František Ferdinand na Konopišti. Nepřístupné útočiště následníka trůnu uprostřed Čech

S Konopištěm, které vlastnil 27 let, byl následník trůnu natolik spjatý, že se jeho název dokonce používal jako synonymum pro něj osobně. Když někdo řekl: „Konopiště míní,“ či „Konopiště žádá,“ myslel tím arcivévodu Františka Ferdinanda. Kdyby mu osud dopřál stát se císařem, Konopiště by nepochybně pro něj bylo tím, čím Bad Ischl pro Františka Josefa I.

Zchátralý zámek včetně panství koupil arcivévoda roku 1887 od knížete Františka Lobkovice. Stavba nárokům na důstojnou reprezentaci rozhodně neodpovídala, ale arcivévoda ji proměnil k nepoznání. Rekonstrukcí byl pověřen známý architekt Josef Mocker, kromě jiného autor dostavby svatovítské katedrály nebo romantické rekonstrukce Karlštejna. Samozřejmostí bylo zavedení elektřiny, rozvodů vody a dalších vymožeností moderní doby, umožňujících pohodlný pobyt. Arcivévoda byl znám svou vášní pro sběratelství starožitností, zbraní a kuriozit. Názory na jeho sběratelský vkus se lišily; mnozí jej označovali za velmi pokleslý. Sbírku, která zámecké komnaty zaplnila, však v každém případě můžeme označit za impozantní.

Nemenší proměnou prošlo i okolí zámku, do té doby odpovídající potřebám běžného hospodářského velkostatku. Arcivévoda nechal okolo zámku vybudovat nádherný park, jeden z největších v Evropě, skleníky a překrásnou růžovou zahradu. Osobně dohlížel na výsadbu stromů a jen zcela výjimečně dovolil nějaký pokácet. Vesnici Konopiště, rozkládající se v sousedství zámku, celou vykoupil a nechal všechna stavení strhnout, aby získal větší soukromí a vylepšil výhled ze zámku. Hospodářské provozy, cukrovar a mlýn, byly zrušeny, pivovar přemístěn do Benešova. Už zde byla vyhlédnuta místa pro expozitury některých státních úřadů, aby následník trůnu mohl i odsud v budoucnu vládnout říši. Budování areálu probíhalo vlastně nepřetržitě a ukončila je až arcivévodova tragická smrt v Sarajevu roku 1914.

Veškeré změny, kterými Konopiště procházelo, se však nezastavily za hranicemi zámku a parku. Určující pro ně byla arcivévodova lovecká vášeň, hraničící s posedlostí, o níž dodnes na Konopišti vypovídá obří sbírka loveckých trofejí. Lovy v jeho pojetí připomínaly spíš bezuzdné masakry zvěře; vzbuzovaly znechucení i v době, kdy se ještě žádná útlocitnost vůči zvířatům nepěstovala. Desítky naháněčů hnali zvěř před jeho pušky a následník trůnu ji střílel jako asfaltové terče na střeleckých závodech. Při jednom honu zastřelil 2140 bažantů a koroptví. Arcivévoda lovil vlastně neustále a všude; podle odhadů zastřelil během svého života okolo 300 tisíc kusů zvěře.

Této nezměrné lovecké vášni bylo odteď podřízeno hospodářství v celém panství, bez ohledu na rentabilitu. Zvěř, chovaná v lesích ve velkém, však způsobovala na polích okolních sedláků značné škody, které musela správa panství hradit. To vedlo k neustálému rozšiřování panství. Arcivévoda okolní polnosti vykupoval; mnohdy byla přeměňována v les, aby se lovecké revíry zvětšily. Expanze se nezastavila ani před vesničkou Žabovřesky, čítající asi 10 čísel. Následník trůnu ji celou vykoupil a přeměnil ve skanzen v alpském stylu, sloužící k bydlení zaměstnanců panství.

Význam Konopiště pro arcivévodu ještě vzrostl, když pojal za manželku Žofii, hraběnku ze starého českého rodu Chotků, nyní už zchudlého a poněmčeného. Žofie bývá dnes často označována za Češku, což je poněkud přehnané. Česky nemluvila a politicky ani kulturně necítila. Z jejích dětí se lámaně česky naučil pouze syn Max. V rodině na tom byl s češtinou nejlépe sám arcivévoda, který podle svědectví sluhy Emanuela Raka mluvil česky obstojně.

