Článek
Původ husarů jako vojenské jednotky lze vysledovat až do 15. století k členům tělesné stráže uherského krále Matyáše Korvína. Později se tímto slovem, mimochodem odvozeného buď z maďarského húsz tedy číslovky dvacet, odkazující na původní počet členů husarských jednotek, anebo srbského výrazu gusar, označujícího piráta, či nájezdníka, obecně označovali příslušníci uherské lehké jízdy. Husarské jednotky byly postupně zřizovány i v dalších evropských armádách, z nichž rozhodně stojí za zmínku ta Polsko-Litevské unie. Zde se husaři vyvinuli v elitní těžkou kavalerii. Zvláštností zde byla „křídla“ ze dřeva a peří připevněná na husarových zádech, která měla pravděpodobně za účel zabránit jeho chycení do lasa a stržení z koně. Útok okřídlených polských husarů proti Turkům, který roku 1683 zachránil obleženou Vídeň a dost možná i kus křesťanské Evropy, vešel do legend a dost možná už zde můžeme hledat kořeny „husarského kousku“. Na smělou akci hrstky odvážných si však musela historie i český jazyk počkat ještě více než 70 let.
Slezské války
Habsburská monarchie se opět nacházela ve válce. Tentokrát ale nebezpečí nehrozilo ze strany slábnoucí Osmanské říše. Jako úhlavní nepřítel Rakouska, kde již deset let vládla Marie Terezie, se představilo Prusko, se schopným a ambiciózním králem Fridrichem II., později zvaným Veliký, v čele. Habsburská panovnice se s ním střetla už krátce po svém nástupu na trůn v roce 1740, když několik evropských států zpochybnilo její nárok na vládu a pruský král pro sebe dokázal v následných válkách o dědictví rakouské získat bohaté Slezsko (zájemcům o hlubší kontext doporučuji svůj článek o Slezských válkách a obležení Olomouce přiložený níže). Když pak v polovině padesátých let napětí, nejen mezi těmito dvěma mocnostmi, opět zhoustlo a vypukl konflikt známý jako sedmiletá válka, Fridrich II. nemeškal a po vpádu do Saska a bitvě u Lovosic v Čechách jeho vojska oblehla Prahu. Když už se zdálo, že není v rakouských silách Prusy porazit, dosáhl maršál Daun dne 18. června 1757 velkého vítězství v bitvě u Kolína a Fridrich se musel stáhnout. Zatímco většina rakouských sil se snažila dočasné převahy využít k opětovnému obsazení Slezska, na sever od českých hranic se shromažďovala jednotka s jiným posláním.
Velel ji Andreas Hadik von Futak, pozdější hrabě pocházející z drobné slovenské šlechty. U husarů sloužil už jeho otec, ale teprve mladý Andreas udělal skutečnou kariéru. Dík své odvaze a organizačním schopnostem rychle šplhal po hodnostním žebříčku rakouské armády a v 33 letech byl povýšen na generála. Pod jeho velením se nacházelo zhruba 3500 - 5000 mužů, přičemž většinu tvořili právě husaři a další uherské jednotky. 11. května se tyto, početně nemalé, ale pro regulérní bitvu zcela nepostačující, síly daly na pochod. Obsadili několik jihobraniborských měst a mnoho dalších donutili zaplatit tučné výpalné, aby je nechali stranou. V noci na 16. června, prakticky nezpozorováni, obklíčili hlavní město Pruského království - Berlín. Ráno téhož dne byla k městské radě vyslána delegace, požadující výpalné ve výši 300 000 tolarů. Velitel městské posádky Hans Fridrich von Rochow netušil, že ona „armáda“ obkličující město je ve skutečnosti slabší než jeho posádka a nedisponuje vybavením pro obléhání. Rozhodl se hrát o čas, ale Rakušané věděli že toho jim do příchodu pruských posil moc nezbývá, a tak krátce po konci jednání byli obránci berlínské Slezské brány nemile překvapeni útokem husarů. Ti využili jak jejich nepřipravenosti, tak nízkého stavu vody v příkopu a po krátkém boji začaly Hadikovy jednotky proudit do města. Zaskočení obránci prakticky nekladli odpor, a tak se Uhři začali oddávat své oblíbené činnosti - rabování. Von Rochow, který na poslední chvíli stihl odvézt královskou rodinu z města, poznal, že mu nezbývá nic jiného, než vrátit se k jednání o výpalném. Nakonec zaplatil 210 000 zlatých, zatímco dalších 25 000 dal rozdělit mezi nepřátelské vojáky a velitel Hadik vydal rozkaz k zastavení rabování.
Návrat hrdinů
Král Fridrich, bojující právě v Sasku, prý nejdříve zprávě o pádu svého hlavního města nemohl uvěřit, rychle se však vzpamatoval a nařídil blízkému armádnímu sboru vedenému knížetem Anhaltsko - Dessavským získat Berlín zpět. Na udržení města nemohl Hadik ani pomýšlet, a tak v noci z 17. na 18. června, pouhé dva dny po příchodu, Berlín spěšně opustil. Jestli je pravdivá historka o tom, jak Hadik kromě peněžité částky žádal i o několik set rukaviček pro svou císařovnu, a když zjistil že se všechny hodí jen na jednu ruku, tak se do Berlína vrátil, aby získal i zbytek, nevím. Jisté je však, že o týden později se husaři, kteří za celé tažení neztratili více než 100 mužů, opět spojili s jádrem rakouských sil a Hadikovi jeho husarský kousek vynesl nejen hraběcí titul a hodnost maršála, ale hlavně nehynoucí slávu a husarům zajistil dlouho po rozpuštění poslední z jejich jednotek místo v naší mluvnici.
Zdroje: Wikipedie.cz
://www.primaplana.cz/news/o-hadikovom-rajze-berlinskom-o-prvom-kusku-husarskom
https://www.ceskezvyky.cz/proc-se-rika-husarsky-kousek/
Vlastní znalosti a názory
