Článek
Minulý týden se mě student zeptal, jestli byl Hitler levičák. Nebyla to „čistá“ otázka, nešlo o zvědavost, šlo o dotaz, který byl položen v nesouhlasu s tím, že jsem se o Hitlerovi vyjádřil jako o pravičákovi. Druhý den se stejná debata rozjela i na sociální síti Twitter (X). Je pro mě překvapivé, že podobné otázky stále padají i osmdesát let po druhé světové válce.
Češi nechápou politické ideologie
Otázkou je, jestli se jedná o nevědomost, či jen provokaci. Podle Jana Charváta, experta na extremismus, je neporozumění politickým ideologiím a pojmům s nimi spojenými především český problém, případně problém postsovětského prostoru. Po Sametové revoluci u nás došlo k zmatku. Pokud chtěl levicový komunismus silný stát, tak společnost chtěla pravicový liberalismus s malým státem. A Hitler s totalitním státem by v tomto nastavení měl patřit k levici.
Proměny krajní pravice
Podle mě jde i o to, že krajní pravice má za sebou dva stíny, které na ní vrhají extrémně špatné světlo – antisemitismus a holocaust, a pak právě Hitlera, který vyvraždil milióny lidí. Prvního odkazu se krajní pravice dokázala zbavit po útocích z 11. září 2001, kdy krajní pravice změnila svůj program a jejím nepřítelem se stali muslimové. Proto může příznivec krajní pravice tvrdit, že není antisemita, protože stojí po boku Židů. Snaha přesunout Hitlera na levici může být jen snaha krajní pravice, jak ze své strany odstranit další zlo. Krajní pravice v posledních několika desítkách let vyniká tím, jak dokáže zkoušet různé cesty a dokáže sama sebe proměnit, čímž se stává přijatelnější pro více lidí (o tématu jsem již psal zde).
Porovnání levice a pravice
Pravice a levice měly ve svých tradičních podobách před sto lety některé jasné prvky. Hlavní hodnota levice je rovnost, pravice naopak rovnost popírá a tvrdí, že lidé si nejsou rovni, ve společnosti musí být hierarchie. Klasickým pravicovým prvkem je nacionalismus, lidé jsou do společnosti řazeni na základě jazyka či „krve“. Naopak levice nerozlišuje lidi na základě příslušnosti k národu, etniku, náboženské skupině či podle užívaného jazyka, ale na základě přijmutí její základní myšlenky. Pak nezáleží na tom, jestli je někdo italský nebo francouzský komunista, mají společné myšlenky a společný cíl. Posledním pevným bodem levicové ideologie je znárodňování v hospodářství. Podnikání, které vede k nerovnostem mezi lidmi, má být zakázané, čímž skončí i vykořisťování. Pravice naopak podporuje kapitalismus, či spíše zavádí systém korporativismu, kde jsou „ty správné“ (musí být v rukou národnostně, etnicky či nábožensky pro režim přijatelných lidí) soukromé firmy napojené na stát.
Zařazení Hitlera
Kam podle těchto bodů zapadá Hitler? Z hlediska rovnosti rozhodně na stranu hierarchie, řádu a vůdcovského principu. A to nejen z hlediska národnosti, etnik či náboženských skupin, ale i mezi árijskou rasou. Mohli bychom namítnout, že v názvu Hitlerovy strany NSDAP je ono „S“, tedy sociální, ale to byl jen marketingový prvek na nalákání dělníků, kterým původně Hitler neměl co nabídnout. Existuje k tomu výstižná karikatura, která ukazuje, jak Hitler mluvící před dělníky drží v ruce ceduli s názvem strany zdůrazňující ono „sociální“ a „dělnická“, ale když mluví před pány podnikateli, přízvisko „sociální“ z názvu strany už prakticky zmizelo a je vidět jen „národní“ a „německá“.
Karikatura ukazující manipulativní a pragmatický název nacistické strany.
V dalším prvku se Hitler bez pochyb hlásil k extrémnímu nacionalismu, což je pravděpodobně nejsilnější a nejklasičtější prvek nacismu. Árijská rasa jako vedoucí rasa, která je nad všemi ostatními skupinami. Německo má patřit jen Němcům.
V ekonomické rovině by se určitě mohla objevit námitka, že Hitler měl čtyřletý plán a dělal některé kroky, které jsou levicové. Určitě je to tak, ale je to jen povrchní pohled bez kontextu. V době ekonomické krize dělal takovou politiku každý stát, na přelomu 20. a 30. let minulého století šlo o nutnost. Zároveň se Hitler mnohem více věnoval privatizaci, sháněl peníze pro stranu od vlivných podnikatelů, a když už byl u moci, tak podporoval velké korporace, které mu pomáhaly uskutečnit jeho politiku. Velké soukromé podniky byly páteří nacistické politiky a často dělaly velké ústupky, aby dál mohly vydělávat peníze. V ekonomické rovině tak Hitler pragmaticky používal levicové a pravicové, hlavně pokud z toho těžil režim.
Před získáním moci
Důležité je rozdělovat politický život Hitler a jeho strany před a po získání skutečné moci. Ve 20. letech se Hitler soustředil na získání moci, udělal vše pro to, aby mohl uvést do praxe své rasistické a antisemitské myšlenky. Propaganda měla po celou dobu velký vliv. Už jen název strany, „národně socialistická“, který z hlediska politických ideologií nedává smysl, by to měl prozrazovat.
Ve dvacátých letech, po nepovedeném pokusu převzít moc a po krátkém pobytu ve vězení, Hitler díky bratrům Strasserům změnil rétoriku. Otto a Gregor Strasserovi by se dali označit za členy „levicového“ křídla NSDAP a jejich socialistické myšlenky pomohly získat Hitlerově straně nové voliče, a především se stát z bavorské lokální strany stranou celonárodní.
Na konci dvacátých let, když přišla ekonomická krize, Hitler hledal pomoc od bohatých podnikatelů a ti po něm chtěli antisocialistickou politiku. I Otto Strasser pochopil, že NSDAP není revoluční nebo socialistická strana, a v roce 1930 ze strany odešel. Jeho bratr Gregor zůstal šéfem levicového křídla NSDAP, ale celé levicové křídlo naprosto odpadlo a ztratilo jakýkoliv vliv.
V roce 1933 získal Hitler post kancléře, začal vládnout a uskutečňovat svou politiku. Okamžitě začaly represe všech levicově zaměřených lidí, komunisté i sociální demokraté byli zavíráni do vězení. Obě strany byly zakázané. Stejně tak byly zakázány odbory. Nejznámější představitelé levicových stran a odborů šli později z vězení do koncentračního tábora. Pokud levicový a revoluční člověk zůstal svobodný během roku 1933, nepřežil během následujícího roku noc dlouhých nožů, během které byl zavražděn i Gregor Strasser, Ernst Röhm a další levicově zaměření lidé.
Hitler, ani jeho nacistická strana, nebyli v žádném významu levičáci, rozhodně ne, když byli u moci.
