První úspěch třetí křížové výpravy: Dobytí města Limassol na Kypru

Při cestě do Svaté země vedli anglický král Richard I. a francouzský král Filip II. svá vojska nezávisle na sobě přes Francii na Sicílii. Zde se vladaři sešli a poté ze Sicílie pokračovali do Svaté země samostatně. Král Filip opustil Sicílii o něco dříve, a to na jaře 1191.

Když ze Sicílie o něco později odplul i Richard, jeho flotilu zasáhla bouře a několik lodí ztroskotalo u Kypru. Vládce a samozvaný císař Kypru Izák Komnenos nechal zabavit veškerý vyplavený majetek, včetně pokladů, které byly určeny pro financování výpravy. Nadto nechal zajmout přeživší z vraků lodí. Takto je událost líčena v kronice:

„Podobně je uvrhli do vazby, přičemž tvrdili, že tak činí s tím úmyslem, aby to nevypadalo, že chtějí zemi prozkoumávat nebo dokonce dobývat, pokud by kráčeli ozbrojeni. Griffoni (Řekové) totiž prohlašovali, že si netroufají jednat jinak, dokud nezjistí vůli svého císaře. Když však byli naši ztroskotanci drženi ve vazbě, naši předáci k nim pojali soucit a poslali jim jak šatstvo, tak i další nezbytné věci. Také Štěpán z Turnhamu, králův maršálek a pokladník, jim poslal hojnost nezbytností; avšak všechno, co bylo uvězněným posláno, bylo u vchodu do hradu, ve kterém se nacházeli, uloupeno Griffony a městskými strážemi.“ (STUBBS 1864, str.185)

Na to král Richard reagoval tak, že po vylodění na Kypru začal tábořit se svým vojskem u města Limassol. Zde začal král vyjednávat s Izákem. Ten zprvu přislíbil, že veškeré zkonfiskované věci vrátí a zajatce propustí, a dokonce poskytne vojenskou pomoc o počtu pěti set mužů při cestě do Svaté země. Nakonec však dohodu odmítl dodržet. Takto je událost líčena v kronice:

„Když si tedy poutníci stěžovali na příkoří vůči svým lidem a uloupení peněz, slíbil císař všemožné zadostiučinění i navrácení peněz ztroskotancům a dokonce předal čtyři rukojmí k zajištění věrnosti, načež pod touto podmínkou získali poutníci volný vstup do města Limassol a výstup z něj. Mezitím však císař nařídil, aby se shromáždili bojovníci z celé jeho říše, a sebral vojsko velké síly.“ (STUBBS 1864, str.187)

„Hle, pod Božím vedením dorazil král Richard po mnoha mrzutých útrapách k ostrovu Kypr. V den svátku svatého Jana před Latinskou branou tedy král Richard přistál s celou svou družinou v přístavu Limassol, přesto se však držel na lodích.“ (STUBBS 1864, str.187)

Přestože se Izák zprvu jevil jako spolupracující, náhle otočil a místo slíbeného vydání věcí a zajatců krále Richarda nesmírně urazil a přikázal mu, že má okamžitě opustit Kypr. Takto odpověď vládce Izáka zachytila kronika:

„Pche, pane! a dodal, že s anglickým králem nemá nic společného. Honosil se totiž neoprávněně přisvojenou císařskou vznešeností, opájel se dlouhotrvající beztrestností a myslel si, že si může dovolit cokoliv se mu zlíbí. Když vyslanci tlumočili jeho odpověď králi, ten, těžce nesoucí císařovu aroganci a urážlivou odpověď i ztrátu svých lidí, okamžitě zvolal a přikázal všem svým mužům: Ozbrojte se!“ (STUBBS 1864, str.187)

Richard byl Izákovou arogancí a neslušností hluboce uražen. Okamžitě začal dobývat přístav. Ten byl však velmi dobře bráněn. Ve vodě byly rozmístěny překážky, staré vraky lodí a spousta dřeva, které zabraňovaly postupu jednotek po vodě. Armáda samozvaného císaře Izáka byla také připravena a dobře vyzbrojena. Izákovo vojsko z pobřeží ostřelovalo blížící se malé čluny krále Richarda. U břehu byly přítomny lodě císaře Izáka, ve kterých byli lučištníci a kušníci. Takto událost líčí kronika:

