Článek
Jméno prvního místopředsedy Centrální vojenské komise Čínské lidové osvobozenecké armády, Čanga Jou-siho, není mezi českou veřejností příliš známé. Druhý nejmocnější muž Číny zůstával v pozadí, ale byly i případy, kdy se generál Čang vládnoucí garnituře stále více podřízené Si Ťin-pchingovi i postavil. Tomu je ale konec. Obvinění z korupce a zadržení nejen generála Čanga, ale také jeho nejbližšího spojence, kterým byl náčelník armádního štábu, generál Liu Čen-li, je posledním hřebíčkem do rakve toho, co bylo donedávna možné nazývat jakousi čínskou vnitropolitickou konkurencí.
Již v říjnu roku 2025 odstranil Si Ťin-pching devět předních generálů Čínské lidové armády a o necelý rok dříve o své posty a životy přišlo dalších pět generálů včetně velitele raketových vojsk a náčelníka generálního štábu. Prezident Číny se tak nedávným odstraněním Čanga Jou-siho stává jediným, absolutním a nezpochybnitelným vládcem Čínské lidové armády i Komunistické strany Číny.
Vojáky střídají prezidentovi politruci. Moc Si Ťin-pchinga je nyní absolutní
V období června roku 2024 až ledna 2026 tak bylo odstraněno de facto celé vrchní velení čínské lidové armády skrze tři cílené a precizně provedené čistky. V červenci ale prezident Číny na několik týdnů zmizel a spekulovalo se dokonce i o převratu, za který měl být odpovědný právě Čang Jou-si, jehož motivací měla být ochrana vlastního života a profesionálního vojenského velení Čínské lidové armády. Si Ťin-pching se mezi 30. květnem roku 2025 a 17. červencem neobjevil na veřejnosti a poprvé za uplynulých 12 let také zmeškal summit skupiny BRICS bez jasného vysvětlení.
Analytický server Vision Times popisuje období června až července jako nejtěžší zkoušku pro současného prezidenta, kdy měl být držen v domácím vězení a zachránila jej až podpora Ligy mladých komunistů, vlivného spolku se 75 miliony členů, ze kterého Komunistická strana Číny často získává kádry pro budoucí politické pozice napříč zemí. Podle analytiků mělo následně dojít mezi generálem Čangem a prezidentem k dohodě o vzájemné toleranci, v jejímž důsledku byl v říjnu 2025 jako druhý nejmocnější muž armády a řadový místopředseda Centrální vojenské komise jmenován blízký spojenec Čanga Jou-siho, generál Čang Šen-min.
O necelé dva týdny později ale přišel zlom a dohoda mezi dvěma mocnými muži zřejmě přestala platit. Oznámení čínského politbyra dne 17. října 2025 šokovalo svět, rozsah nově oznámených čistek totiž dosáhl dosud nevídaných rozměrů. Prezident Si Ťin-pching nechal najednou odvolat celkem 11 generálů, z nichž dva, Miao Hua a He Weidong zmizeli již dříve v roce 2025. Aby si čtenáři mohli představit, o jak významné funkcionáře šlo, vypíšu níže čtyři nejdůležitější odvolané důstojníky a jejich pozice. K doživotnímu trestu byli odsouzeni Wang Čchun-ning, velitel vojenské policie Čínské lidové armády, Wang Chou-pin, velitel čínských raketových sil a oba nejvyšší političtí komisaři pozemních sil i námořnictva, Jüan Chua-č‘ a Čchin Šu-tong.
Ve všech případech jde o nejvyšší armádní šarže a podle expertů na Čínu ze serveru The Diplomat se prezident zbavil nejvyšších důstojníků ze dvou důvodů. Prvně chce Si Ťin-pching maximálně rozbít dekády přítomné vojenské klany v Čínské lidové armádě a související protekční přístup některých důstojníků k věrným a blízkým osobám, ale druhým a závažnějším důvodem jsou zvěsti o logistické a materiální nepřipravenosti ozbrojených sil Číny. Podle informací South China Morning Post - relativně spolehlivého čínského média - v ozbrojených složkách skutečně existuje několik problematických nákupů a důstojníci často zamlčují neutěšený stav ozbrojených sil, aby vykázali pozitivní výsledky pro své nadřízené. Reálný stav čínské armády je tak velkou neznámou - na papíře je vše skvělé, ale skutečnou vybavenost a připravenost personálu dvoumilionové armády zřejmě neznají ani na nejvyšších místech.
Podle německého institutu SWP a tamních specialistů na Čínu se v uplynulých letech posílila ideologická příprava vojsk na úkor bojových schopností a kariérní růst v armádě zprostředkovává prezidentem zřízená Disciplinární a ideologická komise. Kariérním žebříčkem tak stoupají ti věrní namísto těch schopných a tento trend je viditelný také v centralizaci armádního velení pod kontrolu politbyra. Již v roce 2017 prezident Si zrušil decentralizovaný systém čtyř generálních štábů pro logistiku, personál, politický dohled a vyzbrojování, který byl nahrazen jednotným dohledem tříčlenné Centrální vojenské komise podléhající politbyru.
