Plakáty, které zabily miliony lidí. Vrací se zpět doba rasové propagandy?

Po úspěchu článku o zločinech Slovenského státu, Slováky vedeného nacistického režimu, který zemi řídil po dobu druhé světové války, se nyní zaměřím na systematicky vedené rasové kampaně v několika dalších státech - zejména v USA a  Německu, ale i v Sovětském svazu či Polsku - a jejich relevanci k dnešnímu dění v České republice a Evropě.

I v rámci veřejné debaty ohledně trestního stíhání poslance Tomia Okamury kvůli možnému nabádání k rasové nenávisti vůči skupině osob je téma relevantní a historie, kdy kvůli rasově vedené propagandě umíraly miliony lidí, není tak vzdálená.

Rasová propaganda měla za následek často brutální zabíjení a lynčování nevinných obyvatel, krádeže jejich majetku a nelidské chování veřejnosti vůči skupině osob, kterou chtěly státy ponížit nebo přímo odstranit ze společnosti. K podněcování nenávisti docházelo shodně v USA, Německu, Rusku i dalších zemích.

Není smyslem textu hodnotit, zda se Tomio Okamura dopustil trestného činu či nikoli - to musí rozhodnout mandátní a imunitní výbor poslanecké sněmovny a následně nezávislé soudy.

Díky historii však máme vhled do použitých hesel rasové propagandy a ta jsou stále stejná. Pouze je třeba upravit konkrétní problém dané země a svalit jej na menšinu, kterou chceme eliminovat. Způsob je funkční a extrémně nebezpečný - vedl k desítkám milionů mrtvých a likvidaci menšiny, na kterou byla svalena vina, lidé často tleskali.

Níže Vás provedu příklady rasové propagandy 20. století, která nápadně až nebezpečně připomíná tu současnou, která cílí na Rusy, Ukrajince, Romy, Afričany a další etnika. Na konci prosím o upřímné zamyšlení, zda se stále jedná o legitimní politickou kampaň, nebo se doba rasové nenávistné propagandy vrací zpět na scénu.

Níže je plakát Tomia Okamury, rok 2024.

Ačkoli vztahujeme holocaust a zvěrstva proti Židům běžně výhradně k nacistickému Německu, je třeba si připomenout, že to nebyli pouze Němci, kdo vedl protižidovskou propagandu. Také Slováci, Poláci a Rusové vydávali infomateriály, kde vinili Židy za mnohé nedostatky a špatnou ekonomickou situaci. Každá země akcentovala tamější palčivá témata a obvinili Židy - V Polsku byli nepřátelé církve, v Rusku byli odpovědní za hladomor a na Slovensku mohli za neblahou ekonomickou situaci místních obyvatel.

Tomio Okamura vztahuje svůj plakát k tématu relevantnímu v české společnosti, viní migranty za nedostatky ve zdravotnictví, respektive přisuzuje státu vinu za to, že se na úkor Čechů snaží nedostatky zdravotnictví vyřešit dovozem migrantů - ti jsou agresivní a ohrožují společnost, útočí na ní se zkrvavenými noži.

Zda jsou oba případy porovnatelné, ten Tomia Okamury i historické plakáty z období druhé světové války, zhodnoťte sami.

Výše prezentované letáky měly za cíl svalit vinu za ekonomické a zemědělské nedostatky na nenáviděnou skupinu obyvatel - Židy. Propaganda také využívá strach (polský příklad), že skupina obyvatel bude dále působit příkoří většinové populaci.

Po identifikaci viníka režimy vždy přejdou k dehumanizaci skupiny obyvatel - začnou je vykreslovat jako méně než lidi a přirovnávají je ke zvířatům, kdy jim přisuzují stejné vlastnosti, jako například krysám, hadům či netopýrům a vykreslují jejich vzhled nápadně podobný zmíněným tvorům, které lidé vnímají jako odporné, nebezpečné a bojí se jich.

