Článek
Nikdy jsem nebyla dobrý matematik a tak jsem dlouho zcela neekonomicky cestovala na jednorázové jízdenky v kombinaci s pražskou „Lítačkou“. Až když jeden můj naopak velmi ekonomicky smýšlející kamarád poznamenal, že kdybych si koupila předplacenou jízdenku nejen pro Prahu, ale i pro ta tři vnější pásma, která na cestě do práce projíždím, určitě by mě to vyšlo levněji, rozhodla jsem se to prozkoumat.
A pochopitelně jsem zjistila, že má pravdu, a tak jsem si zakoupila měsíční kupon pro Prahu + 3 vnější pásma. Vyšlo mě to o pár stovek levněji, než při jízdách na jednorázové jízdenky. A mělo to ještě jeden velký benefit - na předplacenou jízdenku jsem dle pravidel přepravy Dopravního podniku hlavního města Prahy (PID) mohla zdarma převážet psa s náhubkem. Jupí, jásala jsem v duchu, protože psa jsem si do práce brala často a jen za jednu cestu tam a zpět jsem za něj musela platit dalších čtyřicet Kč.
Pravidla ohledně přepravy psa v systému PID (Zdroj: https://pid.cz/zavazadla-a-psi/, 22.11.2024)
Zlatý voči, panenko.
Problémy s tímto pravidlem se objevily okamžitě, když jsem hned první den po zakoupení předplacené jízdenky chtěla naivně po nástupu do autobusu a prokázání se kuponem pokračovat i se psem dál do útrob vozidla.
„A co jako ten pes, slečinko?“ Vyjel na mne řidič. „Ten by měl cestovat v rámci mojí jízdenky zdarma,“ pípla jsem nesměle. „O tom teda nic nevím“ zahučel, ale pak už mě naštěstí nechal být. Snad to byla výjimka, říkala jsem si.
Leda tak kulový.
Dohadování se s řidiči o jízdné pro psa, které po mně chtěli zaplatit kupon nekupon takřka každou druhou jízdu, se stalo mým denním chlebem. Nehodlala jsem ustoupit a jízdné navíc nezaplatila ani jednou. Někdy debata s řidičem proběhla relativně v poklidu, jindy byla vyhrocenější, řidič na mne zvyšoval hlas a vyhrožoval mi pokutami, když mě chytí přepravní kontrola. „To klidně může. Já cestuju v souladu s přepravními podmínkami“ odpovídala jsem. Z dojíždění do práce se nicméně v případech, kdy jsem s sebou brávala psa, stal stresující úkon a celé cestování se tím značně znepříjemnilo. A to mě štvalo. Napsala jsem proto podnět na Pražský dopravní podnik:
„Dobrý den,
pravidelně cestuji příměstským autobusem mezi Prahou a — na měsíční předplacenou jízdenku. Dle přepravního řádu mohu na tuto jízdenku převážet zdarma psa s náhubkem. Přesto se mi často stává, že řidiči tuto skutečnost neznají a požadují po mně zakoupení jízdného pro psa. Můžete je, prosím, proškolit, abych se s nimi nemusela neustále dohadovat? Dost mi to znepříjemňuje cestování.
Děkuji a jsem s pozdravem…“
Odpověď z PIDu přišla hned následující den:
„Dobrý den, děkujeme za zaslání podnětu. Řidičům tuto informaci předáme plošně, přesto bychom uvítali, kdybyste nám sdělila na jakém konkrétním spoji se Vám to stalo. Obecně se nedomnívám, že tato skutečnost není známa všem řidičům, ale nevylučuji výjimky.
S pozdravem…“
Hm. Příjemně mě sice překvapila rychlost reakce, ale hned vzápětí jsem si představila, jak budu „nahlašovat“ prakticky každý spoj tam i zpět, při kterém s sebou budu mít psa. Příslib plošného proškolení mi ale vlil do žil novou naději, že se to brzy změní k lepšímu.
Zlatý voči, panenko.
Obrnila jsem se tedy ještě větší trpělivostí, vytiskla si kýžené pravidlo a vyrážela „do boje“ obtěžkána psem dál. Vydržela jsem to nějakou dobu, vysvětlovala, obhajovala a trvala na svém, že žádné jízdné za psa platit nebudu. Když jsem ale krátce nato musela absolvovat další vyhrocenější „debatu“, která proběhla nějak takhle:
„Musíte zaplatit za psa.“
„Nemusím, pes cestuje v rámci mojí předplacené jízdenky.“
„To není pravda, to platí jen v Praze.“
„To není pravda, platí to i v rámci Regionu. Tady to máte vytištěný.“
„To mi neukazujte, mě to nezajímá. My jsme na to měli školení minulý týden a tam nám řekli tuto informaci.“
„No, tak já jsem v kontaktu přímo s dopravním podnikem, kde mi potvrdili to, že za psa platit nemusím a je to uvedeno i v podmínkách přepravy.“
„To mě nezajímá, je to tak, jak nám to řekli na školení.“
„Tak máme každý odlišnou informaci, nicméně já za psa platit nebudu.“
„A to vás udivuje?! To je u nás normální! Tak si neplaťte a vyřiďte si to pak s revizorem!“
Kontaktovala jsem znovu PID a uvedla konkrétní spoj, ve kterém proběhla tato konverzace plus přidala informaci, že se nic nezlepšilo a koupi jízdného pro psa po mně chce nadále drtivá většina řidičů. Odpověděli opět hned druhý den:
„Dobrý den, děkujeme za zaslané info. Po projednání s dotčeným řidičem mu bude krácena nezaručená část mzdy.
S pozdravem…“
Pro mne se celá tahle „válka s molochem“ uzavřela díky tomu, že jsem v práci nakonec skončila, a tím pádem jsem i přestala někam dojíždět. Nicméně z celé téhle dvouměsíční záležitosti ve mně zůstala hořká pachuť. Pachuť z ukázkového boje s větrnými mlýny, které závěrečná reakce s informací o krácení nenárokové mzdy nijak nepřidala. To jsem nepotřebovala, neudělalo mi žádnou radost, že jsem zmíněného řidiče „nabonzovala“ a on měl dostat „co proto“. Jediné, co jsem chtěla bylo, aby PID své řidiče řádně proškolil, aby stejně jako to vědí revizoři a řidiči v Praze - že na předplacenou jízdenku lze přepravovat psa zdarma, toto pravidlo znali i oni a cestování s nimi a psem probíhalo hladce.
Což se nepovedlo a já jsem si marně lámala hlavu tím, proč to byl takový problém.
Tak snad je to v současnosti už lepší.