Zatčení Čanga Jou-siho tak završuje čistky pod dohledem prezidenta Číny a zcela podřizuje dříve relativně autonomní a respektované generály Čínské lidové armády přímo prezidentovi a politbyru, čemuž by nasvědčoval i nástup Si Ťin-pchingovi blízkých politruků do klíčových armádních funkcí. Po neslavném konci éry Mao Ce-tunga, kdy se Čína potýkala s extrémní chudobou a neduhy plánované ekonomiky se komunisté v následujících čtyřiceti letech usilovně snažili o decentralizaci moci, rozvolnění ekonomiky a transformaci k jakémusi státem řízenému, leč tržně orientovanému hospodářství. Tomu je však nyní konec a Čína je po zatčení posledního vzdorovitého generála Čanga Jou-siho opět zemí jednoho muže, prezidenta Si Ťin-pchinga.
Trajektorie je neúprosná. Čína se musí rozhodnout - reformy, nebo válka?
Tyto přelomové události v současné Číně navíc přichází v čase, kdy se zemi příliš nedaří a cla Spojených států zasáhla slabé místo čínské plánované ekonomiky. Predátorský model, kdy Čína masivně dotovala domácí podniky a ovládala tak klíčové globální trhy, se nenávratně vyčerpal a ačkoliv se čínskému hospodářství na steroidech ve formě vládní podpory dařilo, dnes se trend obrací.
Aby Čína prosperovala, musí vyvážet stále více produktů a zboží, ale v posledních letech naráží na stále neochotnější obchodní partnery, kteří své trhy začínají chránit. Dobrým příkladem je v tomto ohledu čínská produkce elektromobilů, oceli nebo lithium-iontových baterií. Číňané nadimenzovali své výrobní kapacity tak vysoko, že výrobci elektromobilů falšují prodejní statistiky a v Thajsku, Vietnamu i dalších zemích Jižní Asie následně auta prodávají za ceny nižší až o 40 %, aby dosáhli na štědré státní dotace. Stejná schémata aplikují výrobci i u baterií a oceli, kdy podle americké agentury IEA vyrábí čínský průmysl více baterií, než by odebrala celosvětová poptávka. Není tak překvapením, že se státy Evropské unie, ale i Indie a Spojené státy brání a čínské výrobky zatěžují dodatečnými cly i dalšími restrikcemi, aby ochránily domácí trhy. Příliš mnoho oceli, příliš mnoho automobilů a další podobné neduhy čínské plánované ekonomiky pak tlačí Číňany ke snižování cen na domácím trhu, čímž vzniká deflace a nedostatek domácí spotřeby. Závislost na exportu a trhy, které se Číně brání tak tlačí růst HDP i produktivitu práce dolů a zatímco v roce 2025 vykázala Čína ekonomický růst na úctyhodné úrovni 5 %, zadlužení přesáhlo 8 % HDP a stát je nucen vytvářet v mnoha oborech umělou zaměstnanost, aby situace nepřerostla v krizi, které se ale Čína dříve či později nevyhne. Další komplikací je plíživá realitní krize po pádu největšího čínského developera Evergrande v roce 2021. Od té doby klesly ceny nemovitostí napříč Čínou o 43 % a ani letos se nezdá, že by se situace stabilizovala.
Za tato selhání je třeba někoho obvinit. V komunistické Číně je zavedenou praxí obvinění několika vysokých úředníků, podnikatelů nebo případně i vojáků z korupce a souvisejících zločinů, čímž lze alespoň krátkodobě na tyto osobnosti svést i hněv veřejnosti. Dlouhodobě ale bude Čína muset domácí ekonomiku transformovat dlouhodobě.
Jako řešení se nabízí opuštění modelu centrálního plánování směnného kurzu jüanu a zavedení kurzu plovoucího po vzoru jiných rozvinutých zemí. Dvojím efektem tohoto opatření by bylo okamžité navýšení kupní síly Číňanů, ale také snížení konkurenceschopnosti čínského průmyslu a zdražení čínských výrobků na zahraničních trzích. Země by si nevyhnutelně prošla díky transformaci plánovaného na tržní hospodářství několikaletou krizí a vyloučit nelze ani občanské nepokoje a nespokojenost některých vlivných šarží v rámci vládnoucí Komunistické strany Číny. Druhá varianta je pro zemi čelící nevyhnutelné krizi politicky jednodušší a pro prezidenta Si Ťin-pchinga i výhodnějším řešením. Lze tedy rozpoutat válku a přejít na válečnou ekonomiku po vzoru Putinova Ruska, čímž lze získat dostatek času a odůvodnit nutné reformy potřebami válečné výroby. V poslední době navíc roste i vliv čínské domácí vojenské propagandy a Komunistická strana Číny stále častěji společnost militarizuje, vyzývá k oběti za vlast a implementuje klíčová poselství o obraně vlasti i do univerzitních a středoškolských osnov. Nic na chování prezidenta Si Ťin-pchinga ale nenaznačuje chuť v blízkém období hospodářství reformovat a čistky nejen v armádě, ale i ve vedení Komunistické straně Číny v uplynulých měsících nezavdávají přílišnému optimismu.
Jedno je však jisté. Čína má po zatčení generála Čanga Jou-siho jediného, nezpochybnitelného a absolutního vládce a prezident Si Ťin-pching zcela kontroluje komunistické politbyro i armádu. Je tak nejsilnějším autoritářským vůdcem od dob Mao Ce-tunga a lze si jen domýšlet, jak svou kontrolu nad druhou největší ekonomikou světa a dvoumilionovou Čínskou lidovou armádou využije.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
