Pochod pro mozek: 17 kilometrů tajnými stezkami Lužických hor

V sobotu 15. března se skupina nadšenců vydala na výlet Lužickými horami. Cílem nebylo prověřit kondičku, ale strávit společné chvíle v krásné přírodě a načerpat novou energii. Počasí se na poslední chvíli umoudřilo. Sluníčko nám svítilo na cestu a vítr přemaloval oblohu na blankytně modrou.

Naši cestu zpočátku lemuje lipová alej s názvem Rozcuchané dámy. Podle informační cedule nás sem přivedli skřítci. Aleji je už více než 100 let a tvoří ji skupina rozcuchaných ale majestátních lip. V létě tu musí být nádherně, plno bzukotu a vůně! Pokračujeme dále po cyklostezce směrem Radvanec. Prošli jsme novým podchodem, jenž silničáři vybudovali pro zvěř a pro cyklisty. Ačkoliv se spojení zdá být neobvyklé, dobře slouží oběma stranám. Už už se noříme do krajiny. Následně se fotíme s naší okrouhelskou vlajkou spolu s úžasným lužickým atributem v pozadí.

Je úžasné sejít se. A o tom právě náš výlet je. Nejen provětrat mozek a plíce, posílit svaly, ale i trávit společně čas. V dnešní zrychlené době se moc lidé nesetkávají. Moderní technologie tomu nepřejí. Sociální sítě mnohé vcucnou natolik, že už nemají sílu ani chuť se třeba setkávat. Zaměstnání se stává náročnějším, lidé v něm tráví spoustu času a živá setkávání dostávají na frak.

Tím více si vážím toho, že se nás sešlo dokonce patnáct nadšenců, kteří se sejít chtěli. A jeden druhému věnovali svůj volný čas. Doprovázely nás i děti. Obdivujeme jejich vytrvalost.

První zastávka byla Pod Hroudou. Jen doufám, že ta poslední zastávka pod hroudou ještě pár desetiletí počká. Občerstvili jsme se a natěšeně vyrazili na trasu, kterou nikdo z nás ještě nešel, ačkoli se nachází v blízkém okolí. Byli jsme odměněni malebnou lužickou krajinou, pískovcovými skalami a až oázou klidu. Obklopuje nás převážně borovicový prosluněný les. Stezka sleduje starou hranici sloupského a zákupského panství, která je dodnes vytyčena číslovanými kamennými mezníky z roku 1729. Luštíme písmena B (Bürgstein–Sloup) a R (Reichstadt-Zákupy).

V průzoru se opět objevuje hora Klíč. Mimochodem pohled na čtvrtou nejvyšší horu Lužických hor – Klíč (760 metrů) nás doprovází velký kus cesty. Cestu lemují kapradiny, vysoké borůvčí a občas se zazelená i mladičký smrček. Co je na pováženou, obklopuje nás borovice vejmutovka.

Je sice krásná na pohled, ale nepatří mezi původní dřeviny Lužických hor. Národní park České Švýcarsko se zbavuje nepůvodních druhů stromů. Patří mezi ně právě borovice vejmutovka.

Přicházíme na pískovcovou vyhlídku a kocháme se nádhernými panoramaty umocněnými modravým jakoby vymeteným nebem.

Otevírají se před námi výhledy na kopce Klíč, Češku, Chotovický vrch, Vyhlídku na Práchni a další. Poté scházíme lesem do místa se slibným názvem: Údolí vzdechů. Právě zde nás kamarád seznamuje s Březovníkem obecným. Březovník parazituje jedině na bříze a je využíván v lidovém léčitelství. Pro mnohé z nás zajímavá a nová informace.

Míříme pro změnu po modré do míst, kam občas každý z nás třeba i rád zavítá. Údolí samoty. Tím nemám na mysli osamocení, ale pobýt někdy sám se sebou má také něco do sebe. Navzdory názvu se tu ale cítíme skvěle. Pohroužení do sebe si necháme na jiný čas. Lesnatý terén se táhne mezi Cvikovem a obcí Radvanec. Dříve se mu říkalo také Luciin důl, podle dívky, která ráda pobývala o samotě a jezdívala sem lovit zvěř.

Okraje jsou tvořeny skupinami pískovcových skal. Některé věže jsou vyhledávané horolezci jako cvičný terén. Dále objevujeme v sedle pod skalami nádherný reliéf. Je vytesaný do pískovcové skály s plastikou Bičování Krista (dříve nazývaná „Martersäule“). Doba vzniku není známá, pochází nejspíše z 18. století. Posléze se napojujeme na Naučnou stezku Radvanec.

Hájenka vznikla v polovině 18. století a sloužila ke správě lesů a zvěře na Kinském panství. Současná podoba stavení je z roku 1836. Za hájenkou vykukuje Čertova věž. Horolezci ji znají pod názvem Škuner. Naše putování se pomalu chýlí ke konci. Míříme již do Radvance. Jdeme po původní trase, jež spojovala Lípu se Žitavou. Tato trasa byla budována od 13. století a sloužila až do konce 18. století, kdy byla postavena nová císařská silnice.

V Radvanci se občerstvujeme v restauraci U Mlýna. Ujímá se nás příjemná a milá obsluha, vřele doporučujeme. Poté pokračujeme, po již nám známé cyklostezce, do Nového Boru s cílem Okrouhlá.

Takový byl náš „Pochod pro mozek“ v Lužických horách. Jsme vděčni za možnost trávit čas společně a už teď plánujeme další výlet. A co vy? Už jste se někdy zúčastnili podobné akce? Jaké byly vaše zážitky?

Zdroje: https://pochodpromozek.cz/

https://www.trenovanipameti.cz/narodni-tyden-trenovani-pameti/

http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmusamc