Jak jsme projeli celé Santorini a nezbláznili se z davů

Po jednom dni odpočinku, koupání v moři, užívání hotelu i pláže a testování teploty všech dostupných vodních ploch v okolí jsem byla připravena vyrazit do terénu, protože jsem začala být neklidná, že válet se na pláži na Santorini, kde je toho tolik k vidění, je nesmysl.

Známá, která na Santorini byla nedávno, si moc pochvalovala soukromý výlet s místním průvodcem. Bohužel kontakt si neuložila, ale řekla mi, že možností je hrozně moc a že si určitě vyberu.

Většinu organizovaných výletů, které jsem v minulosti absolvovala, tvořily autobusy plné turistů, kde člověk polovinu času čeká, až se někdo vrátí z toalety, a druhou polovinu poslouchá mikrofon, který chrčí tak, že není rozumět ani vlastnímu jménu a obecně těžko snáším hromadné organizované skupiny. Myšlenka „private tour“ mě proto zaujala, i když bylo jasné, že zadarmo to nebude.

Jenže jak jsem psala už v předchozích dílech – na této dovolené jsme se rozhodli si užívat a finance tolik neřešit.

Začala jsem pročítat recenze, porovnávat ceny a zkušenosti a nakonec narazila na společnost Santorini Best Tours by Omega Travels a ohlasy se zdály dobré. Ceník na webu mi připadal poněkud záhadný, takže jsem jim raději napsala e-mail. Po několika zprávách jsme se domluvili na příznivé ceně 90 eur za osobu za čtyřhodinovou soukromou prohlídku ostrova pouze pro nás dva s Radkem. To nám připadalo přijatelné a zpětně mohu říct, že to byly jedny z nejlépe utracených peněz celé dovolené. Navíc vím, že v plné sezóně to bývá klidně až 200 euro na osobu.

Po dalším půldni na pláži (protože každá minuta se počítá) nás odpoledne ve dvě přímo u hotelu vyzvedl sympatický průvodce Panos v klimatizovaném Mercedesu. Už po několika minutách bylo jasné, že jsme měli štěstí. Panos byl přesně ten typ člověka, kterého byste si přáli mít jako místního kamaráda. Zeptal se, jakou máme představu a co chceme vidět nejvíc a pak sestavil bezchybný plán. Mluvil skvěle anglicky, byl vtipný, pohodový, a hlavně přesně odhadl, co nás zajímá.

První zastávkou byla slavná Red Beach. Už z dálky působí skoro neskutečně. Pláž leží pod vysokými červenými vulkanickými útesy a její barva je výsledkem sopečné činnosti. Červené skály obsahují velké množství železa a dalších minerálů, které vytvořily jednu z nejfotografovanějších scenérií celého Santorini. Na pohled shora je to nádhera. Na koupání bych si ale osobně vybrala jinou pláž, protože vstup sem je jen na vlastní nebezpečí. Jednou za čas se totiž z rudé skály utrhne kámen a kutálí se dolů a tam opravdu nechcete zrovna sedět. Přesto se vždy najde dost odvážlivců, kteří to rádi riskují.

Jen o kousek dál jsme se zastavili u historických vykopávek a v městě Akrotiri. Prohlídku vykopávek máme naplánovanou na jiný den, takže tentokrát jsme jen obhlédli, kde to je a pokračovali dál. Akrotiri je klidné městečko na jihozápadě ostrova, ale jeho jméno znají archeologové po celém světě. Právě zde byly objeveny pozůstatky vyspělé minojské civilizace, kterou pohřbila gigantická sopečná erupce. Někteří historici dokonce spekulují, že právě Akrotiri mohlo být jednou z inspirací pro legendu o bájné Atlantidě.

