plastových obalů. V EU to bylo v průměru 12 kilogramů. V době covidové pandemie se naopak český průměr zvedl nad ten evropský, jak se lze dočíst z průzkumu společnosti Eurostat. Jenže třídění odpadu, potažmo plastových obalů, je jedna věc a jejich pozdější recyklace věc druhá, jak si vysvětlíme později. A z různých protiřečících studií vzniká informativní džungle.

Dobré je připomenout, že PET lahev se skládá ze dvou částí, obalu a víčka. A každý z nich je i z jiného materiálu. Samotné tělo lahve je z polyethylentereftalátu (zkráceně PET). Jedná se o termoplastický polyester vyráběný z ropy a patentovaný už v roce 1941 ve Velké Británii. Je pružný, pevný a nevlhne. Z vláken se vyrábí textilie, folie, izolační produkty. 96 % tohoto plastového materiálu je využito na obaly, z nichž 71 % tvoří PET lahve. Většinou jsou průhledné, protože tento plast se náročně obarvuje. Jsou i barevné PET obaly, ale od nich se postupně opouští. I kvůli sjednocení a zjednodušení recyklace. Doba rozpadu polyethylentereftalátu je 50 až 80 let.

Oproti tomu se víčka plastových nápojových lahví vyrábí z materiálu PE-DH (HDPE), kdy základní surovinou je opět ropa. Jedná se o  vysokohustotný polyethylen vynalezený v roce 1954 v Německu (konkrétně NSR) a u nás dostal obchodní označení mikroten. Jeho využití je široké, od varných sáčků a fólií v potravinářství až po armatury, obaly různých chemických prostředků (oleje, čisticí prostředky apod.) a samozřejmě ony mikrotenové sáčky a víčka na PET lahve.

Podle různých studií a odhadů se u nás vytřídí 70 až 73 % ze všech PET lahví, které jsou v oběhu. Avšak pouze polovinu (až 58 % - dle různých studií) z nich je možné recyklovat. Zbytek končí ve spalovnách nebo část vytříděných dokonce i na skládkách. Ani ty recyklované nejsou nutně recyklátem pro nové PET lahve. Převážná většina z nich totiž slouží k výrobě různého plastového zboží. Podle směrnice EU 2019/904 je plán pro rok 2025 77 % vytříděných plastových obalů a v roce 2030 dokonce 90 %. S tím má stoupat i podíl recyklovatelných obalů a jejich zvyšující se podíl v nově vyrobených PET lahví. Roku 2030 až 30 %.

Třídění i následná recyklace svůj význam má, byť pro výrobu PET lahví (zatím) mizivý. Protože čím více se to bude dařit, tím více se bude vzdalovat horizont, kdy dojde ropa. A ta není nevyčerpatelná. Mimochodem – na výrobu jednoho kilogramu polymeru, z něhož se PET lahve produkuje, se spotřebuje 1,9 kilogramu ropy.

MŽP si nechalo v roce 2019 vypracovat studii od Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) na nákladnost a návratnost zavedení zálohového systému (nejen) na PET lahve. Její závěry jsou více než skeptické a poměrně silně oponují několika (pro změnu až optimistickým) studiím iniciativy Zálohujme, jejímž zřizovatelem jsou Karlovarské minerální vody a. s. Ale nechť čtenář posoudí sám.

Co přinese běžnému občanovi zavedení zálohového systému v roce 2025? Především zdražení balených vod (a nápojů v plechovkách) o 4 Kč. Ty může získat zpět, pokud nepoškozený obal nápoje vrátí zpět tam, kde to ukládá ministerstvo. Což budou veškeré prodejny, které mají ve svém sortimentu balené vody s prodejní plochou nad 50m2 a čerpací stanice. Počítá se i se sběrnými místy v malých obcích. Takových odběrných míst by mělo být celkem kolem 11 tisíc, což představuje méně než desetinu počtu žlutých kontejnerů v ČR, které jsou dostupné v průměru do 100 metrů chůze od vchodových dveří. Původní návrh iniciativy Zálohujme počítal s necelými čtyřmi tisíci sběrných míst, což od CETA sklidilo (oprávněnou) kritiku.

Hlavní důvod zavedení zálohování PET lahví je ten, že půjde o jinou cestu cirkulace. V praxi to znamená, že i přes zodpovědný přístup při třídění plastových obalů docházelo k jejich kontaminaci a k poškození neslučitelnému s další recyklací. Nyní budou tyto PET lahve odděleny od ostatního plastového obalu, čímž se zvýší šance na jejich další recyklační uplatnění. Ani nyní se nepočítá s tím, že by se plastové lahve po vykoupení opětovně plnily pitným obsahem, ale opět poslouží k recyklaci.

... a vyvolalo tím až hysterickou reakci zpracovatelů odpadu.

Věc se má tak, že Ministerstvo životního prostředí provedlo experiment, jehož cílem bylo sledovat pouť 100 kusů plastových lahví od vhození do kontejneru na různých místech ČR a sledovat jejich recyklační konec. Výsledek potvrdil to, co už dávno lze ze statistik vyčíst. I po třech měsících monitoringu 70 % lahví vysílalo signál, tudíž nebylo recyklováno. A skutečnost je ještě žalostnější, než se na první pohled zdálo.

Kdyby se oněch 75 % vytříděných plastových lahví, které u nás končí ve žlutém kontejneru, bylo bralo jako koeficient 100, pak v recyklačním zařízení po zmíněných třech měsících skončila jen jedna pětina lahví (ale nikoliv nutně na výrobu nových PET lahví). Každá desátá putuje ke zpracování do zahraničí, 40 % stagnuje ve sběrných dvorech či třídírnách a co nejvíce je z tohoto průzkumu šokující, že 15 % z těchto plastových obalů končí v lepším případě na skládce, v horším případě volně pohozených ve venkovních prostorech. Nutně si pak musí občan položit otázku, nač má třídit PETky, když společnost, která má jejich zpracování na starosti, s nimi takto nakládá.

Výše zmíněný experiment tak popisuje problém, proč pouhé třídění plastových obalů, navzdory odpovědnosti české občanské společnosti, prostě nestačí. I kdyby se totiž český člověk choval sebeodpovědněji, jeho úsilí končí u onoho žlutého kontejneru a další nakládání s tímto odpadem neovlivní. Oddělení plastových obalů od ostatního plastového odpadu, následné zálohování a samostatná cesta k recyklaci i její transparentnost ve zpracování, může být sice nepochopena a nepopulární, ale je tak jistou nadějí, že vámi již jednou vrácená zálohovaná plastová lahev neskončí ve spalovně, na skládce, nebo dokonce opět před vaším domem.

zdroje:

samosebou.cz, mzp.cz (pdf), petainer.com, zalohujme.cz, jdemeokrokdal.cz (pdf), denik.cz