Článek
Čínské úvěry v Latinské Americe
Jednou ze strategií (podle VOA), kterou se snaží Čína prosadit v Latinské Americe, jsou půjčky poskytované zemím Latinské Ameriky. Od roku 2007 poskytla Čína v tomto regionu 117 půjček v celkové výši 137 miliard dolarů. Běžnými smluvními podmínkami bylo splatit část půjček ropou, utratit část zapůjčených peněz za výrobky z Číny a uzavřít smlouvy s čínskými inženýrskými firmami. Čínským společnostem to umožnilo proniknout na trhy v Latinské Americe a získat potřebné kontakty.
Podle stále se zvyšujícího objemu vzájemného obchodu se zdá, že se Číně tato strategie vyplácí. O něco méně spokojené jsou však některé země Latinské Ameriky. V nezáviděníhodné situaci je například Ekvádor, který musí Číně do konce roku 2024 vrátit téměř 2 miliardy dolarů. Navíc část těchto dluhů platí dodávkami ropy za nevýhodnou cenu, kdy na každém dodaném barelu ztrácí 3,6 dolaru. Ekvádor tak požaduje po Číně prodloužení lhůty na splácení a odpoutání dluhu od dodávek ropy.
Tyto půjčky však přinášejí určitá rizika i pro Čínu samotnou. Například v případě Venezuely, kam směřovala více než polovina všech půjček, jsou určité obavy, zda bude země schopna tyto půjčky splatit. Část poskytnutých peněz navíc nebyla vlivem korupce, konfliktům s komunitami a pracovním a ekologickým problémům využita podle očekávání. Část projektů také nebyla vůbec dokončena.
I proto zřejmě Čína v posledních letech začíná přehodnocovat poskytování půjček v tomto regionu. Za poslední dva roky k vládám v regionu žádná půjčka nemířila. Čína to vysvětluje tím, že poskytuje půjčky přímo svým firmám, které v regionu působí. Nicméně od prvních půjček se Číně podařilo získat přístup ke zdrojům ropy a zajistit si v Latinské Americe odbyt pro své výrobky. Je tak možné, že čínské půjčky již splnily svůj účel a Čína přechází na jiné způsoby jak šířit svůj vliv v regionu.
Obchodní dohody s Čínou
Svůj obchodní vliv v regionu se snaží Čína rozšiřovat i pomocí dohod o volném obchodu (podle AS/COA), které uzavírá s jednotlivými státy Latinské Ameriky. Přestože takových smluv se zatím Číně nepodařilo vyjednat příliš mnoho, do loňského roku byly jen tři - s Chile (2005), Peru (2009) a Kostarikou (2010), v loňském roce uzavřela Čína tyto smlouvy hned se dvěma zeměmi Latinské Ameriky, a to s Nikaraguou a Ekvádorem.
Jedním z prvních států, které uzavřely smlouvu o volném obchodu s Čínou, bylo Peru. V jeho případě nešlo o zjevný příklon k Číně, v té samé době podepsalo podobné dohody i s USA, Kanadou a Evropskou unií. Po uzavření dohody se však vzájemný obchod s Čínou zdvojnásobil (dosáhl 33 miliard dolarů) a Čína vystřídala Spojené státy na pozici největšího obchodního partnera země.
V některých zemích regionu prosazuje Čína své zájmy i na úkor Tchaj-wanu, který považuje za své území a proti jehož existenci se vymezuje. V rámci odklonu od Tchaj-wanu začal Honduras dovážet do Číny banány, kávu a krevety a jedná s Čínou o dohodě o volném obchodu. Čína (podobně jako Evropská unie) se také snaží dojednat dohodu o volném obchodu se státy Mercosuru (Brazílie, Argentina, Uruguay, Paraguay). Dohodě zatím brání Paraguay, která zůstává spojencem Tchaj-wanu. Jednání s Čínou obnovila také Panama.
I díky uzavřeným dohodám roste (podle BBC) obchodní výměna mezi Latinskou Amerikou a Čínou v posledních 20 letech rekordním tempem a v loňském roce zaznamenala nový rekord, kdy překonala 480 miliard dolarů.
Ovlivňování médií
Čína se snaží dlouhodobě budovat svůj pozitivní obraz v cizích zemích. Snaží se prezentovat jako globální mocnost, ale zároveň jako demokratická země se svou vlastní verzí demokracie. K tomu využívá celou řadu prostředků. Jedním z nich jsou dohody s latinskoamerickými deníky o sdílení obsahu (podle VOA). Na jejich základě přebírají média v Latinské Americe obsah od China Daily nebo od čínské státní televize (CGTV).
Části deníků za to Čína platí. Někdy je motivací pro majitele médií, kteří provozují i společnosti v jiných oborech, prosadit se na čínském trhu. Čína navíc využívá finančních problémů některých médií, pro která je někdy placené přebírání obsahu jednou z mála možností, jak zachránit svoje hospodaření.
Čína také investuje do sociálních sítí, kde podporuje spřízněné novináře a snaží se z nich udělat místní influencery. Ti pak šíří Čínou propagované informace. Většinu obsahu tvoří celkem nevinné články o čínské kultuře nebo kuchyni. Občas však jsou vkládána kontroverznější témata, kde jsou lidská práva vykreslována z čínského pohledu, nebo je čtenářům nabízena myšlenka „demokracie s čínskými rysy“. Čína je vždy prezentována jako demokratická země.
Tato čínská mediální strategie není namířena jen vůči zemím Latinské Ameriky, ale má za cíl upevnit pozice Číny i vůči západním zemím. Pozornost by tyto snahy měly vzbuzovat zejména v USA, které mají se zeměmi Latinské Ameriky tradičně dobré vztahy, které by mohly být poznamenány čínskými vlivovými operacemi v regionu.
Čína nepochybně používá i další metody jak šířit svůj vliv v jednotlivých regionech včetně Latinské Ameriky. Některé metody jsou zřejmě úspěšnější a jiné zase méně. Je ale zjevné, že ekonomický a politický vliv Číny v regionu neustále roste.
