Článek
Osud ložiska lithia v lokalitě Cínovec sleduji dlouhodobě. Z kovu potřebného k výrobě baterií užívaných v elektromobilech a akumulátorech energie se již v roce 2017 stal nástroj politického boje. Andrej Babiš slovy o krádeži národního pokladu v hodnotě 2 bilionů korun poškodil sociální demokraty a následně vyhrál sněmovní volby i díky příslibu, že české lithium zachrání a zisky z těžby zůstanou v České republice.
Od roku 2017 ale uplynulo již 8 let a ačkoliv měl polostátní podnik ČEZ zveřejnit studii proveditelnosti těžby již v roce 2021 a zveřejnit, zda lze Babišem deklarované zisky potvrdit, projekt nabíral zpoždění. Ani během čtyřletého mandátu Petra Fialy nedošlo k pokrokům a ČEZ zveřejnění studie proveditelnosti odložil znovu v letech 2023, 2024 a ekonomika projektu není veřejně dostupná ani dnes, na sklonku roku 2025.
Co je ale důležitější, ČEZ začíná pozvolna připravovat daňové poplatníky na masivní investice, které mají projekt podpořit a zafinancovat vznik komerční těžby. Nejprve došlo k oznámení dotace ve výši 8,8 miliard korun, jen aby následně samotný ČEZ uvedl, že hodlá investovat dalších 42 miliard. Dohromady 50 miliard korun má ale pokrýt pouze těžební infrastrukturu a vybudování zpracovatelského závodu v existujícím areálu elektrárny Prunéřov. Investice podle ČEZ neobsahuje nákup vybavení a k ekonomické návratnosti projektu se mluvčí ČEZ Roman Gazdík vyjádřil následovně.
Při odhadovaných budoucích dlouhodobých cenách lithia, poptávky po něm a investičních i provozních nákladech kalkulovaných v DFS je projekt provozně ziskový.
Co je ona DFS? Roman Gazdík za ČEZ v citaci výše uvádí, že již existuje takzvaná Definitive Feasibility Study, tedy finální studie proveditelnosti a ekonomické návratnosti - v těžbě jde o ten poslední a definitivní dokument, který je rozpracován do největšího detailu. Dokument DFS běžně obsahuje několik scénářů a pojmenovává rozličná ložiska uvnitř těžbního projektu, které rozděluje do sekcí vytěžitelných, obtížněji vytěžitelných a těch, jejichž těžba je ekonomicky odvislá od tržní ceny kovu a při snížení hodnoty lithia by studie měla zmapovat i ta ložiska, jejichž ekonomická návratnost by v takovém případě znamenala čistou ztrátu.
U nadnárodních těžařů je zcela běžné, že je DFS zveřejněna v plném rozsahu a než firmy do projektů investují, akcionáři získají dostatek času DFS vyhodnotit a zvážit rizika i benefity, než dojde k rozhodnutí. Největší těžební společnost světa, kanadská Barrick Gold Corporation, takto nedávno zveřejnila studii proveditelnosti k ložisku Bankan v africké Guinei a své závěry opírá o několik scénářů včetně stagnace cen zlata a jejich poklesu v 30 letém období těžby.
Odstavce výše píšu z toho důvodu, že nezveřejnění finální studie proveditelnosti je něčím, co by si společnost obchodovaná na burze nemohla v západním světě dovolit a pokud se navíc jedná o podnik s většinovým podílem státu, jde o peníze daňových poplatníků. Mluvčí ČEZ potvrzuje, že má studii k dispozici, ale odmítá jí zveřejnit a podrobit kritické analýze odborné veřejnosti i vlastních akcionářů, tedy občanů České republiky.
Investice 50 miliard v době, kdy těžaři lithia krachují ve velkém
Situace na trhu s lithiem a souvisejícími produkty je přitom tristní, protože producenti přecenili zájem o elektromobily a Čína vybudovala takovou těžební a produkční kapacitu výroby lithium-iontových baterií, že by svépomocí dokázala zásobovat 160 % světové poptávky. Z tohoto důvodu letos také klesly ceny lithia na trhu o více než 90 % proti roku 2021 a negativní dopady přebytku lithia se projevují i na výsledcích největších světových těžařů.
Pro objektivitu neuvedu pouze dominantní hráče z Číny, ale také konkurenci z Austrálie a Jižní Ameriky. Největší světový těžař lithia, Tianqi Mining z Číny, reportoval loni tržby v hodnotě 1,4 miliardy dolarů - pokles o 67 % proti roku 2023 - a na těchto tržbách těžební kolos tratil 1,1 miliardy dolarů. Je patrné, že ziskovosti za současných cen nelze dosáhnout ani v nebývale přívětivých regulatorních podmínkách v Číně, kde společnosti nemusí dodržovat četné evropské environmentální standardy. Podobně se vede také společnosti Pilbara Minerals, jejíž tržby v hodnotě 830 milionů dolarů klesly rovněž o 67 % a i největší australský těžební kolos vykázal rekordní ztrátu. Výjimkou není ani chilský kolos SQM - nezabývá se ale jen těžbou lithia - který vykázal tržby 3,65 miliardy dolarů se ztrátou 524 milionů dolarů s tím, že divize lithia přispěla do roční ztráty více než 1 miliardou dolarů. Ztrátu vyvážily zisky v jiných divizích, zejména v těžbě stříbra a mědi.
