Josef Masaryk. Obyčejný otec výjimečného syna.

Otec Tomáše G. Masaryka působí vedle jeho matky poněkud nevýrazně. Příliš se toho o něm vlastně neví; je příznačné, že na rozdíl od své manželky Terezie dosud nemá ani vlastní heslo na Wikipedii. Jak si však ukážeme, na utváření osobnosti svého výjimečného syna nepochybně vliv měl.

Často se o něm hovoří jako o negramotném či pologramotném muži. Do této podoby jej možná lehce stylizoval jeho syn Tomáš, který rád, možná trochu populisticky zdůrazňoval svůj prostý původ. Jeho různá svědectví o otci, jehož označoval za prostého kočího, si však mnohdy protiřečí. Například se také zmínil, že si jeho otec osvojil němčinu, a to slovem i písmem. To je vysoce pravděpodobné; Josef znalost němčiny potřeboval ke své službě na císařských statcích a také jeho manželka Terezie mluvila německy lépe než česky.

Josef Masaryk se narodil 25. února 1823 do chudé rolnické rodiny v Kopčanech nedaleko Holíče na dnešním Slovensku. V Kopčanech žili i jeho předkové. Matriční zápis uvádí Josefovo příjmení v maďarském tvaru Maszárik, což vyplývá ze skutečnosti, že se narodil na území tehdejších Uher, původu byl ale jednoznačně slovenského. Ve svých dvaceti letech, roku 1843, nastoupil do služby na rodinných statcích habsbursko-lotrinské dynastie. Rozsáhlý hospodářský komplex se rozkládal podél obou břehů řeky Moravy, zahrnoval Holíč i Šaštín, Čejkovice, Kobylí, Pavlovice, ředitelství měl v Hodoníně. Všechny zaměstnance císařských statků od ostatního obyvatelstva dělila sociální bariéra; obyčejní rolníci v nich viděli pány. V běžném životě to nebylo asi tolik znát, ale už jen svým nástupem do služby dosáhl Josef velmi slušného společenského postavení.

15. srpna 1849 se oženil s Terezií Kropáčkovou, která byla o deset let starší a také vzdělanější; pocházela ostatně z měšťanské rodiny. Kdyby Josef nesloužil na císařských statcích, nebyl by pro ni ze společenského hlediska vhodným partnerem. Seznámili se ve službě; Terezie pracovala na hodonínském zámku jako kuchařka. Dekret správce panství Leopolda Kreibiga dokládá, že Masaryk byl jmenován 1. srpna 1850 panským kočím. Už více než tři měsíce předtím se narodil jeho první syn Tomáš, později přišel na svět ještě syn Martin a po něm Ludvík. Další dvě děti, syn a dcerka, zemřely nedlouho po narození, což v té době nebylo nic neobvyklého. Josefův služební postup na císařských panstvích ještě neskončil; v roce 1859 dosáhl pozice hospodářského dozorce, což obnášelo zejména dohled nad polními pracemi. Vzhledem ke svému postavení se musel s rodinou často stěhovat. Postupně vystřídal působiště na statcích v Hodoníně, Mutěnicích, Čejči i Čejkovicích.

Jaké měl tento statný muž, s tváří rámovanou hustým plnovousem, osobní vlastnosti? Jedno ze svědectví naznačuje srdečnou povahu, která je u Slováků považována za typickou. Podle něj „rád vyprávěl o svém rodném kraji jadrným lidovým stylem zabarveným živým humorem a připomínajícím dialekt z Kopčan, kde prožil dětství.“

Jediný dochovaný portrét Josefa Masaryka, který namaloval v 80. letech 19. století Hanuš Schweiger, naznačuje, že měl možná jistý problém s alkoholem. Tomu by nasvědčovalo i svědectví Jakuba Všetečky, přítele Tomáše Masaryka, který okolo roku 1880 rodinu dvakrát navštívil: „Tenkráte ani Masaryk, ani já jsme ještě nebyli abstinenty, a otec Masarykův by toho ani nedopustil, proto vyprázdnili jsme za těch několik dní, které jsem v kruhu tom milém pobyl, pěknou řádku lahví toho měkkého, jednoduchého vína moravského.“

Zde se možná skrývá vysvětlení pozdější averze Tomáše Masaryka k alkoholu. Také na jiné věci spojené s otcem Tomáš vzpomínal nerad. Občas zmiňoval výprasky, které mu otec uštědřoval mokrým provazem. Je však nutné podotknout, že vymáhání poslušnosti u dětí tvrdými fyzickými tresty nebylo v tehdejších patriarchálních rodinách opravdu nic, co by vybočovalo z normálu.

Co je důležité, zdá se, že Josef Masaryk měl velmi vyhraněné názory na politiku. Rád a procítěně vzpomínal na události revolučního roku 1848. Také obdivoval velkého slovenského vlastence, odpůrce maďarské nadvlády, opakovaně uherskými úřady perzekuovaného Jozefa Miloslava Hurbana. Snad se i zúčastnil jeho pohřbu v Hlbokém u Senice roku 1888.

