Článek
Chápu zdání problémů, které jsou sváděny na mobilní telefony v rukou dětí a dospívajících studentů. Mobily mohou údajně rozptylovat, děti nedávají pozor a také, jak zní jeden z nejčastějších argumentů, dětem chybí socializace, protože si spolu o přestávkách nepovídají, místo toho jsou na mobilu. Veřejným prostorem zní i argument o zlepšení mentálního zdraví, pokud mobily zakážeme.
Problémy diskuse o mobilních telefonech
Jen málo lidí přistupuje k jakékoliv diskusi s otevřenou myslí a je schopno změnit názor. Zmíněné argumenty jsou ničím nepodložené mýty, chytlavé fráze („pak si děti budou povídat!“), které nemají žádnou vypovídací hodnotu a rozhodně nemají mnoho společného s realitou ve třídách. Mimochodem, zatím žádný výzkum definitivně nepotvrdil, že cokoliv zde zmíněného je spojeno s mobilními telefony.
Bohužel se jedná jen o další nepoučení z dějin, protože minulá desetiletí a století nám jasně ukazují, že zákazy nefungují. A také jde o ničivý populismus, který nabízí nejjednodušší „řešení“ složitého problému. Nevzdělanost a populismus podobného typu nám pouze ublíží.
Někteří se rozhodují na základě dojmů a stížností, které souvisí s tím, že dotyčný trávil čas ve škole jinak, „zdravěji“, což je samozřejmostí, protože tehdy neexistovaly chytré mobilní telefony. Na tehdejší zábavu dnešních stěžovatelů si pravděpodobně ale zas stěžovala starší generace. Je to kruh. „To za nás nebylo!“ Ano, skutečně nebylo. Podle mě tyto stížnost nemají co do činění s mobily, s dětmi a jejich chováním, ale s lidmi, kteří nepochopili, že minulost je minulost. Doba se změnila, stejně tak se změnily nástroje.
Politický problém?
Za zmínku stojí, že za spuštěním diskuse a zákazem stojí vsetínská radnice v čele s Jiřím Čunkem. Nepřekvapivě jde právě o dalšího lidovce, který chce zachránit svět, který už neexistuje. A cestou si bere děti a školství jako rukojmí v rámci své další politické kampaně.
Pokud slyšíme či čteme jakékoliv argumenty, podle mě se vždy musíme ptát, kdo podobné argumenty sděluje a jaký je jeho či její zájem? V současném případě bychom se měli ptát především na to, kdy daný člověk naposledy trávil čas ve škole? Zákaz mobilů v dnešní době působí jak stýskání po starých časech, které nelze vrátit. A co jsou přesně tyto staré časy? Kouření za školou? Rvačky? Šikana? Mlácení dvackou do kloubů druhého člověka, dokud z nich neteče krev? Házení láhví, aby správně přistála na plochu? Fidget spinnery?
Češi rozumí všemu. A do školy chodili taky
Obecně problém školství je, že každý do školy chodil a tak si každý Čech myslí, že školství rozumí. Otázkou je, jak si tito lidé, kteří v lepším případě chodili na základní školu v 90. letech minulého století, představují školu v čase chytrých mobilních telefonů. Žáci nechodí do školy na osm hodin, aby měli mobil v ruce. Školní řád stejně často mobil omezuje, pokud ho nepovolí učitel či učitelka na konkrétní činnost. Mobil je tak v batohu. Proč zakazovat něco, co je hozeného v batohu? I proto je mimochodem celý argument „soustředění se na výuku“ mimo. Jak zabráníte tomu, aby žák myslel během výuky na něco jiného? Pokud si bude číst pod lavicí knihu, zakážeme ve škole knihy? Kniha, stejně jako mobilní telefon, je jen nástroj.
Možná ještě častěji argumentují (bohužel nejen) učitelé tím, že na mobilech jsou děti celou přestávku. Chápu. U mladších studentů je to do určité míry pravda. Když přijdu k žákům druhého stupně na hodinu, je jich většina na mobilních telefonech. U starších studentů to ale rozhodně neplatí. Ale dejme tomu, že studenti skutečně tráví přestávku na mobilu. A? Co je na tom špatného? Je to jejich volná chvíle, je to čas odpočinku. A mladší studenti tráví přestávky často na mobilech, ale ve skupinách, často hrají spolu, nebo hrají individuálně a povídají si o hraní. To znamená, že se socializují, jen k tomu už nepoužívají nástroje, přes které se děti socializovaly před dvaceti lety. Čím se to liší, když předchozí generace řešila ve škole televizní zážitky z předchozího večera? Nástroje se změnily. Proto podle mě neplatí ani argument, že po zákazu mobilů se žáci budou více bavit. Baví se i teď.
Další důležité body podle mě jsou, že zákaz mobilů brání žákům kontaktu s rodiči. Když je žákům špatně, první, co po nic ve škole chceme, je, aby zavolali rodičům. A za druhé, mobil je soukromý majetek (i když samozřejmě v tomto případě většinou zakoupený rodiči), a osobně mi přijde minimálně zvláštní zakázat zacházení s vlastním majetkem.