Poté jsme už zamířili na sever ostrova do nejslavnějšího města Santorini – Oii. Pokud jste někdy viděli fotografii Santorini s bílými domky a modrými kopulemi, s velkou pravděpodobností byla pořízena právě zde. Oia bývala kdysi bohatým sídlem námořníků a kapitánů obchodních lodí. Dnes je známá především svými západy slunce a davy turistů, kteří jsou kvůli nim ochotni stát hodiny namačkaní na každém volném kousku zdi a čekat na západ slunce nebo místo, odkud se dělají stále ty stejné instagramové fotky.

Panos nás turistickým peklem, které tedy v květnu ještě naplno nenastalo, protáhl velmi mistrně, ukázal nám nejslavnější vyhlídky a pohledy i Hrad na úplném konci města a pak nás naštěstí zavedl na místa, která většina návštěvníků mine. Díky tomu jsme si mohli vychutnat výhledy bez davů a následně si dát kávu a zmrzlinu na promenádě v Oie s výhledem, za který by se nemusel stydět ani výrobce luxusních pohlednic.

Pokračovali jsme do Firy, hlavního města ostrova. Fira je živější, rušnější a praktičtější než elegantní Oia. Najdete zde obchody, restaurace, bary i hlavní dopravní uzel ostrova. Právě odtud také odjíždí lanovka do starého přístavu pod útesy. Tady jsme neztráceli tolik času, protože se sem ve čtvrtek stěhujeme z druhé části ostrova a na detailní prohlídku bude ještě čas.

Jen pár minut od Firy leží Firostefani. Ve skutečnosti jde téměř o plynulé pokračování města, ale s mnohem klidnější atmosférou. Odtud jsou jedny z nejkrásnějších výhledů na kalderu a slavný kostel The Three Bells of Fira s modrou kopulí a třemi zvony, který zdobí nespočet turistických brožur.

Další zastávkou bylo Imerovigli. Mnoho lidí ho považuje za nejkrásnější místo na celém ostrově. Leží v nejvyšší části kaldery a nabízí fantastické panoramatické výhledy. Na rozdíl od Oii zde bývá výrazně méně lidí, a přitom výhledy nejsou o nic horší. Spíš naopak.

Panos sledoval čas, abychom věděli, kdy se z měst včas stáhnout, protože mezi jednou a druhou odpoledne v přístavu Fira přistávají ty obrovské výletní lodě (kde se pak šíří třeba Hantavirus, Norovirus nebo jiná lahůdka) a pasažéři po tisících vyskáčou na pevninu, vyjedou lanovkou do Firy a zaplní ostrov. A u toho člověk s pudem sebezáchovy nechce být ani v květnu.

Na závěr túry nás Panos vyvezl vysoko k horskému klášteru Prophet Elias. Ten stojí na nejvyšším bodě Santorini ve výšce přibližně 565 metrů nad mořem. Postavili ho mniši v 18. století a výhled odsud je jednoduše božský. Poprvé jsme viděli celý ostrov jako na dlani. Kalderu, moře, letiště, vinice, bílé vesnice i vzdálené vulkanické ostrovy uprostřed moře.

Původně jsme měli zaplacené čtyři hodiny, ale Panos se rozhodně nedíval na hodinky. Nakonec nám věnoval ještě další hodinu navíc. Díky tomu jsme stihli mnohem víc zastávek, procházek i fotografování, než bylo v plánu. Vynechali jsme návštěvu vinic, kterou zde turisté často vyhledávají, ale Radek už 3 roky dobrovolně nepije ani kapku alkoholu a mě by to samotnou nebavilo. Ale pokud tohle máte rádi, je zde mnoho vinic a možnosti ochutnávek a exkurzí.

Když nás průvodce v podvečer vysadil zpět u hotelu, měli jsme pocit, že jsme za jedno odpoledne poznali ostrov lépe než někteří turisté za celý týden. Druhý den jsme si už sami půjčili auto a vyrazili navštívit místa, která nás během výletu zaujala nejvíc.

Ale o tom zase příště.

Předchozí díly:

Na Santorini s rozumem. A hlavně s botami do vody

CestováníSantorini rozhodně stojí za vidění, než se města na útesech sesunou do moře

více fotografií najdete na mém profilu