Skalické mini retro muzeum: Výlet, jenž vás vrátí do dětství a nabídne i adventní výstavu betlémů

Retro mini muzeum ve Skalici u České Lípy začínalo na pár metrech čtverečních, aby se postupně a nenápadně rozšířilo. Již jen vstup je ozvláštněn tříkolkami, medvědy, medvídky, panenkami. Oči se rozevírají úžasem nad spoustou panenek i krojovaných, kočárků, co pamatují opravdu staré doby a miniaturního nádobíčka. Paní Dáša vyjmenovává panenky a panáčky: „František, Adámek, Pavlínka, Lenka. A tahle panenka s tou ustřiženou ofinou, ta je moje.“ Smějeme se, protože i já mám svou nešťastnou příhodu s gumovou Ivankou.

Mimochodem ani hoši nezůstanou ochuzeni, protože manžel paní Dagmar je vášnivým sběratelem autíček. Takže i velkolepá sbírka modelů uchvátí nejen vaše synky, ale věřím, že i tatínky. S úsměvem v muzeu zaznamenávám nostalgický povzdech maminky: „Podívej, s touhle kuchyňkou jsem si hrála u babičky. A tuhle Ivanku jsem milovala. Bůhví, kam se poděla,“ a náhle mamince jihne hlas.

„Nejdříve jsem vlastně sbírala medvědy, panenky začaly až s narozením vnučky,“ svěřuje se majitelka muzea. „Kamarádky mi začaly nosit panenky a najednou jich bylo nějak moc. A panenka přece potřebuje kočárek a už to jelo,“ směje se Dáša. Sběratelství se věnuje asi 10 let a svůj první dětský kočárek koupila v roce 2018. A tím zcela nevinně odstartovala počátek svého mini retro muzea.

Časté jsou i otázky: „S čím jste si hrála jako malá?“ Dáša se usmívá: „My měli pokojíček a panenky a panenky a panenky.“ V retro muzeu vykukují panenky snad ze všech koutů, co tu jsou. Na odiv se vystavují úplné skvosty, které mají tělíčko např. z tvrzeného plastu tzv. Dubenky, jež se vyráběly v Českém Dubu, další výrobcem je Gumotex Břeclav či dokonce tzv. „výukové miminko“, které se používalo při výuce zdravotních sester. A je dokonce těžké jako opravdové miminko. Vyráběli ho tehdy v Rovensku pod Troskami.

Majitelka se svěřuje, že se s vnučkou před časem jaly panenky počítat. Došly k číslu 400. Zároveň upozorňuje, že započítávaly jen „velké“ panenky, takže menší a mini zůstaly nezapočítány. Mimochodem od té doby se sbírka rozrostla. Tudíž se odvažuji tvrdit, že v retro mini muzeu budete procházet okolo dobré tisícovky nanynek. Nemůžu se vynadívat na krásu kolem sebe.

Na svou první panenku si bohužel nevzpomínám, ale do srdíčka mi vstoupila panenka, kterou mi starší sestra přivezla z Itálie. A to bylo tehdy něco! Velká panenka, kterou jste drželi za ramínka a chodila! A ještě při kolébání mluvila. Všechny mé kamarádky si ji tehdy chtěly pochovat. Byla krásná a byla jen moje. A teď se můžu těšit spoustou dalších panenek či miminek v krajkových zavinovačkách a v dobových oblečcích. Poprvé vidím i černošku panenku.

To je snad tak trošku dovoleno, ale panenky jsou jen na koukání. Mnohé stály majitelku hodně úsilí, aby prokoukly. A těch pokojíčků, kuchyněk s miniaturními panenkami až oči přecházejí. Leckteré srdce zaplesá. Nechybí ani krásná obrazová leporela s nádhernými básničkami, které pamatuji ze svého dětství, kdy obrázky byly opravdu obrázky. Vzpomínáte i na ta "vyskakující leporela“? Rozevřeli jste leporelo a najednou se prostorově vykouzlil třeba zámek… A jak se s obrázky dalo hýbat?

Paní Dáša s úsměvem sdílí: „Občas nám lidičky přinesou medvídka či panenku, kterou našli na půdě. Anebo se rozloučí se svojí nanynkou, jíž milovali v dětství. A jsou rádi, že jejich „srdcovku“ si užívají nejen oni ale spousta dalších lidí. Odměnou pro všechny jsou hlavně rozzářené dětské oči.“ Dáša má v rukávu další neuvěřitelné příběhy. „To, když jeden Čech v Anglii objevil se starožitnictví nádhernou kovovou starou tříkolku. Tak se mu zalíbila, že ji koupil a pak ji daroval našemu muzeu,“ říká s dojetím.

A sdílí další neméně milý příběh, kdy se pán ptal, zda by mohl muzeu darovat velkého medvěda, že už na něho doma nemají místo? Dáša přikývla. Jenže druhý den vidí přicházet k muzeu obrovského medvěda, ze kterého čouhaly jen nohy onoho pána. Obrovský medvěd nakonec našel své místo u vchodu, kdy ho museli s manželem zavěsit pod strop. Nicméně se dohadovali, zda se opravdu jedná o medvěda. Jenže, když chlupáče uviděl můj muž, jen překvapením vzdychl: „Slon!“ Přijďte a posuďte sami. Nicméně původnímu majiteli odlehlo, že do pokojíčku mohou dceři dát konečně psací stůl.

Potěšilo mě, že mezi betlémy nechybí ani kostel Nanebevzetí Panny Marie Neratov, který jsme navštívili na Stezce Českem, i když i Dáša připouští, že Vrchní Orlice ji uchvátila mnohem více. Stejně jako nás. Najdete tu betlémy podle předlohy Mikoláše Alše, Josefa Lady, Vojtěcha Kubašty, Nekolové či M. Fischerové Kvěchové. Nechybí ani překrásný dřevěný betlém, avšak neprozradím, jaké město znázorňuje, abyste nepřišli o překvapení. Tento skvost věnoval na výstavu pán z Nové Skalice. Nádherný betlém vyřezával jeho tatínek a rozhodně není na prodej.

Rozehrajte svůj vlastní koncert v duši pohledem na hračky svého dětství. Ponořte se do doby, kdy jste byli bezstarostnými dětmi a nechte se unášet sváteční atmosférou umocněnou krásnými betlémy. A samozřejmě přizvěte své ratolesti či vnučky a vnuky a ukažte jim krásu, kterou už možná neznají, a přitom si ji ve svém srdci nesete.

Zdroje: https://www.facebook.com/profile.php?id=100093560812047