Nerovnorodý sňatek, který František Ferdinand s Žofií uzavřel, vedl k jeho roztržce s většinou příslušníků dynastie. Dvorský ceremoniál dával Žofii neustále pociťovat její nepříslušnost k panovnické dynastii, což bylo pro manželský pár ponižující. Na Konopišti ovšem dvorský ceremoniál neplatil. Žofie zde mohla hrát roli skutečné paní domu a byly jí vykazovány veškeré pocty. Své příbuzné až na malé výjimky František Ferdinand na Konopiště zásadně nezval. V životě nerovnorodého manželského páru mělo Konopiště úlohu bezpečného útočiště, kde mohli, skryti před nepřejícím světem, budovat šťastný domov a žít harmonickým rodinným životem.

Arcivévodova neukojitelná lovecká vášeň vedla k tomu, že se panství čím dál víc uzavíralo svému okolí. Běžný šlechtický velkostatek byl především hospodářskou jednotkou, která musela s okolím úzce kooperovat. Nerušené soukromí poskytoval majiteli pouze samotný zámek a zámecký park. Konopiště však běžným velkostatkem nebylo. Do rozlehlého území okolo byl veřejnosti vstup zapovězen, podél cest protínajících panství se k nelibosti místních začal objevovat ostnatý drát. Ten byl většinou tak blízko okraje cesty, že chodcům hrozilo při vyhýbání se povozům zranění. Meze a příkopy u cest už patřily panství a jeho správa je nechávala střežit.

Následník trůnu měl k dispozici oddíl 34 četníků, jejichž primárním úkolem bylo chránit jeho osobní bezpečí; kromě toho mu sloužilo ještě několik myslivců. Běžnou praxi na konopišťském panství však pouze ochranou bezpečnosti arcivévody a jeho rodiny vysvětlit nelze. Přísná opatření nepolevovala ani v době, kde se arcivévoda s rodinou zdržoval jinde. Stačilo usednout vedle cesty, utrhnout šípkovou růži či vykonat potřebu, a následovala pokuta. Netoleroval se sběr hub, lesních plodů ani chrastí. Počet pokutovaných a zatčených šel měsíčně až do desítek. K okresnímu soudu v Benešově pravidelně docházel četník, aby mělo Konopiště o vývoji případů čerstvé informace.

Místní občany tento přístup samozřejmě trápil a rozčiloval. Od budoucího panovníka se očekávala velkorysost, nikoliv malicherné stíhání dívky, která si utrhne růžičku nebo babičky, která si nasbírá trochu chrastí. Uzavřenost panství město v tomto krásném koutu Čech dusila. Zatímco v nedalekém Posázaví vzkvétal turistický ruch, návštěvnost Benešova a okolí stagnovala.

Arcivévoda soustavně usiloval o zamezení průchodnosti panstvím. Přicházely soudní tahanice o zrušení veřejných cest. Rakousko bylo právním státem a následník trůnu z nich zdaleka ne vždy vyšel vítězně, na druhou stranu státní úředníci chtěli být s budoucím panovníkem zadobře. Začaly se množit nenáviděné tabulky Verbotener Weg - Zakázaná cesta. V kraji, kde nežili žádní Němci, navíc v době ostrých jazykových sporů, působil provokativně už jen německý text na prvním místě. Rušení cest samozřejmě na okolí dopadalo těžce; sedlákům se komplikovala cesta na pole i na trh, dělníkům do města za prací.

V blízkosti zámku procházela panstvím silnice, spojující Benešov s Neveklovem. Jednoho dne se u ní objevily cedule s německým a českým textem, který z bezpečnostních důvodů zakazoval vjezd automobilům a motorovým kolům. Panství jednoznačně překračovalo své kompetence; jednalo se o státní silnici, spadající pod správu benešovského okresního hejtmanství. Okresní hejtman Bedřich Hejda však nehodlal vstoupit do konfliktu s budoucím panovníkem, proto cedule zůstaly. Autobusová linka z Benešova do Neveklova, provozovaná c. k. poštou od roku 1909, musela být trasována velkou oklikou přes Bystřici.

