Článek
Herec Vlasta Burian byl svou zálibou ve vybraných lahůdkách proslulý. Nejraději měl italskou a českou kuchyni, která však podléhala přísným kritériím a zákazům jeho manželky. Té šlo nejenom o zdravý životní styl, ale také o to, aby ani jeden z nich nepřibral příliš na váze. I přes to, že se sama k plotně postavila málokdy, jelikož manželé Burianovi měli v letech 1937–1945 svého vlastního kuchaře Jaromíra Trejbala, měla o manželově jídelníčku a jeho složení důkladný přehled, protože o něm také rozhodovala.
Kuchař měl jasné rozkazy
Jeden z nejlepších kuchařů své doby Jaromír Trejbal, který byl osobním kuchařem gurmána a herce Vlasty Buriana i jeho manželky Niny, měl od páru jasné rozkazy. Herec požadoval vyvážený a pestrý talíř, na kterém neměly místo žádné nekvalitní, přehnaně tučné nebo nezdravé potraviny. Manželka údajně zároveň sledovala pečlivě také hmotnost svého protějšku. Burian na její přání nesměl přibrat ani o kilo, a tomu se muselo vše podřídit. V opačném případě hrozila osobnímu kuchaři, že mu o tisíc korun sníží plat. Mistr ve svém oboru Trejbal, který jednu dobu působil také ve velmi uznávaném hotelu Ritz ve Francii, bral na tehdejší poměry skutečně královský plat. Jeho výplata činila kolem deseti tisíc korun za měsíc.
I přes nezvykle velký počet chodů, které kuchař Burianovi servíroval k obědu, se většinou nikdo u stolu necítil nafouklý ani přecpaný. Jednotlivé chody musely být nejen chutné a nutričně vyvážené, ale především lehké a známému umělci nesměly působit žádné zdravotní ani zažívací problémy. Tyto požadavky ovšem rodinnému kuchaři, který poznal osobně i slavného Pabla Piccasa a zároveň patřil mezi nejlepší ve svém řemeslu z celé historie Československa, nedělaly žádný problém.
Sedmichodový oběd, několik lednic, vinný i pivní sklep
Na jídle Burianovým skutečně záleželo a dokázali mu proto jeden čas věnovat dostatek prostoru, a to doslova. Luxus vyhledával Vlasta Burian nejspíš i proto, že sám pocházel z chudých rodinných poměrů. Jakmile se mu podařilo dosáhnout většího výdělku peněz a majetku, chtěl si to patřičně a náležitě užít, což se mu také dařilo.
V suterénu domu měl prý známý herec dokonce vlastní improvizovaně vytvořenou restauraci, které nechybělo kvalitní a na tehdejší dobu poměrně nevídané vybavení nad poměry. Ani herec ani jeho manželka sice moc často nevařili, potrpěli si však na správném skladování jídla. Měli proto doma víc lednic, do nichž pečlivě ukládali potraviny podle druhu a složení. Měli například zvlášť chladničku na maso, zvlášť na mléčné výrobky a další zase na zeleninu. Také sklepů měli Burianovi více. Jeden byl určený pouze na pivo, jiný zase pouze na víno.
A to si prý přitom umělec spíš než pivo a ostatní alkoholické nápoje, kterým moc neholdoval, dopřával raději pravidelně několik hrnků bílé kávy denně. Obědy po kuchaři Trejbalovi požadoval sice lehké, zato se skládaly z mnoha chodů. Většinou jich bylo šest až sedm. Nicméně byly všechny důkladně promyšlené a propracované tak, aby nezatěžovaly trávení a ani jeden z manželů po nich nepřibral. Večeře pak bývaly většinou studené, i u těch se ovšem hledělo na složení.
Herec Vlasta Burian a herečka Růžena Šlemrová ve snímku Anton Špelec Ostrostřelec.
Knedlíky ani koprovka neměly šanci
Kromě seznamu italských a světových jídel, které na jídelníčku manželů nesměly chybět, vypracovala paní domu Burianová seznam zakázaných pokrmů. Ten komik ovšem nesl dost těžko, protože na něm figurovala i jeho oblíbená jídla. Zda si je dopřával alespoň občas někde jinde, třeba někdy potají v restauraci, se neví. Každopádně doma si na nich pod dozorem manželky nikdy nepochutnal. Jednalo se o oblíbené speciality české kuchyně, zapovězené byly knedlíky, a tedy pravděpodobně i některé omáčky, jako třeba hercem vyhledávaná svíčková. Nejsmutnější ovšem byl z toho, že mu manželka zakázala jíst koprovku, kterou měl ze všeho nejraději. Vždy, když mu prý kuchař uvařil jeho oblíbené italské jídlo, pochválil ho a zároveň si posteskl: „Bylo to vynikající, Jarko, ale koprovka je koprovka!“ Tento chod mu ovšem známý kuchař, který o působení u komika a jeho nejzamilovanějších receptech později napsal knihu, nesměl kvůli striktním pravidlům dopřát.
Vybrané lahůdky a nedostupné pochoutky
O Vlastovi Burianovi se vědělo, že si potrpěl také na kvantitu. Nad porcí něčeho dobrého se rád bavil s přáteli a chutné jídlo ho dovedlo potěšit stejně jako úspěšné divadelní představení. Ostatně právě zakousnutím něčeho dobrého s kolegy a svými zaměstnanci v divadle rád slavil úspěšné premiéry.
Před představeními údajně jako při jedněch z mála situací ale komik nejedl téměř nic. Odměňoval se jídlem až za úspěšné provedení divadelního dramatu. Z receptů, které jsou populární i dnes, lze jmenovat například těstoviny a různé italské pokrmy. Známý prvorepublikový herec si rád pochutnával například na Fettucine po česku, namísto italských těstovin se do receptu dávaly široké nudle, k těm se přidávala kuřecí prsa nakrájená na plátky, paprikové lusky, česnek, cibule, rajčata, jablka, mandle, máslo, pepř a sůl. Pokud si umělec dopřával uzeniny a paštiky, tak pouze jenom ty z nejlepších řeznictví.
Protože měl ovšem filmový Ducháček poměrně náročné chuťové buňky, jeho zájmu neunikly ani zahraniční pokrmy. Těch se mu často dostávalo i díky jeho příznivcům. Ti mu nezřídka kdy nosili vybrané nedostatkové luxusní lahůdky a druhy masa jako selátka, krůty, štiky, úhoře a raky. Burian prý ochutnal také jedlé kaštany nebo žabí stehýnka, kterých se v Československu tehdy dostávalo skutečně jen smetánce. Mlsný jazyk musel přestat mít Vlasta Burian až po konci 2. světové války, kdy kvůli křivému obvinění z kolaborace přišel o práci v divadle i u filmu, a tím pádem také o vlastního kuchaře. Od té doby se několik let živil všelijak a vystřídal mnoho různých zaměstnání, což se nakonec odrazilo nejen na jeho jídelníčku jako takovém, ale v důsledku i na jeho zdravotním stavu.
Zdroje: cs.wikipedia.org, vlasta.cz, lidovky.cz, sever.rozhlas.cz, csfd.cz
