Článek
Zapomenutou hrdinku, československou političku a vyznavačku demokracie Františku Plamínkovou nacisté popravili. Trnem v oku jim byla nejen kvůli odmítnutí vyjádření lítosti nad atentátem na Heydricha a boji za práva žen a blízkým vztahům s Masarykem. Známá feministka se nebála veřejně vystupovat se svými protinacistickými názory, netajila se odporem k chování Němců, a dokonce napsala otevřený kritický dopis přímo německému kancléři Adolfu Hitlerovi.
Musela volit mezi láskou a kariérou
Politička a bojovnice za lidská práva Františka Plamínková
Františka Plamínková se narodila 5. února 1875 v Praze jako nejmladší ze tří dcer obuvníka Františka Plamínka a Františky Plamínkové. Stala se učitelkou a začala se zajímat o ženská práva a o emancipaci žen v prvorepublikové společnosti. Na toto téma psala příspěvky do řady časopisů, například do Časopisu učitelek, Ženského obzoru, časopisu Čas, Českého slova nebo Ženské rady. Sama se kvůli tomu, že se stala učitelkou, musela vzdát lásky se snoubencem studentem medicíny Vilémem Feyerem, což notně poznamenalo její přístup k životu a tehdejší společnosti. Volit si mezi tím, zda opustí snoubence Viléma, se kterým nakonec zůstali pouze přáteli, anebo zůstane u učitelského řemesla, pro ni bylo velice obtížné.
Tehdy se učitelky nesměly vdát a musely držet celibát, což Františka považovala za absurdní. Nicméně její touha moct ve společnosti něco ovlivnit, změnit k lepšímu a vzdělávat mladé lidi pro ni zvítězila. Nejen kvůli vlastnímu trápení v lásce se začala hojně zajímat o možnosti žen, poukazovala na to, že jejich práva nejsou dostatečná a snažila se proti tomu bojovat. Mimo jiné Františku hodně podporovala její dlouholetá kamarádka Albína Honzáková, učitelka na dívčím gymnáziu a držitelka jednoho z prvních ženských doktorátů z pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která též patřila mezi významné bojovnice za lidská práva.
Zasadila se o konec celibátu učitelek
Františka se už od mládí věnovala učitelství a politice. Prosazovala rozšiřování práv žen ve společnosti. Své názory se nebála říkat nahlas, ale tím neskončila. Založila několik uskupení, která se zasazovala o výraznější změny v tehdejší zatvrzelé společnosti. Nejvýraznější z nich je Ženská národní rada založená v roce 1923, kde se potkala také se svou přítelkyní a spolubojovnicí za svobodu slova, významnou československou političkou, Miladou Horákovou. Ženská národní rada zaštiťovala několik ženských hnutí najednou, a patřila v tehdejším Československu mezi vůdčí ženské organizace.
Františce se skutečně podařilo prosadit zrušení celibátu pro učitelky. To jí ovšem nestačilo a dál usilovala o zrovnoprávnění ženského pohlaví ve všech oblastech. Urputně se zasazovala o své představy žen, které nejsou pouze matkami a hospodyněmi, ale mohou stejně jako muži důstojně studovat a pracovat a svými hodnotami rovnoprávně přispívat ve společnosti. Věřila, že také něžnější pohlaví si může plnit své kariérní sny a plány, aniž by bylo méněcenné. Během své politické kariéry, kdy se mimo jiné stala senátorkou Národního shromáždění ČSR, se Františka blízce spřátelila s prezidentem T. G. Masarykem a jeho rodinou, což mohlo mít negativní vliv na její další osud. V roce 1928 se začala hojně angažovat a přispívat svými názory také pro Ženský klub český.
Hitlerovi napsala otevřený dopis
Františka Plamínková se nebála své názory a ostrou kritiku říkat otevřeně všem, se kterými nesouhlasila. Výjimkou nebyl ani německý kancléř Adolf Hitler, se kterým se rozhodla sdílet mimo jiné své názory proti německé okupaci Československa, ale také o urážce Edvarda Beneše v Hitlerově projevu v Norimberku a jeho špatném chování k jejímu národu. Vyčetla mu četné chyby, kterých se podle ní dopustil a obvinila ho z národnostních a historických omylů.
„Pane kancléři, v řadě nesprávností, jež jste vyslovil ve své pondělní řeči a jež jsou vysvětlitelné jen historickými a národopisnými omyly, dotkl jste se těžkou urážkou našeho prezidenta doktora Beneše…. Jsem tiskem a hlasem lidu přesvědčována, že německá armáda se pohybuje k hranicím Československé republiky. Jak lze tedy říci, že to byl výmysl prezidenta doktora Beneše? Jako poctivá demokratka považuji za svoji lidskou povinnost vám, pane kancléři, napsat tato slova s pevnou vírou, že i proti vojenské přesile pravda zvítězí,“ stálo prý ve Františčině otevřeném dopise 14. září 1938 adresovaném Hitlerovi.
Odmítla litovat atentátu na Heydricha
Zda se nacisté rozhodli odhodlané a neústupné Františce Plamínkové pomstít právě kvůli dopisu adresovanému Hitlerovi není dodnes jisté, nicméně to pravděpodobně mohl být jeden z důvodů, stejně jako její blízké vztahy s Masarykovými a veřejné ohrazování vůči německé okupaci.
11. června 1942 byla Františka Plamínková zatčena gestapem a odvezena do koncentračního tábora, kde byla ve stejný čas vězenkyní také její kamarádka a politička doktorka Milada Horáková. Františka měla sice legitimně získaný cestovní pas a mohla v roce 1939 zůstat ve Švédsku, Norsku nebo Dánsku, kde nějakou dobu pobývala během svých zahraničních cest, namísto záchrany vlastního života útěkem do jednoho ze severských států si ovšem vybrala zůstat v domácím Československu, aby podpořila vlastní národ. Její nezlomnost a neústupnost ji stály život. Když odmítla veřejně odsoudit atentát na Heydricha, stala se jednou z obětí veřejných poprav během heydrichiády. Nacisté Františku Plamínkovou 30. června 1942 na Kobyliské střelnici zastřelili. O příběhu téměř zapomenuté národní hrdinky natočila režisérka Zuzana Zemanová-Hojdová historický životopisný dokument, který připomíná její odvahu, vlastenectví a urputný boj za dobro vlastního národa na úkor vlastního.
