Zámek, skály a pohádková příroda. To je Stráž pod Ralskem

Stráž pod Ralskem se rozprostírá v Libereckém kraji u řeky Ploučnice pod vrchy Ralsko a Hamerský Špičák. Svůj název převzala z hradu Stráž - Wartenberg, jenž v překladu značí strážná hora. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1281, kdy přídomkem „z Vartenberka“ je poprvé zapsán v listině. Páni z Vartenberka patřili ve své době k nejvýznamnějším rodům českého království. Zároveň se v podhradí postupně utvářelo městečko. Jak už to bývá, hrad s městečkem postupně měnil své majitele. A byli to právě Hirschpergarovi z Königshainu, kteří přestavěli hrad na zámek. V průběhu staletí se zde vystřídali coby vlastníci Lichtenštejnové, Hartigové i Albrecht z Valdštejna.

Smutnou etapou Vartenberku je válečná a poválečná doba, kdy zámek zabrali nejdříve nacisti, kteří zde měli věznici a archiv. Poté Rudá armáda, jež ho využívala jako nemocnici se zotavovnou. Do roku 1969 zámek sloužil jako rekreační objekt pro ČKD Praha. Poté ho však obsadili sovětští vojáci a zámek byl postupně devastován. Jeho smutnou historii završily klukovské hrátky, jejichž důsledkem byl v roce 1987 požár. „Zrovna všichni slavili Den horníků a netušili, že jim za zády hoří zámek,“ vypráví Eliška Vránová, pracovnice města pro styk s veřejností.

I přes to, že zámek byl za dobu své existence vypleněn a vypálen švédskými vojsky a znovu vyhořel, dnes vítá návštěvníky v novém kabátu. Předcházely tomu záchranné práce, jež se rozeběhly až po odchodu vojáků. Jen počítejte s tím, že návštěvní dny jsou od 18. května do 15. září a pouze v sobotu a neděli. Abyste se nedivili jako já a nestanuli před zavřenými dveřmi. Nicméně se nemohu ubránit obdivu. Na to, že se zámek nacházel v havarijním stavu, nakonec se přece jen díky nezdolnému úsilí a ohromné motivaci vyloupl ve skvostnou perlu. V kulturní památku s mimořádným potenciálem. Nakonec Stráž pod Ralskem byla navržena na cenu Národního památkového úřadu Patrimonium pro futuro v kategorii Záchrana památky.

Město se ztrácelo v mlze. Nicméně i toto počasí má své kouzlo. Miluji stromy zahalené do pláštíku jemného oparu. Mám pocit, že v mlze vypadají přímo kouzelně, i když právě teď odpočívají a nabírají sílu. Než se postupně zazelenají a ozvláštní cesty, parky a putování krajinou znovu nádhernou živoucí zelení všech báječných odstínů. Cestou na náměstí míjím kostel sv. Zikmunda, jenž původně gotický, byl zasvěcen sv. Mikuláši (13. století). Avšak jakmile panství převzali Vartenbergové, došlo ke změně zasvěcení na sv. Zikmunda. Mimochodem o další perličku se zasloužil František Hartig. Nechal starý kostel zbourat a na jeho místě vystavět nový pozdně barokní kostel. Z původního se zachovala jen věž.

V parčíku u kostela nacházím litinovou sochu. Císař Josef II. drží v levé ruce pergamen. Stojí v mírném prohnutí, pravou ruku v bok, nalevo opásán šavlí. Vpředu nápis, že v důsledku hrozící války s Pruskem na zámku Vartenberk přenocoval, když řídil v okolí výstavbu velkých obranných valů. Mimochodem Stráž se pyšní dodnes erbem se slunečnicí, kterou městu udělil císař Rudolf II. Avšak byl to prý blíže neurčený květ, který se časem přetvořil na podobu slunečnice.