Nádherné konopišťské zahrady se otevřely pouze jednou, v červnu 1914, přibližně dva týdny před osudnou cestou arcivévody do Sarajeva. František Ferdinand na tři dny zpřístupnil park veřejnosti a s Žofií po boku procházel mezi zástupy návštěvníků; mnozí zvědavci přijeli až z Prahy. Místní tisk to hodnotil jako historickou událost, ale ve skutečnosti se nejednalo o žádný průlom. Krátce předtím se arcivévodovi podařilo prosadit absurdní stanovisko, že zrušení veřejných cest přes panství je ve veřejném zájmu. Byla ustavena komise, která kromě jiného měla uskutečnit nákladné přeložení státní silnice. Záměr padl až v důsledku osudných výstřelů v Sarajevu.

Služební nároky na zaměstnance konopišťského panství byly vysoké, ohodnocení tomu často neodpovídalo. Vděk bylo rozumnější neočekávat. Arcivévoda se vyznačoval pro habsburskou dynastii neobvyklou impulzivností. Jeho cholerickou povahu ještě prohloubilo prodělání tuberkulózy. Snadno se rozčílil, propadal záchvatům vzteku, byl někdy neuvěřitelně malicherný a chorobně podezíravý. Neustále jej pronásledovaly obavy, že jej každý chce podvést, okrást či ošidit.

Zatímco funkce správce šlechtického velkostatku obecně platila za stabilní pozici a k jejich výměně přistupovali velkostatkáři jen výjimečně, na Konopišti se za následníka trůnu vystřídalo správců celkem osm. Dokonce i arcivévodovi nejbližší spolupracovníci připouštěli, že Františku Ferdinandovi poněkud chybělo sociální cítění. Vyhození na dlažbu po desítkách let služby nebylo na Konopišti nic výjimečného. Na druhou stranu, pokud se někomu podařilo získat si důvěru následníka trůnu, neměl se v jeho službách špatně; takové případy však byly spíš výjimkou, potvrzující pravidlo.

Paul Nikitsch-Boules, který byl dlouhodobě arcivévodovým osobním tajemníkem, se jej snažil vykreslit v lepším, lidštějším světle. Uvedl třeba příhodu, jak se následník trůnu vydal na kontrolu do Mariánovic, jednoho z konopišťských dvorů. Správce věděl, že arcivévoda nemá rád, když je někde pohromadě větší množství dětí; v očekávání návštěvy tedy nechal všechny děti zaměstnanců zavřít do stodoly. Jako naschvál se arcivévoda zeptal, co je v té stodole. Správce se pokusil odvést řeč jinam, načež podezíravý arcivévoda přikázal stodolu otevřít a děti začaly s křikem vybíhat ven. Následníka trůnu to velice pobavilo. Dlouho se smál a nechal děti seřadit a spočítat; bylo jich přes 170. I tato veselá příhoda však nechtěně naznačuje, jak hrozivá atmosféra okolo arcivévody panovala, když se správce rozhodl k tak zoufalému kroku.

Bývalo zvykem, že šlechtičtí velkostatkáři ve svém okolí přispívali na dobročinnost a podporovali charitativní spolky, zejména církevní. O to větší velkorysost se očekávala od budoucího panovníka. Splnilo Konopiště taková očekávání? Když spolek paní a dívek v Benešově vařil polévku pro chudé děti, nepřišel od následníka trůnu či jeho ženy ani haléř, přestože polévku dostávaly i děti konopišťských zaměstnanců, což byla ostuda sama o sobě.

Přímo skandální pak bylo chování panství během živelné katastrofy v roce 1906. Rozvodnila se Sázava, Blanice i jejich přítoky. Povodeň způsobila velké škody; lidé přišli o přístřeší, na Konopišti voda poškodila park, samotný zámek však ohrožen nebyl. Okolní velkostatkáři neprodleně nabídli materiální a finanční pomoc, například hrabě Šternberk z Českého Šternberka ihned daroval postiženým 1800 korun. Jen z Konopiště o něčem takovém nebylo slyšet. Následník trůnu povolal vojáky; ne však proto, aby pomohli lidem, ale aby zabránili proniknutí vody do zámeckých vinných sklepů. Následně dal střežit prostor pod protrženou hrází rybníka, aby si místní neodnášeli leklé ryby. Ani v této kritické situaci následník trůnu nepovolil povozům s materiální pomocí cesty přes zámecký park, což komplikovalo záchranné práce.

