Zrada, otrávené šípy a stříbrné okovy: Jak Richard Lví srdce ovládl Kypr

Král se na ostrově sice zdržovat nechtěl, k tomuto kroku ho však dohnal sled událostí, k nimž svou arogancí a chamtivostí výrazně přispěl tehdejší kyperský vládce Izák Komnenos. Richard na jeho chování reagoval nekompromisně – rychlým dobytím a ovládnutím přístavního města Limassol. Izák se tak musel stáhnout hlouběji do vnitrozemí a zformovat nové síly.

Král Richard poté nechal vylodit své koně. Nedaleko Limassolu zatím tábořilo vojsko císaře Izáka, které se skládalo pouze z pěchoty a lukostřelců. Král společně s padesáti rytíři zavelel k útoku. Ačkoliv ho klerik Hugo de Mara od tohoto kroku zprvu zrazoval, Richard se nakonec rozhodl na utábořené Řeky udeřit. Izákovy síly byly nečekaným útokem jízdy rychle a s velkými ztrátami rozprášeny. Takto událost líčí kronika:

„Ale i někteří další odrazovali krále od střetu s tak velkým vojskem. Král totiž tehdy neměl s sebou víc než asi padesát rytířů; on sám však, povzbuzen ještě více jejich obavami, pobídl koně, náhle se vrhl na nepřátele, prorazil a rozprášil šik davu, hned ty, hned ony pobíjel a bez otálení všechny rozehnal. Když nepřátelé zpozorovali, že jeho vojsko roste z těch, kteří se neustále sbíhali, jejich odvaha opadla a dali se na útěk.“ (STUBBS 1864, str.193)

Ti, kteří měli koně, z bitvy uprchli, prostá pěchota však byla bez milosti pobita. Během střetu málem přišel o život i samotný císař Izák, jenž byl sražen ze sedla. Nakonec se mu ale podařilo s hrstkou zbylých vojáků uprchnout do hor. Takto událost líčí kronika:

„Ó, kolik urozených koní bys tam viděl pobitých, pohozená brnění a helmy, meče a kopí, odhozené prapory a rozmanité zástavy, nesčetná těla mrtvých lidí válející se v krvi, nebo těch, kteří ještě vydechovali naposledy. Císař, zvažuje odvahu našich a útěk svých lidí, nezapomněl na ostruhy a uprchl velmi rychle do hor“ (STUBBS 1864, str.194)

Král Richard si byl dobře vědom, že císař již nemá dostatek sil k dalšímu odporu. V téže době navíc dorazily zbývající galeje s posilami a výzbrojí. Panovník byl odhodlán pronásledovat Izáka s celou svou armádou, aby ho donutil ke kapitulaci. Izák tušil, že šance na obrat už jsou mizivé, a proto možnost vyjednávat uvítal. Byla dohodnuta schůzka obou vládců za účelem uzavření míru. Richard byl však velmi opatrný. Izákovi nedůvěřoval, a proto nařídil, aby jeho vojsko zůstalo připraveno. Izákova pozice se mezitím neustále zhoršovala, neboť ztrácel podporu i respekt vlastního lidu. Byl tak nucen přistoupit v podstatě na jakékoli podmínky. Samotné setkání se odehrálo na rozlehlé pláni nedaleko Limassolu. Takto kronika popisuje Richardův vzhled během tohoto jednání:

„Seděl na španělském koni, jehož planoucí srdce vztyčila příroda. Kůň byl elegantních tvarů, velmi vysoké postavy, s nastraženýma ušima, strmou šíjí, delším krkem, širokou hrudí, čistýma nohama, širokými kopyty a s nejušlechtilejšími rysy všech údů, jakého by ani malíř při vynaložení největší námahy nedokázal do detailu přesně napodobit. Tento kůň, jako by se chystal k rychlejšímu pohybu a dychtil po běhu, se rozčiloval, že je „zadržován zlatou uzdou“, a střídaje krok, hned poskakoval na předních, takže se zdálo, že bude postupovat na zadních nohou.“ (STUBBS 1864, str.198)