Přicházím na náměstí a vyrážím jen kousek vzhůru do budovy Městského muzea ve Stráži pod Ralskem, kde sídlí i turistické infocentrum. Muzeum nabízí spoustu výstav spolu se stálými expozicemi např.: Slavní rodáci ze Stráže pod Ralskem, mineralogie, parašutisté ve Stráži pod Ralskem anebo klasickou školní třídu z minulého století. V info centru jsem se poptala po cestě na zámek a k Božímu hrobu. Také mě zajímalo posezení v kavárně u mé oblíbené kávičky, kterou se za výlety nikdy nezapomenu odměnit. Slečna v infocentru byla velice příjemná a sdílná. Vše mi vysvětlila a doporučila i kavárnu.

Sice je před ním nevzhledné asfaltové pole různě poslepované, ale to prostě odizolujte. A pokochejte se pohledem na protáhlé obdélníkové náměstíčko, kde ponechali alespoň pruh trávy, jejž lemují nádherné vzrostlé lípy a úchvatné starobylé sochy. Jak dole, tak i nahoře. V dolní části náměstí obdivuji Morový sloup od K. Steyera se sochou Panny Marie, který je zaslouženě dominantou náměstí.

Morový sloup byl vztyčen roku 1682 s díky za uniknutí morové epidemii. Následně byl doplněn o sochu Panny Marie. Původní socha se nachází ve Vlastivědném muzeu v České Lípě. V roce 1726 došlo ke změně celkové kompozice, kdy byla doplněna o balustrádu a sochy světců:

· sv. Jan Nepomucký v kněžském šatě s krucifixem v ruce

· sv. Florián v šatě římského vojáka s vědrem v ruce

· sv. Šebestián uvázaný ke kmeni stromu

· sv. Prokop jako opat s mitrou na hlavě stojící na čertu

Pro doplnění – při patě sloupu po obou stranách můžete vidět dva modlící se anděly stojící na obláčcích. Sochařské dílo je skutečně monumentální a nádherné.

Na přední části je dodnes zřetelný nápis: „DEO GRATIAS/MARIAE VIRGINI/PRO CESSANTE/LVE PESTI FERA/PIE AGVNT/WARTENBER/GENSES.“ Předpokládám poděkování Panně Marii.

Vydávám se vzhůru na náměstí. Na jeho horní straně se ve své kráse pod stromy na několika kamenných schodech skví další perla.

Kulturní památka z roku 1690, která je považována za velmi kvalitní dochovanou barokní plastiku na území města. Na jeho podstavci se pak nacházejí čtyři mělké reliéfy dalších světců – sv. Dominik, sv. Vendelín, sv. František Xaverský a sv. Josef. Dočetla jsem se, že socha byla zřejmě vytvořena stejnou sochařskou dílnou jako sochy v Jablonném v Podještědí, jelikož mají podobné rysy a také dobu, kdy vznikly. V těchto místech, naproti muzeu jsou uspořádány další tři samostatně stojící sochy, a to sv. Zikmunda, sv. Huberta, sv. Šebestiána. Přijde mi to jako úžasná přehlídka nádherných soch pod širým nebem.

Po ní zanedlouho dojdete k rozcestí. Buď si to namíříte vlevo a dojdete zámeckým mostem k zámku Vartenberg vystavěného na návrší nad městem či vpravo procházkou k Božímu hrobu. Nejdříve jsem se krátce pokochala pohledem na opravený zámek a poté se vrátila na odbočku a vydala cestou vroubenou stromy k Božímu hrobu. Na jaře tu musí být krásně voňavo a zpěvavo.

V zimě obnažené stromy vypadají na první pohled smutně. Ale i tak cítím jejich vnitřní sílu. Kterak se připravují na blížící se jaro, kdy příroda opět rozehraje celou škálu barev, vůní a chutí.

Nicméně i nyní v zimní ztišené přírodě nacházím úžasnou scenérii, jíž obdivuji. Stromy v tichu a míru vystupující před zraky Paní Mlhy. Stromy různě tvarované, pařezy, skrze které zacílíte svůj zrak jako v hledáčku fotoaparátu.

