Článek
Štěndo na úvodní fotografii je v pořadí má druhá shiba, pochází z útulku a svědomitě můžu říct, že svému shibímu plemenu rozhodně nedělá ostudu, protože už teď, ve svých dvou a půl měsících je to velmi bystrá, učenlivá, energická a krásně „vyčůraná“ fenka.
Tento nový psí přírůstek, který se začal velmi znatelně projevovat už od druhého dne ve svém novém domově, mám doma devět dní a za tu dobu už se fenka zvládla naučit spoustu věcí. Vykonávat potřeby venku, což jsem podpořila častým a pravidelným venčením, spolu s hlasitou a nadšenou pochvalou vždy, když se vyprázdnila, chůzi na flexi vodítku (ačkoli se stále leká spousty věcí, které jsou pro ni nové), pobyt o samotě - kdy jsem ji od počátku začala nechávat po krátkých časových intervalech doma, které neustále prodlužuji, a prvotní socializaci s člověkem v podobě častého mazlení s mou maličkostí a seznamování ji - s pro ni neznámými lidmi, které já znám a vím, že jsou fajn.
Na socializaci s dalšími psy je prozatím štěndo ještě malé a nedoočkované - teprve včera dostalo druhou dávku vakcíny proti psince, parvoviróze, leptospiróze a hepatitidě a pro třetí si půjde za měsíc, a teprve potom ji začnu postupně seznamovat s jinými psími kámoši. Mimochodem, dokud není štěně plně očkované, nedoporučuje se ani, aby venku očichávalo silně „exponovaná“ místa, která očůrává spousta psů nebo psí exkrementy. Mohlo by totiž snadno chytnout nějakou nechtěnou „breberku“ a jelikož jeho tělo ještě nedisponuje dostatečnou imunitní odpovědí, mohla by taková nákaza bohužel skončit i fatálně. Ale jako u většiny věcí i zde platí staré známé rčení - všeho s mírou. Být zbytečně úzkostní a odtahovat zvědavé štěně z trávy, kde se na vteřinu začichá v panické hrůze, že by to pro něj mohlo znamenat smrt, také není ta nejlepší cesta.
Výchova shiby je „vyšší dívčí“
Shiba patří mezi primitivní plemena a podle výzkumů se řadí mezi psy, kteří jsou geneticky nejblíže spřízněni s vlkem. A k tomu se jedná o Japonce, takže nám tu vzniká velmi zajímavá a často třaskavá směs shibí povahy, kterou bych charakterizovala těmito čtyřmi hesly (a podhesly):
- Samostatnost a nezávislost: Přestože shiba dovede být ke svému člověku hluboce oddaná a loajální, nemá klasickou psí povahu ve smyslu, že by na svém majiteli "visela", ale naopak mu dává řadou svých činů najevo, že ho "zas tak moc k životu nepotřebuje". Jedná se o lovecké plemeno, které není radno moc pouštět z vodítka, protože na rozdíl od jiných psů necítí shiba přirozenou potřebu se svého člověka držet, ale klidně se vzdálí na dlouhé kilometry a dlouhé hodiny. K tomu má výtečný orientační smysl, takže z mých několika zkušeností, kdy mi můj předchozí shibák utekl, můžu nejvíce ze všeho doporučit vrátit se na místo, kde jste se jednostranně "rozloučili" nebo rovnou domů, pokud se vám pes zaběhl v okolí vašeho bytu. On se miláček v drtivé většině případů sám vrátí - s nevinným kukučem, se kterým na vás bude nechápavě hledět, jako by nerozuměl, proč jste tak rozčilení.
Ale můžete si být jistí, že to bude vědět moc dobře.
Ono totiž snažit se chytit utíkající shibu, která právě pocítila závan svobody, je jako snažit se chytit vítr - zažila jsem dva hrůzné zážitky, kdy mi můj milý shibáček po dlouhých měsících dokonalé poslušnosti, kterými mne ukonejšil natolik, že jsem ho pustila z vodítka, aby se pořádně vyběhal, utekl v našem hlavním městě a byl pryč dlouhé tři dny. V obou dvou případech. Tři dny, kdy jsem nespala, zoufale hledala po okolí, umísťovala jeho fotku do všech FB skupin, které se zaměřují na ztráty psů a samozřejmě o tom informovala městskou policii. V průběhu těch dní mi neustále někdo volal nebo psal, že mého psa někde zahlédl a když jsem tam letěla a opravdu ho uviděla, drahá shiba namísto toho, aby ke mně běžela, si posměšně odfrkla a rozeběhla se na opačnou stranu, než jsem byla já. V prvním případě ho nakonec odchytli měšťáci a já si pak pro něj jela do Troji do útulku, kde strávil noc, ve druhém se nakonec umoudřil a milostivě se nechal nalákat do našeho vchodu.
