Článek
Jak chudák k ještě větší bídě přišel, aneb jak se zbavit povinnosti bez ztráty vlastnictví
Má vlastnictví nést i odpovědnost, a proč je tak těžké dostat odpověď na jednoduchou otázku ?
Přečtěte si mou úvahu o boji s větrnými mlýny. Cimrmanovské pojednání o tom, jak se z balkonu stala konstrukce a z jednoduché otázky velký problém.
Tento článek bych ráda věnovala těm, kteří se mnou téměř dva roky sdílí trápení s SVJ, zveřejňovaná v mých článcích, a poskytují mi duševní podporu. A nejen to. Už mnohokrát jsem měla pocit nicoty a zbytečnosti, ale vždycky mě podržela jejich podpůrná slova a vedla mě znovu a znovu, dál a dál. Protože náš cíl je stejný. Právo na spravedlnost, která se v našich domech vytratila a slepě nepřihlížet nespravedlnosti, která se tam pomalu, ale jistě vkrádá.
Ve svých úvahách vycházím hlavně ze svých zkušeností, ale i ze zkušeností lidí, se kterými dlouhodobě tyto problémy řeším.
Dnes nebudu psát o našem domě, ale o jiných.
Ne že bych k tomu našemu neměla dostatek materiálu. Jenže když se podívám kolem sebe, zjišťuji, že nejde o problém jednoho domu ani jednoho výboru. Podobné problémy nejsou ojedinělé. Někde už naplno probíhají, jinde na svou chvíli teprve čekají.
Je tedy potřeba ptát se stále a někdy i dlouho. Otevírat otázky, které mohou jednou začít pěkně pálit nás všechny.
Své ovoce to pomalu přináší, ale hořkost v něm zůstává stále.
Jednoduchá otázka, žádná odpověď.
Má vlastník bytu povinnost postarat se o prostor balkonu, aby neobtěžoval okolí, nebo je balkon jen soukromým výsostným územím, kde se zastavuje čas i zodpovědnost?
Zodpoví nám tuto otázku soud, když se ho zeptáme?
Začalo to sítěmi.
Vlastně, to začalo stříškou nad vstupem.
Že bych se pletla?
Nezačalo to náhodou párem vykutálených vlastníků nebo vinou vedení domu?
Tak čím to vlastně začalo?
Co má stříška společného se sítěmi?
A co s vykutálenými vlastníky?
A jak do toho zapadá soud?
Není toho nějak moc nejednou?
Všechno pěkně popořádku.
Představte si, že jste vlastníkem bytu s balkónem.
Je balkon vůbec můj ? Kladete si otázku.
Balkon ale vůbec nemusí být balkon.
Co tvoří samotný balkon? Může být vodorovná a svislá konstrukce?
A nejsou to náhodou právě konstrukce s betonovými či skleněnými výplněmi co tvoří balkon?
Není slovo balkon jen slovo? Patří mi ten balkon nebo ne?
Je to balkon nebo konstrukce?
Přijde vám to absurdní?
Představte si, že tento prostor, kdy vlastně ani nevíte, jestli je to balkon nebo konstrukce, jestli patří vám nebo společenství, začne okupovat nevítaný okřídlený vetřelec a špinit ho svým trusem.
Ale jak to řešit ? Nebo jinak, musím to vůbec řešit?
Špinavý balkon od trusu, hnízda s vajíčky a neustálé vrkání…my starší to známe všichni jsme s tím v panelácích bojovali.
A dodnes bojujeme.
Někteří.
Protože ptáci zůstávají, holubi se vracejí, a to i přesto, že se paneláky renovují.
Ti zodpovědní.
Ti druzí nebojuji.
Nechávají za sebe bojovat ostatní, na úkor ostatních.
Představte si stříšku nad vchodem.
Novou a už potřísněnou ptačím trusem.
Fuj. Tak takhle ne!
A tak, když máte novou stříšku nad vchodem, kvůli které se na některé balkony začnou překotně instalovat sítě z naspořených peněz všech, začnete si klást otázku.
Komu vlastně balkony patří?
Koho je povinnost se vlastně o balkóny starat?
Proč najednou tato otázka?
Protože jde o povinnost a o peníze.
Zeptáme se tedy.
Toho nejpovolanějšího - soudu.
Pro zodpovědné je tato otázka zbytečná. Těm trochu té povinnosti a ohleduplnosti nevadí.
Nejsou tady však jen ti zodpovědní.
A tak se ptáme.
A ať už bude odpověď jakákoli, budeme ji respektovat.
Musíme přece vědět jestli máme za balkon zodpovědnost a komu vlastně balkón patří, nebo ne?
Cítíte to také?
Že mluvíme o něčem, co chceme vlastnit, ale o co se nám ani trochu nechce starat?
