Ostřihom a Štúrovo, města rozdělená i spojená Dunajem

Ostřihom se nachází v ohybu Dunaje, kde končí jihovýchodní cíp rozlehlé Podunajské nížiny. Z údolí řeky se zvedají Visegrádské vrchy a další pohoří Karpatské soustavy. Dominantou města je hrad s impozantní bazilikou zasvěcenou Nanebevzetí panny Marie a svatému Vojtěchu, za dobrých podmínek viditelnou opravdu z dálky. Stavba z 19. století, inspirovaná bazilikou sv. Petra v Římě, vznikla na místě původního chrámu, zničeného v 16. století v bojích s Turky.

Ostřihom, město sv. Štěpána krále

Poloha ostřihomského hradu byla velmi výhodná pro obranu, proto už dávno před příchodem kmene Onogurů (nebo také Ugurů, odtud název Uhry), předků dnešních Maďarů, bylo místo osídleno. Stál zde slovanský hrad nazývaný Strěgom, protože střežil stezku podél Dunaje. Když jej Onogurové získali, upravili nebo spíš zkomolili jeho jméno na Esztergom, čili Ostřihom.

Pravděpodobně roku 970 se stal vládcem kmenového svazu Onogurů kníže Gejza, který se usídlil na ostřihomském hradě. Patrně se nechal tajně pokřtít, navenek však stále vyznával původní šamanistické náboženství svého kmene. Jeho syn Štěpán už křesťanství vyznával zcela otevřeně. Roku 1000 jej v Ostřihomi pražský biskup Vojtěch korunoval historicky prvním uherským králem. Štěpán se po smrti stal svatým patronem nového uherského státu a Ostřihom po více než dvě stě let jeho centrem. Když pozdější panovníci přenesli ve 13. století svá sídla do Budína či Visegrádu, zůstala Ostřihom sídlem arcibiskupství.

Ostřihom jako součást Osmanské říše

Ostřihom je dnes hraničním městem. V době její největší slávy jím nebyla, ale není to ani poprvé. Po válečné katastrofě u Moháče střední část Uher ovládli Osmané. V roce 1543 dobyli Turci také Ostřihom a ta se na 140 let stala nejsevernější výspou jejich říše. Osmané ve městě vystavěli několik mešit a tureckých lázní. Jedna z mešit, postavená pod hradem u Dunaje, sloužila stovky let po ukončení osmanské vlády jako nenápadná sýpka či obytná budova. Nedávno byla zrestaurována včetně spodní části minaretu; je v ní umístěno muzeum.

Ostřihomské arcibiskupství se po dobytí města přestěhovalo do slovenské Trnavy. Vrátilo se až v roce 1820 a krátce na to začala stavba monumentální baziliky, která trvala téměř 50 let. Slavnostně vysvěcena byla ještě před dokončením, za přítomnosti císaře Františka Josefa I. v roce 1856.

Na druhém břehu Dunaje, dnes na slovenské straně, leží město Štúrovo. Už od 11. století je zde připomínána osada jménem Kakat (psáno také Kakath nebo Cocot). Poté, co Turci dobyli Ostřihom, stal se Kakat předsunutou výspou, určenou k ochraně města i základnou pro výboje a rozšiřování osmanského vlivu v oblasti. Turci zde postavili pevnost, nazvanou Džigerdelen Parkani (útroby nepřítele zničující pevnost). Název Parkán, maďarsky Parkány, pak přešel i na osadu a jméno Kakat se postupně přestalo používat.

V roce 1683 se ohromné turecké vojsko pokusilo dobýt Vídeň. Když bylo odraženo, jeho většina se ihned stáhla na Balkán, avšak menší část se utábořila u Parkánu. Turci počítali s podporou „kuruckého krále“ Imre Tökölyho, magnáta, který ovládal téměř celé dnešní Slovensko. Tököly však seznal, že podporovat Turky už nebude tak výhodné, proto jim na pomoc nepřišel. Jako první na Turky zaútočilo polské vojsko krále Jana III. Sobieského. Výpad polské jízdy skončil fiaskem; Turci jezdce obklíčili a přes 1000 jich pobili. Pak ale přišlo Polákům na pomoc habsburské vojsko Karla Lotrinského. Společnými silami Turky porazili a následně dobyli i Ostřihom. Bitva u Parkánu zahájila vítězné tažení, které ukončilo osmanskou nadvládu nad Uhrami. Ostřihom přestala být hraničním městem.

Most Marie Valerie

Dunaj je tu už poměrně široký. Mezi Ostřihomí a Parkánem přechodně fungovaly pontonové a lodní mosty; jeden z nich byl zničen právě během pronásledování Turků během bitvy u Parkánu. Pokud nebyl zrovna k dispozici most, zajišťovaly spojení přívozy. Až v roce 1895 byl otevřen ocelový most Marie Valerie. Jméno obdržel po nejmladší dceři císaře Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské, zvané Sissi. Dívka se narodila nedlouho po rakousko-uherském vyrovnání a uherské korunovaci svých rodičů, proto od Maďarů dostala přezdívku „dítě Uher.“ Navzdory přání Maďarů si však žádný vřelý vztah k jejich národu nevybudovala.

Historie mostu Marie Valerie je velice pohnutá; dvakrát byl fatálně poškozen a dvakrát obnoven. Poprvé zničil výbuch jeden z oblouků v roce 1919. Okolnosti této události jsou nejasné; pravděpodobně za ní stála nedbalost československé mostní stráže. Most byl opraven po osmi letech. V té době už byla Ostřihom opět hraničním městem. Pařížská mírová konference učinila Dunaj ze strategických důvodů hranicí nového Československa, přestože i na jeho levém břehu, tudíž také v Parkánu, převažovalo maďarské etnikum. Je tomu tak ostatně dodnes, v roce 2021 se k maďarské národnosti přihlásilo plných 68% obyvatel Štúrova.