Raný nástup filmu a kinematografie jako nového prostoru pro uměleckou tvorbu byl také zásadním nástrojem propagandy. Točily se filmy o válečných hrdinech, dokonalé společnosti, ale i o nepřátelích, jako byli Japonci nebo Židé. Do historie vstoupily dva propagandistické snímky, jeden z USA a druhý z Německa.

Německý film Věčný Žid režiséra Fritza Hipplera je pojatý jako dokument o zhoubné a odporné povaze Židů a vykresluje je takto:

Ve Spojených státech nemohli Němce vykreslit jako nelidské zrůdy jednoduše proto, že v USA žily miliony lidí s německými předky a vzhled včetně kultury obyvatelstva vycházel z evropského pojetí života, tedy došlo by k parodii sebe sama a to nebylo cílem.

Geniální komik Charles Chaplin však ve spolupráci s vládou přišel na jiný a stejně efektivní způsob propagandy - zesměšnění. A tak vznikl snímek Diktátor, který i dnes stojí za shlédnutí.

Film vykresluje Hitlera jako patetického a směšného narcistu Adenoida Hynkela, který útočí na Židy a snaží se zatknout židovského holiče, nakonec ale skončí zatčený sám Hynkel, kterého si s židovským holičem spletou jeho vlastní vojáci. Židovský holič poté v roli Hynkela pronese proslov, který vrátí duši národu a je plný bratrství a pochopení. Chaplin umně manipuluje s budovanou uniformitou nacistů, kdy vykresluje „palác“, vládnoucí centrum, jako plně odtržené od reality plné šílenců, kteří jsou k smíchu.

Humorná část americké propagandy však měla i svou temnou protiváhu.

Jiný, temnější a kontroverznější, je případ americké propagandy cílené na dehumanizaci Japonců a podporu vojenského tažení v Asii. Spojené státy zde zvolily nápadně podobná témata a grafické zpracování těm, která používali Němci v případě Židů.

V reakci na veřejnou nenávist vůči japonské menšině a v obavě ze sabotáže japonskými američany bylo přes 120 000 amerických Japonců internováno v táborech, které nápadně připomínaly ty nacistické (pracovní, nikoli eliminační) z dob druhé světové války.

Vládní kampaň měla za cíl vykreslení Japonců jako nelidských stvůr, se kterými je třeba aktivně bojovat a bez výčitek je zabíjet byla dotažena do míry, kterou lze srovnat s protižidovskou propagandou nacistického Německa.

Lze pozorovat nelidský vzhled Japonce na plakátu, který připomíná spíše zrůdu, než člověka - cílem je udělat z Japonců podlidi, bestie a podnítit veřejnou nenávist. Nelidskou bestii je jednodušší zabít, než člověka podobného nám.

Další americké propagandistické letáky mají za cíl vzbudit odhodlání veřejnosti při podávání pracovních výkonů a zamezit plýtvání kovy, které byly během války nedostatkovým materiálem.

Metody propagandy se od druhé světové války nezměnily, jen se přesunuly do digitálních médií a na sociální sítě - jsme svědky ruské, čínské, ukrajinské, evropské i americké propagandy a je na každém z nás, abychom byli obezřetní a uměli identifikovat záměr manipulovat naším míněním.

Je třeba obezřetnosti v případě, kdy jsou některé skupiny vykreslováni jako viníci, kteří mohou za nezdary a špatnou ekonomickou situaci - podle specifických názorových skupin jsou viníky Putin/Rusové, Ukrajinci, George Soros/Židé, zednáři, americký „deepstate“ či někdo úplně jiný, komu jsou přisuzovány podobné vlastnosti, jako ty popsané ve filmu Věčný Žid. V takovém případě z historie víme, kam až propaganda může vést - k milionům mrtvých a rasové nenávisti.

Níže je několik příkladů ze současných evropských volebních plakátů německé AfD a české SPD. V porovnání s výše uvedenými plakáty z dob druhé světové války, které měly v Rusku, Polsku, USA, Slovensku a Německu na svědomí miliony životů, máte pocit, že se rasová propaganda vrací zpět?

Hlasovat můžete v anketě pod článkem.