Článek
Jak už je u tohoto, kdysi váženého podniku, dříve dokonce přímo úřadu, zvykem, vše zásadní se tutlá do poslední chvíle. Hlavně, co se týče samotných řadových zaměstnaců.
Do nového roku si pro ně připravil vyhazov, což se provalilo v jedné skupině na Facebooku někdy v půlce listopadu a to jen proto, že to někomu z vyššího vedení nedalo a zveřejnil plán propouštění, o čemž jsem již psala v tomto článku:
Ani odbory o tom nic netušily. I když možná ty placené zaměstnavatelem ano, ale ty ostatní, co dostávají měsíční příspěvek od svých členů, což dělá 1 % z jejich mzdy, určitě ne.
A takovéto informace se zaměstanci dozvídají takto, nejčastěji tedy prostřednictvím sociálních sítí. To je pak údivu, smutku, někde i díků, že se něco vůbec dozvědí, ale nejvíce rozhořčení a nakonec i dotazů „a proč odbory něco nedělají“. No, proto, že se vzájemně nejsou schopny domluvit. Jak ty odbory, kterých je v České poště jak naseto, tak hlavně zaměstnanci s odboráři. Na vině je také netransparentnost a možnost jejich výběru, který by měl nabídnout každý vedoucí pracovník na příslušné dodejně. Ale to se v převážné většině případů neděje. Anebo jde o odbory „schválené“. Jiné není takřka šance dohledat. I teď se stále lidé ptají „jaké odbory“ a dotazují se na jejich stránky a to jen proto, že každoročně dají v oné skupině příspěvek, co jejich členové dostanou do vánočního balíčku. To se vždy pár nových členů přidá, aby něco dostali a tak „z toho aspoň něco měli“.
Takže kolik?
Z jednání jedné odborové organizace tedy již ti, co jsou v příslušné Fb skupině, ví, že k datu 1. 4. 2025 si bude muset hledat novou práci 2423 lidí. Samozřejmě nejvíce těch, co jsou s tímto podnikem spjati nejvíce a odvádějí tu s k u t e č n o u a viditelnou práci.
Tedy:
Pracovníci přepážek: 732
Balíkoví doručovatelé: 401
Směnaři a dispečeři: 297
Listovní doručovatelé: 285
Třídiči: 249
Nižší management: 132 + 34 (stupeň I + II)
Pracovníci vnitřní služby: 126
atd.
Smutné, kam tento podnik dospěl. Přitom to bývala služba pro lidi. Dřina, ale i poctivá práce s nutnou dávkou zodpovědnosti, pečlivosti, dobré vůle a lidskosti. Já když vídávala pošťačky, ještě než jsem tuto práci zakusila, v Praze, když tahaly vozík do tramvaje, jsem si pomyslela, že to musí být pěkná dřina a nuda. Tak, dřina to je, ale nuda tedy rozhodně ne! Protože se téměř každý den stalo něco, co jsem si říkala, že snad není ani možné. Ta dřina nejen fyzická, ale i emocionální. Hlavně ta „čistá hlava“, jak se někdy v souvislosti s různými zaměstnáními povídá se u mě nikdy nekonala. Vždy bylo něco, na co jsem pak doma musela myslet. Že jsem nestihla tamto a toto. Nestihla doručit to a tohle. Jak se zachovala vedoucí, nebo kolegyně. Jak klient, když se mu něco nepozdávalo. Mnohdy velmi zle. Nespravedlnost. Nedocenění. Na každého jiný metr. Stres a bezmocnost. To jsou pocity, co mě provázely skoro po celou dobu, co jsem v tomto podniku pracovala. Jen jedno období jsem tam byla opravdu šťastná, když jsem dostala svůj rajón a postupně se ho učila (předtím jsem dělala střídače) a když se mi to posléze podařilo. Nějakou dobu jsem byla opravdu spokojená a pak to šlo zase do háje. Nebyl zástup a tím pádem dovolené, takže jakýs takýs odpočinek se konal jen když nastalo nevyhnutelné marodění, tedy po dnech, kdy bylo člověku zle a až pak nastala úleva, tak pár dní potom si tedy mohl trochu oddechnout.
Až dostanete výpověď
Tedy těch, kterých se to bude týkat: pořádně si přečtěte onu výpověď. Kdyžtak se s někým poraďte. A nepřistupujte na nějaké hokusy pokusy o přesunutí a tím snahu obejít důvod nadbytečnosti, abyste zbytečně nepřišli o odstupné. Vyplatí se si o tom něco nastudovat. Vše najdete nejen na internetu, ale mně vždy dobře poradily mzdové účetní, anebo se zeptejte odborářů. Mně jedna odborářka radila, i když jsem v jejich odborech nebyla. Tedy v žádných odborech, protože jsem o nich nevěděla. Ale hlavně bych vůbec netušila, které jsou tedy ty správné. Na to si každý musí přijít sám. Jako i na jiné věci v tomto bývalém váženém podniku.