V kontextu výše uvedených řádků je nezveřejnění studie proveditelnosti společností ČEZ poměrně alarmující a tento krok logicky vyvolává otázky, proč polostátní firma skutečnou ekonomiku projektu tají, ačkoliv má čísla k dispozici. Mluvčí ČEZ Roman Gazdík v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvádí, že na tržních cenách lithia ve skutečnosti nezáleží a důležitá je dlouhodobá prognóza cen, nikoli krátkodobé propady.
Současné spotové ceny lithia nejsou pro ekonomiku projektu relevantní. Důležitá je dlouhodobá prognóza cen v průběhu provozu dolu.
Jaká je tedy ona ekonomika dolu? Nikdo neví. Jaké je modelová prognóza cen lithia v onom zmiňovaném dlouhodobém horizontu? Nikdo neví. Ačkoliv ČEZ studii proveditelnosti nezveřejnil, lze se opřít o jiné prognózy jiných těžařů a investičních bank, které těžební projekty v komerční sféře financují.
Ekonomika lithia, nebo řešení suverenity Evropské unie? Oba scénáře si žádají odlišný přístup
Podle agentury Bloomberg se ceny lithia udrží ve stabilní rovině do 13 000 dolarů až do roku 2030, protože nabídka převyšuje poptávku a růst poptávky agentura posléze odhaduje na 12 % ročně. Investiční gigant Goldman Sachs odhaduje průměrnou cenu 8 950 dolarů pro následující 3 roky a obě analýzy se shodují v 12 až 15 procentech růstu poptávky a odpovídajícím růstu těžebních kapacit zejména v Jižní Americe, Africe, Střední Asii a Číně.
Americká IEA jde ve svých predikcích až do roku 2040 a odhaduje, že poptávka po lithiu vzroste pětinásobně proti roku 2020 s tím, že dominanci nad čínskými těžaři postupně převezmou státy Jižní Ameriky, kde se na pomezí Argentiny, Chile a Bolívie nachází tolik cenného kovu, který by mohl uspokojit světovou poptávku pro následujících 100 let. Takzvaný lithiový trojúhelník v Jižní Americe je již dnes detailně zmapován a prokázaná ložiska kovu na úrovni 22 milionů tun vytěžitelného oxidu lithného zabezpečí poptávku namodelovanou agenturou IEA po následujících 70 let, aniž by bylo třeba využít jediné další ložisko v Číně, Střední Asii, USA či Austrálii, kde všude taktéž těžaři lithium dobývají.
Lithia je na světě jednoduše příliš mnoho a výrobní kapacity Číny jsou schopny de facto zlikvidovat v oboru výroby akumulátorů a baterií do elektromobilů jakoukoli konkurenci, vyvolají-li Číňané cenovou válku. Šance, že by se těžba v lokalitě Cínovec prokázala jako ekonomicky udržitelná proti těžařům z Jižní Ameriky nebo Číny, je rovná nule.
Existuje ale i jiný scénář, kdy lze masivní a pravděpodobně i střednědobě ztrátovou investici obhájit. Těžba lithia není jen komerčním artiklem, ale také prostředkem dosažení strategické suverenity v dodávkách tohoto kovu přímo z území Evropské unie. I proto zřejmě Evropská unie zařadila český projekt pod opatření Critical Raw Minerals Act (CRMA) a definovala jej jako strategicky významný. České ložisko nemusí být nutně ziskové, ale může sloužit k vyrovnání tlaků způsobených potenciálním výpadkem zahraniční produkce a již situace s kovy vzácných zemin, kde dodávkám dominuje Čína a využívá je jako politickou páku ukázala, že suverenitu nelze podcenit i za cenu ekonomické ztráty.
Onu suverenitu výrobců elektromobilů a dalších produktů s využitím lithia by ale neměli většinově financovat čeští daňoví poplatníci. Další otázkou je, zda se najde i potenciální investor ochotný české lithium využít a produkty zpracovatelského závodu ČEZ dále navýšit o přidanou hodnotu tím, že by v České republice vybudoval masivní výrobní závod, o kterém mluvil Karel Havlíček již v roce 2021. Tehdy to měl být Volkswagen, ale projekt německého konsorcia je již dávno přehodnocen a v současnosti není žádný další potenciální investor známý. Vláda České republiky, konkrétně Ministerstvo financí tak tají skutečnou ekonomiku těžby lithia a občané musí spoléhat na nepodložená vyjádření mluvčího společnosti ČEZ, který si budoucí ekonomiku chválí, aniž by ale ukázal byť jen jediné ověřitelné číslo.
Komerční těžba bez další přidané hodnoty je za současného vývoje nabídky i poptávky ekonomickou sebevraždou, navíc za využití státních peněz. Těžba za účelem zisku strategické suverenity, navíc podpořená členskými státy EU a ideálně za účasti dalšího investora, který zajistí využití maximální využití přidané hodnoty, by se již mohla dlouhodobě dokonce i vyplatit.
Situace, kdy ČEZ disponuje studií proveditelnosti a šermuje desítkami miliard daňových poplatníků, aniž by se o detaily podělil, je ale naprosto bezprecedentní a dokud jde o investici s majoritní účastí státu, musí si vláda i polostátní podnik ČEZ počínat o mnoho transparentněji a podrobit projekt kritické odborné debatě.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