Po těchto zkušenostech už asi svou novou shibu budu pouštět „na volno“ pouze s připnutou stopovačkou.
Ona samostatnost se ale vedle výše popsaného projevuje i daleko příjemnějším způsobem - kdy na vás například shiba bude v klidu čekat doma (bez jakékoli potřeby dělat rozruch), dokud se nevrátíte z práce a nebude obtěžovat sousedy zbytečným štěkotem, takže se jedná o plemeno, které se hodí i pro chov v městských bytech.
- Čistotnost: U obou mých shibáků platilo, že si velmi rychle osvojili základní hygienické návyky - tedy, že velké i malé potřeby se konají venku. Akiře (mému novému štěněti) to trvalo tři dny, a já ji v tom podpořila - jak už jsem zmiňovala tím, že s ní od počátku chodím v krátkých časových intervalech ven a k tomu ji hlasitě chválím, když si tam "odbude" to, co má, a u mého předchozího pejska to bylo podobné. Shiba si totiž velmi rychle zafixuje váš byt jako pelíšek a proto si ho sama nebude chtít znečisťovat. Čistotnost shib se ale občas projevuje až komicky - tito psi třeba odmítají vyjít ven za deště nebo obcházejí bláto a kaluž velkým obloukem, aby si náhodou neznečistili tlapky.
- Tvrdohlavost a dominance: Učit shibu nějaké povely je velká zkouška vaší trpělivosti. Což o to, ony jsou schopny se naučit, co po nich jejich pán chce velmi rychle, ale příkaz splní, pouze pokud v něm samy v danou chvíli uvidí smysl a bude se jim ho chtít provést. Pokud ne, máte smůlu - můžete je zkusit uplatit pamlskem, ale i ten zabírá pouze, pokud se svéhlavá shiba rozhodne, že to tak chce. Je nasnadě, že výše popsané vlastnosti shibu předurčují k pokusům o převzetí role vůdce smečky, což jí jako majitel v žádném případě nesmíte dovolit. Není nic horšího, než si nechat shibu přerůst přes hlavu. Někteří jedinci také projevují zvýšenou dominanci a občas dokonce agresi k jiným psům, pomáhá důsledná socializace od štěněcího věku a samozřejmě taky pevná a zároveň trpělivá ruka při výchově.
- Bystrost, zvědavost a ostražitost: O inteligenci shiby nemůže být pochyb. Jejich vychytralost spolu s hereckým umem (včetně smyslu pro drama) a k tomu schopnost rychle se naučit nové věci mluví samy za sebe. Jsou taky velmi zvědavé - já sama pro sebe jim interně říkám "Kelišky" a vůči cizím lidem ostražité. Jen tak od někoho se nenechají pohladit a stejně tam potřebují dostatek prostoru i od vás - opět jsou to ony, kdo si určí, kdy se chtějí mazlit a kdy naopak chtějí mít klid.
Takže suma sumárum - při výchově shiby je třeba se obrnit velkou trpělivostí, smířit se s tím, že shiba nikdy nebude psem, který vás bude poslouchat na slovo (pokud takového chcete, důrazně doporučuji jiné plemeno), a že jste si pořídili psa, který vás víc než za pána, považuje za rovnocenného partnera. K tomu, abyste k jeho zvláštní nátuře našli klíč, musíte být sami osobností, která ví co chce a dovede ustát shibí pokusy o převzetí velení smečky a důsledně jí dát najevo, že existují hranice, které jí prostě nedovolíte překračovat. A že si na nich dovedete vytrvale trvat, protože shibinka má tendenci po celý svůj život zas a znova zkoušet, jestli se na vašem postoji náhodou něco nezměnilo.
Trestat shibu fyzicky určitě nedoporučuji - naprosto se to totiž míjí účinkem. Nejen, že nedosáhnete svého, ale přijdete o její důvěru. I když si můžete být jistí, že vám kolikrát bude „cukat“ ruka.
Vedle důslednosti a pevného držení hranic je ale třeba být také benevolentní a akceptovat shibí specifika - dopřát jí dostatečný prostor a volnost.
A věřte, že pokud oboje dokážete vyvážit, shiba vás za to bude respektovat a budete mít po svém boku skvělého, bystrého a oddaného psího parťáka, který nezkazí žádnou legraci.
ZDROJE:
Osobní zkušenost autorky s chovatelstvím shib
https://www.shiba-klub.cz/