Výjimečnost Vsetína
Výjimečné na zákazu mobilů ve Vsetíně je i to, že si to vyžádalo město. Nepamatuji si, že by se něco podobného v českém prostředí stalo. Obvykle si škola upravuje pravidla a školní řád sama. A podle mě by to tak mělo zůstat, je nehoráznost, aby lidé, kteří sice školu oficiálně zřizují, ale výuce většinou nerozumí, zasahovali do výuky a života dětí, jen protože se jim zachtělo. Školy v České republice jsou ve velké míře autonomní, proto vsetínský zásah působí rozpaky a je otázka, jestli se jedná o legální postup. Zřizovatel by měl komunikovat, zařídit dobré podmínky pro školáky a učitele, ale ne zasahovat do chodu školy, kterému nerozumí a kde netráví čas. Takto nekompetentní lidé rozhodují o něčem, čemu nerozumí. Do klasicky české správy věcí veřejných chybí k již zmíněné nevzdělanosti a populismu ještě to, aby zařízení, kam se budou mobily každé ráno ve školách odevzdávat, provozoval kámoš vsetínských radních. Chod školy by měl být ponechán vyškoleným profesionálům, ne amatérům s politickým cílem.
Mimochodem, zakážou se mobilní telefony i učitelům?
Řešení je jinde
Co se na problém mobilů koukat úplně jinak? Mobily určitě mohou rozptylovat, ale co kdybychom zkusili udělat výuku zajímavější? Co kdybychom naopak naučili děti s mobilní formou rozptýlení a prokrastinací pracovat? To je totiž reálný problém, který nesouvisí jen se školou, ale i s osobním a do budoucna pracovním životem současných studentů. To znamená, že je to něco, co ve svých důsledcích ovlivní celou společnost. V dospělosti budou muset dnešní děti také umět pracovat s mobilem, s rozptýlením a naopak soustředěním. A v třiceti letech nepřijde žádná falešná autorita, aby mobily zakázala a skryla. Proto je to v dětském věku příležitost pro růst, pro učení a pochopení, jak s mobilem vycházet.
Podstatné je, aby škola měla pro děti připravené náhradní možnosti, jak trávit čas o přestávkách. A to je velmi často otázka peněz, tady přichází reálně něco, co by měl zřizovatel řešit. Stoly na ping pong, fotbálek, pohodlné sedačky, aby si žáci tedy skutečně mohli sednout a povídat si, hezké prostory v okolí školy, to vše může jen pomoct.
Česká školní inspekce a mobily
Nechme promluvit Českou školní inspekci, která se na téma mobilních telefonů ve školách vyjádřila již před čtyřmi roky ve svém stanovisku. Závěr zprávy nechávám v plném znění: „Česká školní inspekce je přesvědčena, že na problematiku užívání a regulace mobilních telefonů ve výuce by nemělo být nahlíženo nejen optikou právních mantinelů, ale zejména z hlediska pedagogického a výchovného. Regulace na úrovni školy by v principu měly mít výchovný rozměr, a tedy i v případě úvah nad regulací užívání mobilních telefonů považuje Česká školní inspekce za nezbytné přemýšlet nad tím, kdy je taková regulace pozitivní a kdy má ještě výchovný rozměr, a kdy už jde jen o jednostranný zákaz bez respektu k souvislostem, jako je třeba významná role, kterou mobilní telefony v životě mladých lidí v současnosti hrají. Zároveň by žáci měli porozumět tomu, proč k regulacím dochází a proč jsou nezbytné a vhodné. Stejně tak je na místě s žáky v různých vzdělávacích oborech diskutovat problematiku korektního užívání mobilních telefonů v různých společenských situacích a na různých místech, stejně jako otázky bezpečné práce s mobilními zařízeními a bezpečného pohybu v online prostředí. Důležitý je také postoj a přístup zákonných zástupců žáků. V tomto smyslu lze za vhodnou považovat trojstrannou dohodu mezi školou, žáky a jejich zákonnými zástupci nad způsobem, rozsahem a účelem užívání mobilních telefonů jak ve škole, tak doma. Za velmi důležité pak Česká školní inspekce považuje to, aby školy uvažovaly také nad možnostmi didaktického využití mobilních telefonů ve vzdělávání i při volnočasových aktivitách žáků v rámci pobytu ve škole.“
Čím chceme, aby naše školy byly?
České školy jsou už dnes mimo realitu, mezi školou a vnějším životem mimo školu už teď stojí zeď a regulací či úplným zákazem mobilních telefonů přistavíme další vrstvu. A před zdí ještě vybudujeme hluboký příkop. Život ve škole je iluze, jsme tam odříznutí od reality.
Tupý zákaz od domnělé autority ničemu nepomůže a nikoho nic nenaučí. Dospělí se zákazem a falešnými argumenty jen vzdalují od dětí, jasně našim dětem ukazujeme, že jim nerozumíme, protože jim zakazujeme něco, co je jejich i naší každodenní realitou. Navíc jim ukazujeme, jací jsme pokrytci, protože my si mobily v práci nezakazujeme. Regulace mobilních telefonů ve školách je promarněnou šanci na reálné a pro život dětí užitečné vzdělávání.
Zákaz mobilů ve výuce ukazuje pouze bezradnost a neschopnost zakazujících, tentokrát vsetínské radnice. Nevíte, co s tím? Zakažte to!
Nechme mobily ve výuce na učitelích, a vztah dětí k mobilu nechme na rodičích a jejich výchově, případně na vzdělávání ve školách.