Propadám se téměř do pohádkového snového světa a není divu. Jsem tu sama samotinká uprostřed spící nádhery. Někdy mám pocit, že stromy se mnou promlouvají a konejší mě svou živoucí energií.

Po pár krocích jsem opustila cestu a zvolila zkratkou odbočku vlevo rovnou do strmého kopce, na jehož vršku se tyčí vysoký dřevěný kříž.

A přímo pod ním se ukrývá Boží hrob. Nikdy se nepodařilo zjistit, kdy byl vybudován. Je známý jen rok opravy 1905. Součástí opravy bylo i dodání dřevěné sochy Krista na dřevěných márách, která se bohužel za nevyjasněných okolností ztratila neznámo kam. Mimochodem jeskyně byla od šedesátých let využívána jako sklep.

Díky zájmu a úctě ke starým památkám, byla v roce 2016 vytvořena socha Krista z umělého pískovce ležícího na sarkofágu, nová dlažba, vztyčen kříž nad hrobem a pořízena nezbytná kovová mříž.

Dojdete k ní velmi pozvolným kopečkem cestou lemovanou stromořadím. V roce 1722 ji nechal na Zámeckém vrchu postavit hrabě Ludvík Hartig. Nicméně kapli město předalo k užívání Pravoslavné církevní obci v České Lípě a kaple začala sloužit ku svému účelu. Jenže pravoslavní Jana Nepomuckého za světce neuznávají, pročež kapli zasvětili svatému Pantelejmonu z Nikomédie. Je uctíván jak katolickou, tak i pravoslavnou církví jako lékař-nezištník.

Horecký rybník předkládá 800 metrů dlouhý lyžařský vlek na Vodním díle Stráž pod Ralskem zvaného zkráceně i Horka. Mnozí nechávají svůj adrenalin vystoupat do neuvěřitelných výšin. Cable Wake Park Stráž nabízí čtyřsloupový vodní vlek se sedmi překážkami. Avšak ani začátečníci nepřijdou zkrátka. Třeba i pro ně jsou připraveny dvousloupový vlek a rady profesionálních instruktorů. Atraktivní prostředí u vody, adrenalin a leckdy divoká zajímavá podívaná přitahuje nejen sportovce ale i hodně přihlížejících. A nechybí ani občerstvení, které určitě přijde k chuti.

Mimochodem v těsné blízkosti Stráže se nachází rekreační středisko Hamr na Jezeře. Dlouhá téměř 400 m pláž přírodního koupaliště u Hamerského jezera patří údajně k nejkrásnějším v Česku. Možná není náhodou, že právě na pláži Hamerského jezera se natáčely některé scény ze známého filmu Dovolená s andělem. Mimochodem tento film patří k jedněm z mých oblíbených. A aby té vody a filmového ztvárnění nebylo málo, vrátím se ještě do Stráže na náměstí. Z náměstí procházkou zhruba po 3,5 km dojdete k odbočce do pohádkového okouzlujícího místa, byť s hrozivými názvy. Turistický ukazatel vás navede po červené do Pekelného jícnu anebo také Hromové rány či Čertově díře.

Všechny tyto názvy lze sloučit do jednoho, a to úžasná Průrva Ploučnice. Jedná se o unikátní uměle vytvořený vodní kanál, který vznikl již v době středověku. Nádrž měla sloužit jako pohon železného hamru v Novinách pod Ralskem. Řeka Ploučnice, jež přitéká od Stráže mezi loukami, vtéká do hluboké soutěsky obklopené strmými pískovcovými stěnami. Její cestu rozdělují dva tunely, které ručně krumpáčem vykopali dělníci tak, že tunely – jeden dlouhý 13 metrů a druhý 41 metrů-mají šířku až čtyři metry. Na úplném konci padá voda asi metrovým spádem do tůně pod skalní stěnou.