„Když se tedy naši připravovali k přistání, snažili se je odehnat hrůzostrašným křikem, vrčeli jako psi, zahrnovali nás urážkami jako psy a posmívali se nám, že se pokoušíme o nemožné. Měli také několik střelců z kuší a lučištníků a u břehu pět dobře vyzbrojených galér plných mladíků zběhlých v námořním boji. Naši se pro střetnutí s nimi zdáli být ve velké nevýhodě, jednak proto, že se vydali na velmi malých a křehkých člunech veslovat, aby obsadili zatarasený přístav; jednak proto, že byli značně oslabeni únavou z neustálého zmítání na moři; a jednak proto, že to byli pěšáci, dosti obtěžkaní vlastní zbrojí.“ (STUBBS 1864, str.190)

„Když tedy naši postupovali na člunech v řadách, rozhodli se nejprve zaútočit na ty nejbližší, totiž na střelce z kuší a lučištníky, kteří je z galér napadali. Naši střelci z kuší se k nim obrátili, a když po nějakou dobu bojovali a vzájemně se zasypávali střelami, byla nakonec většina Griffonů zabita a zbývající ustoupili, neboť nedokázali snést tíhu boje. Když však šípy létaly nejhustěji, ustupující po třech či čtyřech skákali do moře, a aby unikli šípům, nořili se do vln a hynuli, narážejíce do sebe navzájem, jak se překotně snažili najít spásu v útěku. Když tedy naši ukořistili jejich galéry a naše lodě přistály, naši střelci z kuší a lučištníci, povzbuzeni prvním úspěchem, v podobě deště vysílali střely na ty, kteří střežili výstupy z pobřeží.“ (STUBBS 1864, str.190-191)

Poté, co vojsko Richarda dosáhlo pobřeží, donutilo armádu císaře Izáka k ústupu. Obránci se tedy stáhli na pevnější půdu. Obě vojska po sobě střílela šípy a vrhala oštěpy. Takto je událost líčena:

„Celé město vřelo množstvím lidí a celé okolí bylo obsazeno zástupy tvrdošíjně bojujících střelců z kuší. Vítězství viselo v nejistotě a dlouho kolísalo, na čí stranu se přikloní.“ (STUBBS 1864, str.191)

Následně král Richard vystoupil z člunu a byl následován velkým davem vojáků. Zanedlouho zdecimované řady obránců začaly utíkat. Utíkající jednotky byly zasahovány šípy při ústupu do města Limassol, odkud byly křižáky následně také vytlačeny. Tak král Richard obsadil město Limassol. Takto je událost líčena v kronice:

„Zde bylo k vidění déšť létajících střel a jak jsou prchající Řekové sráženi k zemi; slyšeli byste hluk bojujících, sténání padajících a úpění ustupujících. Naši tedy bez přestání pobíjeli rozehnané Řeky a zatlačili je nejprve do města a poté z města až na planinu přilehlých polí. Když král pronásledoval prchajícího císaře, získal tažného koně či soumara, na němž byl za sedlem umístěn vak, a ze země hbitě naskočil do sedla, které mělo místo třmenů provazy. Spěšně se tedy pustil za císařem a volal: „Pane císaři, pojďte se se mnou utkat v souboji muže proti muži.“ Ten však dělal, že neslyší, a rychle uprchl. Tak král obsadil město Limassol, nechal královny vyvést z lodi Buza a ubytoval je ve městě, kde si po tolika mořských útrapách a strastech v klidu a bezpečí odpočinuly.“ (STUBBS 1864, str.192)

Rychlým obsazením Limassolu a zahnáním císaře Izáka na útěk si Richard I. zajistil bezpečné útočiště. Tím ale konflikt na ostrově zdaleka neskončil. Kypr byl stále pod nadvládou sebevědomého císaře, který se nehodlal své moci vzdát tak snadno.

Zdroje:

Mayer, Hans Eberhard (1988). Křížové výpravy. Oxford University Press. s. 134

Tibble, Steve (2018). Křižácké armády, 1099–1187. New Haven a Londýn: Yale University Press

STUBBS Wiliam, Chronicles and Memorials of the Reign of Richard I, Vol. 1: Itinerarium Peregrinorum et Gesta Regis Ricardi, Londýn, LONGMAN, GREEN, LONGMAN, ROBERTS AND GREEN. 1864