Mírovou smlouvu, podepsanou 4. června 1920 v trianonském zámku ve Versailles, která udělala definitivní tečku za historickými Uhrami, chápali Maďaři vcelku pochopitelně jako národní katastrofu, „nový Moháč.“ Nutno ovsem dodat, že ostatní národy historických Uher, kterým se Maďaři dlouhá desetiletí pokoušeli vnutit svůj program „jediného uherského politického národa“ komunikujícího v maďarštině, to viděly diametrálně odlišně.

Druhé poškození mostu už bylo vážnější; v roce 1944 ustupující německé vojsko vyhodilo do vzduchu tři mostní pole, přičemž byl zničen i jeden pilíř. Místní obyvatelé to chápali jako tragédii; destrukce mostu vážně narušila přeshraniční příbuzenské i přátelské vztahy. Ani poválečné Československo, ani Maďarsko nemělo na jeho obnově vážný zájem. Četné žádosti občanů a místních organizací zůstávaly na centrálních úřadech nevyřízené.

Teprve v roce 1987 se komise příslušných ministerstev ČSSR i MLR usnesly, že by bylo vhodné z dopravních důvodů most obnovit. Mělo k tomu dojít během devadesátých let. Lidé si však na obnovení spojení museli počkat ještě dalších 14 let.

Z Parkánu Štúrovo

Vídeňská arbitráž, následující po Mnichovské dohodě v roce 1938 posunula slovensko-maďarskou hranici o 50 km na sever. Ostřihom a Parkán opět přestaly být hraničními městy, ale ne na dlouho. V roce 1948 vyhláška pověřenectva vnitra (v podstatě slovenského ministerstva vnitra) přejmenovala Parkán na Štúrovo. Přední slovenský národní buditel Ludovít Štúr neměl k městu žádný vztah ani v něm nikdy nebyl, ale to nehrálo roli. Místní obyvatelé maďarské národnosti neměli možnost se ke změně vyjádřit, protože kvůli neloajalitě k Československu dočasně ztratili občanská práva.

V roce 1991 proběhlo ve městě referendum, ve kterém zvítězil návrh vrátit městu původní jméno. Slovenská vláda však návrh zamítla. Nicméně v současné době se maďarská varianta Parkány běžně používá, a to i oficiálně.

Ostřihom a Štúrovo v 21. století

Během velkých společenských změn, které v obou zemích nastaly po událostech roku 1989, vzrostl občanský tlak na obnovu mostu Marie Valerie. Záležitost se však protahovala. Nakonec obnovu mostu financovala Evropská unie a předán do provozu byl v roce 2001. Otevření mostu proběhlo jako velkolepá slavnost za účasti premiérů obou zemí, Mikuláše Dzurindy, Viktora Orbána a komisaře pro rozšíření EU Güntera Verheugena. Pro obyvatele obou měst, kterým obnovení důležitého spojení po 57 letech zlepšilo kvalitu života, přikládali tomuto okamžiku velký význam. Stal se příslibem nových, plodných a přátelských vztahů Slovenska a Maďarska.

Není třeba zdůrazňovat, že Ostřihom stojí za návštěvu. Toto malebné menší město (přibližně 29 tisíc obyvatel, v roce 2001 plných 93 % maďarské národnosti) je vzhledem ke své historii i geografii velmi přitažlivé. Návštěvník zde může obdivovat mnoho historických památek, procházet se pitoreskními uličkami i navštívit četná muzea.

Štúrovo oproti Ostřihomi působí trochu jako chudý příbuzný. Celé je posazeno do roviny, nemá žádné výrazné dominanty ani přemíru historických památek. Až díky rozvoji průmyslu v druhé polovině 20. století stoupl počet jeho obyvatel přibližně na 10 tisíc, oproti předešlým pěti. Město tak stále působí poněkud venkovským dojmem. Avšak nachází se zde největší termální koupaliště na Slovensku Vadaš, což z města činí oblíbenou prázdninovou destinaci. Zdejší pěší zónu obklopují četné příjemné restaurace a kavárny. Procházka po mostu Marie Valerie pak vybízí k zamyšlení nad zdejší spletitou historií a osudy lidí, které ovlivňovala.

Zdroje a odkazy:

Rychlík, Jan a kol.; Dějiny Slovenska, Vyšehrad, Praha 2024

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ost%C5%99ihom

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bazilika_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie_a_svat%C3%A9ho_Vojt%C4%9Bcha_(Ost%C5%99ihom)

https://sk.wikipedia.org/wiki/%C5%A0t%C3%BArovo

https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_P%C3%A1rk%C3%A1ny

https://cs.wikipedia.org/wiki/Most_M%C3%A1rie_Val%C3%A9rie

https://www.sturovo.sk/z-historie-mesta.phtml?id3=17329

https://blog.sme.sk/cudzis/veda-a-technika/20-rokov-noveho-mosta-marie-valerie-medzi-sturovom-a-ostrihomom-ii

https://www.teraz.sk/zahranicie/na-druhy-sviatok-vianocny-vyletel-mos/845504-clanok.html

https://sturovo.com/drupal/394/historia-mosta-marie-valerie-pri-dnesnom-sturove

https://www.sme.sk/c/519063/sturovo-parkan-ci-parkany.html

https://watson.sk/?id=227