A co soud? Nic překvapivého. Jen zase slovní pinp-pong.
Nesouhlasíte s neochotou?
Chcete zrušit nesmyslné sítě?
Nechcete se podílet na placení za nezodpovědnost, která přináší náklady pro všechny? Tak na to
zapomeňte.
Protože kdybychom to zrušili, museli bychom pak zrušit všechna usnesení, ve kterých jde o peníze, můžete se dozvědět.
A vůbec. To není důležitá záležitost!
A vůbec nejde o stříšku, ale o fasádu!
Tak o co vlastně jde?
Nikoho nezajímá, že pár hovínek na stříšce časem smyje déšť, a ani nás nezajímá, že sítě, i když jen na pár balkonech těch vyvolených, hyzdi jinak tak pěkný dům. Zvykli jsme si přijímat věci, které nám někdo naservíruje a přestali jsme protestovat. Život je tak krátký, tak proč si ho znepříjemňovat. Přestali jsme se dívat kolem sebe a díváme se jen sami na sebe. Upřednostňujeme svoje pohodlí a lhostejnost nad zodpovědností a povinností.
Když umístím sítě na pět balkonů z třiceti, kam mi uletí ptáci a kam holubi? Za oceán
nebo na ten vedlejší?
A dál?
Co bude dál?
Myslíte si, že se dozvíte odpověď?
Nejen že žádnou nedostanete, ale můžete zjistit, že otázky pro někoho nejsou dost důležité. Tedy dnes sítě a peníze, které kvůli pár pohodlným všichni zaplatili ze svých peněženek, nejsou dost důležité.
A co zítra?
To už bude důležité?
Nebo kdy to začne být důležité? Kdo od psacího stolu rozhoduje, co je a není důležité?
Jedna jednoduchá otázka měla přinést odpověď. Místo toho otevřela Pandořinu skříňku dalších otázek.
A čím déle zůstává otevřená, tím více jich přibývá.
Kdy dostaneme na své otázky adekvátní odpovědi?
Kdy konečně uzavřeme tuto Pandořinu skříňku nezodpovězených otázek?
Nebo i to bude nakonec považováno za nedůležité?
A nakonec to může mít docela zajímavé vyústění pro všechny. Protože otázka, komu vlastně balkony připadnou a kdo bude mít povinnost se o ně starat, teprve nastane.
Budou to balkony nebo konstrukce?
Bude to povinnost nebo vlastnictví?
Teď se ukažte vlastníci, teď šermujte rukama nad hlavou!
Jak se vám to bude líbit od teď?
Bude vám vlastníkům adekvátně vysvětleno, co to vůbec znamená prohlášení vlastníka nebo
budete zase mlžit, výbore?
Vážení páni, vážené dámy, soudní mudrcové!
Taky vám něco poradíme.
Místo abyste znevažovali snahy lidí, kteří musí mnohdy každou korunu dvakrát obrátit, a místo toho, abyste přiznali, že ani na tak jednoduchou otázku neumíte odpovědět, byste se raději měli zamyslet sami nad sebou a nad svou domýšlivostí.
Protože chceme jen vědět, zda má vlastník povinnost se starat o svůj majetek.
Místo toho se znovu vymýšlí jen kličky a háčky, jak na tuto jednoduchou otázku jednoduše neodpovědět.
A vězte, že ačkoli umělou inteligenci často shazujete a znevažujete, jednou vás její schopnosti stejně doženou.
A ta doba přijde.
A není až tak daleko.
Poučení pro vás od nás obyčejných.
Nepodceňujte nás ani umělou inteligenci, se kterou paradoxně pracujete i vy.
Protože jsou mezi námi i zodpovědní.
Čí logika je ta správná? A proč jsme na jednoduchou otázku dosud nedostali odpověď?
Jak vyspělé je myšlení těch, kteří by nám měli jít příkladem?
O jaké vyspělosti vůbec můžeme mluvit?
Není to spíše pohled z pozice moci než z pozice logiky?
Jsou soudci skutečně nestranní, nebo se někdy i právo dokáže zamotat do vlastních konstrukcí?
A od kdy se stalo podmínkou spravedlnosti mít právníka?
Opravdu se máme smířit s tím, že bez právníka není ani jednoduchá otázka dost důležitá?
Kde jsme se to ocitli?
Nebude nejlepší, když nám naše otázky, místo nerozhodných a alibistických soudů, bude zodpovídat arogancí nezatížená umělá inteligence?
Odkazy:
https://medium.seznam.cz/clanek/petr-kral-o-chatgpt-se-pise-ze-skodi-mne-pomohl-vyhrat-soud-s-plzenskym-krajem-274317
sp.zn. č. 63 Cm 237/2025 - 113