„Měl na sobě tuniku z růžového samitu a plášť, posetý v řadách uspořádanými půlkruhovými měsíčky, zářícími masivním stříbrem, a kruhy hustě posetými a třpytícími se na způsob podoby slunce. Takto ozdoben předstoupil král s osvědčeným mečem připásaným hedvábným opaskem se zlatým jílcem, přičemž stříbro svíralo okraje umně zpracované pochvy. Na hlavě měl klobouk ze šarlatu, do kterého byly umnou rukou řemeslníků jehlou vyšity tvary různých ptáků nebo zvířat ze zlaté niti. V ruce držel také hůl, i svým držením těla se projevoval jako vynikající voják a očím přihlížejících skýtal potěšení.“ (STUBBS 1864, str.198)

Po mnoha vzájemných návrzích byla nakonec dohodnuta kapitulace. Císař nabídl, že odpřisáhne králi absolutní věrnost a že s sebou přivede pět set jezdců do služby Boží v jeruzalémské zemi. Dále se zavázal vyplatit odškodné ve výši tří a půl tisíce marek. Na oplátku mu měla být vrácena vláda nad ostrovem, jeho územím i hrady.

Kdo by hádal, že Izák opět lhal. Císař Richarda opět zradil a při nečekaném přepadu ze zálohy se ho dokonce pokusil zabít otrávenými šípy. Atentát ovšem selhal a císař musel před rozzuřeným králem potupně uprchnout do jedné ze svých pevností. Tento neuvážený krok vedl k císařovu definitivnímu pádu.

Richardovi na pomoc přišla křižácká vojska vedená králem Guyem. Tato vojska rychle dobyla zbývající kyperské hrady, přičemž zajala i císařovu dceru a zabavila jeho ukrytý poklad. Zlomený císař, opuštěný vlastním lidem a bez jakékoliv naděje na další odpor, nakonec padl Richardovi k nohám. Bezpodmínečně kapituloval s jedinou prosbou – aby ho král nevrhal do železných okovů. Richard se nad ním slitoval. Jeho poslední žádosti vyhověl poměrně ironickým způsobem: nenechal ho sice spoutat do železa, ale uvrhl ho do okovů ze stříbra.

„Takto král získal ostrov Kypr během patnácti dnů a svěřil ho svým lidem k obývání. Všechny věže shledal opevněnými a hrady naplněnými mnoha poklady a rozličným bohatstvím, sudy, zlatými nádobami a miskami, stříbrnými hrnci, kotli a velkými sudy, zlatými sedly, uzdami a ostruhami, a také drahokamy s nesmírnou mocí. Kromě toho nalezl šarlatové šaty a hedvábné látky podivuhodného vzoru a nesmírně cenné. Co víc? Král Richard zjistil, že císař nashromáždil veškeré rozličné bohatství, o kterém se píše, že jej vlastnil Kroisos: a on toto vše, tolik nezbytné pro vojenskou výpravu, ukořistil, jako by to bylo obstaráno přímo pro něj. Málokdy se totiž stane, že by bohatého ducha opustila příležitost, a že by hojnost následovala člověka s žebráckou myslí.“ (STUBBS 1864, str.203)

„Když toto bylo vykonáno, král odeslal vojsko zpět do města Limassolu, kde přebývaly královny a doprovod se zavazadly. Nařídil tedy věnovat veškerou péči obnově loďstva pro nadcházející plavbu. Císaře tudíž svěřil pod dozor krále Guye a jeho dceru, mladičkou dívku, předal své královně, aby se o ni postarala a vychovala ji v mravech.“ (STUBBS 1864, str.204)

Král a jeho vojsko se mezitím připravovali na plavbu do Akkonu. Právě těmito událostmi bude vyprávění o třetí křížové výpravě pokračovat v dalším článku. Dobové úryvky jsem do textu zařadil záměrně – výborně zachycují tehdejší surovost a zároveň poskytují autentický náhled na styl, jakým doboví kronikáři psali.

Zdroje:

Mayer, Hans Eberhard (1988). Křížové výpravy. Oxford University Press. s. 134

Tibble, Steve (2018). Křižácké armády, 1099–1187. New Haven a Londýn: Yale University Press

STUBBS Wiliam, Chronicles and Memorials of the Reign of Richard I, Vol. 1: Itinerarium Peregrinorum et Gesta Regis Ricardi, Londýn, LONGMAN, GREEN, LONGMAN, ROBERTS AND GREEN. 1864