To bylo příliš. Regionální tisk, který měl ve zvyku o konopišťském pánovi a jeho rodině informovat zdrženlivě, tentokrát kritizoval bezohledný přístup Konopiště zcela bez obalu. Zmínil také, že kněžně z Hohenbergu (Žofii) vehnalo slzy do očí nikoliv neštěstí místních lidí, ale škody, které velká voda způsobila v nákladně zbudovaném parku. Na místo přispěchal zuřivý reportér Egon E. Kisch. Jeden z frustrovaných četníků, střežících prostor pod hrází rybníka, se na něj obrátil: „Řekněte mi, jako studovaný člověk to budete vědět, proč musíme zabavovat těm ubohým lidem leklé ryby a odvádět je do zámku? Co dělá pan arcivévoda s leklými rybami?!“ Zakladatel české investigativní žurnalistiky to vypátral. Následník trůnu nařídil, aby leklými rybami byly pohnojeny záhony jeho nádherných růží.

O tabulkách, kde figurovala němčina na prvním místě, už byla řeč. Německé nebo německo-české byly i nápisy na vozidlech patřících ke Konopišti, kompletně německy byla vedena správa panství, a to včetně komunikace s českými dodavateli. Výlučně německy arcivévoda pojmenovával i některé terénní útvary na území panství. Pivovar v Benešově neměl označení žádné; německý nápis by v čistě českém městě vzbuzoval pobouření, český nepovolil arcivévoda. Tento přístup nelze chápat jako nějaké germanizační snahy. František Ferdinand německý nacionalismus, který na rozdíl od českého představoval riziko pro integritu monarchie, upřímně nenáviděl. Ovšem ve shodě se svým císařským strýcem chápal němčinu jako nutný jednotící prvek mnohonárodní říše. To však nic nemění na tom, že v době ostrých jazykových sporů německé nápisy v ryze českém prostředí Benešovska musely nutně vyvolávat zlou krev.

Chování konopišťského panství se stávalo politickým tématem; místní poměry byly podrobovány tvrdé kritice. Poslanec za realistickou stranu František Drtina v Říšské radě roku 1911 interpeloval ministra vnitra kvůli šikaně místních obyvatel a zasahování panství do záležitostí státní správy. Upozorňoval, že tento přístup škodí vládnoucí dynastii.

Arcivévodovi se Čechy zamlouvaly, měl rád českou krajinu a zejména zdejší lovecké revíry. Způsob, kterým konopišťské panství vystupovalo navenek, vyznačující se arogantní uzavřeností, ignorováním potřeb místních obyvatel, malicherností a nedostatkem velkorysosti, ke sblížení následníka trůnu s českým prostředím nijak nepřispíval, právě naopak. Konopiště bylo pro své české okolí uzavřeným, cizorodým až nepřátelským tělesem. Zapadalo do obrazu arcivévody jako Čechům nepříliš nakloněného budoucího panovníka, od jehož vlády nemohou očekávat nic dobrého.

V současné publicistice se často setkáváme s kritikou i odsouzením přístupu Československé republiky, která po zhroucení Rakouska-Uherska konopišťské panství nekompromisně přiřadila k habsburskému majetku, zabavila jej a děti Františka Ferdinanda, pocházející z jeho nerovnorodého manželství, vykázala ze země. Účelem tohoto textu není s těmito moralistními odsudky polemizovat. Ovšem pokud máme představu, jak bylo v českém prostředí vnímáno konopišťské panství za života následníka trůnu, lze asi lépe porozumět tomu, proč se tak stalo.

Borovička, M.; Kaše, J.; Kučera, J. P.; Bělina, P.; Velké dějiny zemí Koruny české XII.b (1890 - 1918), Paseka, Praha a Litomyšl 2013

Galandauer, Jan; František Ferdinand d´Este, Svoboda-Libertas, Praha 1993

https://cs.wikipedia.org/wiki/Konopi%C5%A1t%C4%9B