Roku 1866 proběhla prusko-rakouská válka, která skončila katastrofální porážkou rakouských vojsk u Hradce Králové, avšak vojenské operace probíhaly také na Moravě. Mnohé nasvědčuje tomu, že se Josef Masaryk ztotožnil s radikálním, nicméně okrajovým proudem českého národního hnutí, reprezentovaným především zasloužilým revolucionářem Josefem Václavem Fričem, ale blízko k němu měl třeba i „rudý kníže“ Rudolf Thurn-Taxis. Tito radikálové hodlali válku využít ke zřízení samostatného českého státu s pruskou pomocí. Josef byl kvůli svému chování za války vyšetřován. Dostal prý za úkol zjistit pozici nějaké pruské jednotky u Kobylí, avšak upadl do podezření, že s Prusy naopak navázal kontakt a předal jim nějaké informace. Vyšetřování ztroskotalo na nedostatku důkazů, ale pouhé podezření z nedostatku loajality stačilo, aby byl na císařských statcích postaven mimo službu a roku 1868 propuštěn. Musel se potom živit v Hustopečích jako soukromník. Dospívající syn Tomáš tyto události zajisté hluboce prožíval a přispěly k formování jeho pohledu na politiku, byť s radikalismem se až do vypuknutí první světové války neztotožňoval.

Tomáš G. Masaryk bývá často, třebaže nepřesně, označován za tvůrce doktríny čechoslovakismu. Náš první prezident měl od dětství ke Slovákům vřelý vztah, což bylo dáno právě osobou jeho otce. Doma s ním mluvil slovensky, v létě často pobýval u babičky a bratranců v Kopčanech. Je však třeba uvést, že řeka Morava u Hodonína tenkrát představovala spíše jen administrativní předěl. Obyvatelé obou břehů vzájemně necítili nějakou etnickou odlišnost; mluvili podobnými dialekty, oblékali podobné kroje, jen ti z východního břehu Moravy je měli trošku barevnější. Pojily je četné příbuzenské a přátelské vztahy, což dokládá i Masarykova rodina. Tomáš Masaryk byl tedy čechoslovákem již od dětství, a to úplně přirozeně. O tom, že si na svém slovenském původu zakládal, svědčí i skutečnost, že už jako mladý muž užíval příjmení ve slovenském tvaru, i když mu nic nebránilo psát se česky, jako Masařík. Někdy se kvůli tomu stával terčem útoků českých nacionalistů.

Josef Masaryk prožil podzim života v Hustopečích, podporován svými syny. Zemřel 25. září 1907, svoji manželku Terezii přežil o 20 let. Osud syna Tomáše není třeba přibližovat, druhý syn Martin (1852 - 1873) zemřel předčasně v průběhu vojenské služby ve Vídni. Další syn Ludvík (1854 - 1914) se vyznačoval podnikavostí, byť se střídavými úspěchy. Stal se majitelem tiskárny v Hustopečích, později působil jako hospodský v Praze a nakonec se usadil na Istrii, kde provozoval hotel.

Spekulace o tom, že Josef Masaryk není skutečným otcem svého syna, se poprvé objevily už v roce 1899 a spočívaly v dobovém antisemitismu. Tomáš G. Masaryk rázně vystoupil na obranu židovského mladíka Hilsnera, obviněného z vraždy. Jeho argumenty, zpochybňující konstrukci obžaloby, měly jasnou logiku; Židé nikdy žádné rituály, ke kterým by potřebovali krev křesťanských panen, nepraktikovali a nepraktikují. Přesto mnozí nedokázali pochopit, proč se zastává nějakého židovského pobudy. Viděli jediné vysvětlení; dělá to proto, že je sám Žid. Odtud vycházejí spekulace o otcovství bohatého židovského obchodníka z Hodonína Nathana Redlicha. Spekulace znovu ožily v 30. letech, kdy už byl hlavou státu. Tehdy je rozvíjeli čeští Němci, ovlivnění nacistickým antisemitismem hitlerovského Německa.

V druhé polovině 20. století vedle vyčpělých pověstí o Redlichově otcovství vyvstaly zcela nové spekulace; tentokrát měl být otcem československého prezidenta dokonce císař František Josef I. Nepochybně vycházejí z elitářských předpokladů; přece není možné, že by natolik výjimečnou osobnost zplodil někdo tak průměrný, jako byl Josef Masaryk! V historii však najdeme podobných příkladů nespočet, kromě toho žádná z indicií, o které se opírají spekulace zpochybňující Josefovo otcovství, není dostatečně průkazná.

Argumenty, že Masaryk neměl po kom zdědit inteligenci, jsou neuctivé a zcela liché. Už jsme si osvětlili, že Josef Masaryk patrně žádný hlupák nebyl. Tomášova matka Terezie, která v synovi vzbudila zájem o vzdělání, byla zajisté inteligentní žena, jen zkrátka nevybočovala z běžné role ženy její sociální vrstvy. V dané době to ostatně bylo téměř nemožné. Podstatnou váhu má i skutečnost, že Tomáš G. Masaryk nepochybně Josefa za svého otce považoval a nikdy ani náznakem nepřipustil jinou možnost.

Soubigou, Alain; Tomáš Garrigue Masaryk, Paseka, Praha a Litomyšl 2004

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Garrigue_Masaryk

https://cs.wikipedia.org/wiki/Terezie_Masarykov%C3%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodokmen_Masarykov%C3%BDch