Průrva Ploučnice je natolik unikátní, že byla v roce 1997 prohlášena za kulturní památku. Při dostatku vody je vyhledávanou atrakcí pro vodáky. Mimochodem Ploučnice je sjízdná už od hráze Horka, ale protože první kilometry nejsou zrovna záživné, nastupují vodáci většinou nad Pekelným jícnem. Nicméně Průrva Ploučnice je vyhledávanou originalitou i pro filmaře. Natáčela se tu Troškova pohádka Z pekla štěstí 2 a později i pohádka režiséra Karla Janáka Princezna a císař. Na netu jsem dohledala informaci, že zde měly být natáčeny i některé scény z dvoudílného historického německého televizního filmu Die Pilgerin.

Cykloráj Podralsko nabízí fantastická místa, která byla mnoho let nepřístupná pro veřejnost, a to kvůli uzavřenému vojenskému prostoru. Nádherná příroda protkaná spoustou báječných cyklostezek čekala dlouhá desetiletí na jiný život. Převážně zpevněné cesty jsou dobře značené. Vedou většinou borovými lesy. Nenechte se vyvést z míry, že někdy minete podél stezky zarostlý tankodrom. Dříve se tu proháněly jen tanky, dnes už mohou lidé volně dýchat a dojet si tam, kam chtějí. Také se tu rádi projíždíme a cyklovýlet protáhneme až do Pinky, kde se nám tuze líbí. Cykloráj Podralsko je navíc lemován okouzlujícími výhledy na dominanty kraje Bezděz či Ralsko.

Rodinnou kavárnu paní Ly jsem našla snadno. Podivila jsem se, když se paní Ly zeptala: „Máte ráda silnou nebo slabší kávu?“ To se mi stalo poprvé. Já mám totiž ráda silnou kávu a klasického turka. Jenže téměř všude ho podávají v takových těch vysokých sklenicích s ouškem. Takže v konečné fázi piji, s prominutím, žbryndu. Proto zpravidla prosím, aby mi dávali méně vody. A tady poprvé si mohu sama zvolit. Milé. Nakonec jsem si oproti mým zvyklostem vybrala pravou vietnamskou kávu. Kavárna nabízí samozřejmě i „naše“ kávičky a dortíky ale i různé vietnamské dobroty.

Cítila jsem se velmi příjemně, z paní Ly totiž vyzařovala lidskost, laskavost a vlastnost, kterou u lidiček „v obchodě“ postrádám. Přirozená úcta. S paní Ly jsem strávila příjemnou chvilku, navíc u výtečné kávičky a chutného dortíku. Domů jsem si nechala zabalit i domácí Tiramisu. A bylo opravdu nadýchané, voňavé a moc dobré. Miluji domácí zákusky, a ne ty umělohmotné dorty, které poznám už od pohledu. Tak tady dostanete skutečně dobroty připravované s láskou.

Je vyučená švadlena, ale zde se našla ve své kavárničce a ráda říkám, že jí moc sluší. Zajímala jsem se, jaký mají ve Vietnamu národní nápoj jako u nás pivo. Také mě to mohlo napadnout – čaj. Vstřícné prostředí k posezení umocňuje i pěkný obraz vietnamské vesnice. Ostatně, jak paní Ly sdílela, mladí vesnice opouštějí a život už je tam také jiný, modernější. Celá kavárnička na mě působila jako kdybych se na chvíli zastavila v čase, a navíc v doprovodu milého úsměvu. Jen si přeji, aby takovýchto potěšení a zastavení na mých cestách bylo stále víc.

Zdroje:

https://www.forum24.cz/foto-vartenberk-zabrali-nacisti-i-soveti-po-dvaceti-letech-oprav-se-poprve-v-historii-otevre-verejnosti, https://www.strazpr.cz/zamek%2Dvartenberk/ms-11753/p1=11753,

https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-panny-marie-a-sochami-svetcu-15764003

https://www.zamek-hluboka.cz/cs/pamatkova-pece/sluzby-pro-verejnost/opravujete-pamatku/inspirujte-se/106524-zachrana-zamku-vartenberk-ve-strazi-pod-ralskem

https://pandasport.cz/vlek-vodniho-lyzovani/

https://www.facebook.com/LyCafeStraz/?locale=cs_CZ