Článek
,,V mládí musel psát sebekritická prohlášení, účastnit se dobrovolných manuálních prací a přemýšlet o svých chybách veřejně před spolužáky",
,,Paní Čchi se účastnila jedné bojové schůze, kde byl její dospívající syn kritizován a skandováno ‚Pryč se Si Ťin-pchingem!‘ Jeho matka skandovala také.", tvrdí profesor Feng Čong-li z univerzity v Sydney, který byl jako dítě také synem komunistického představitele, jenž byl terčem hněvu Rudých gard.
„Ve skutečnosti jsem trpěl více než většina lidí. Během Kulturní revoluce jsem byl čtyřikrát vězněn. Jako reakcionářský student jsem byl kritizován na více než tuctu denunciačních shromáždění … Trpěl jsem hlady a žil jsem jako žebrák.“, uvádí ke svému mládí a perzekuci Rudými gardami během Kulturní revoluce samotný Si Ťin-pching v rozhovoru z roku 1994.
,,Řekli jsme jim, ať vyčistí latríny a udělali to opravdu dobře", tvrdí bývalý Si Ťin-pchingův učitel, Tan Ju-huan, o dnešním nejmocnějším muži Číny a dalších dětech, které byly ponižovány kvůli svému původu.
Ve své konfrontační rétorice vůči Číně narazí Donald Trump na protivníka, který pochází ze zcela jiného prostředí a díky svým hrozivým zkušenostem vybudoval odolný a mocný režim, s nímž není radno si zahrávat. Narozdíl od Vladimira Putina, předstírajícího velmocenské ambice Ruska, zatímco ale ekonomicky, vlivem i vojensky zaostává, je Si Ťin-pching tím, koho by se svět měl opravdu obávat.
Diktátor s hrozivými zkušenostmi
Mladý Si Ťin-pching rozhodně nevyrůstal v luxusu jako Donald Trump, naopak několikrát čelil smrti, byl souzen, ponižován, vyslán na nucené práce a jeho rodina v období let 1962 až 1974 živořila a těšila se nejnižšímu společenskému statutu takzvaných Černých - bývalých příslušníků komunistické smetánky. Otec prezidenta, Si Čung-sun, totiž ze své pozice vicepremiéra Číny upadl v nemilost a byl Rudými gardami během Kulturní revoluce souzen na takzvaných bojových setkáních, kde mladí komunisté a rozzuřené davy veřejně lynčovaly nepohodlné funkcionáře, vlastníky půdy, akademiky a kohokoli, kdo byl obviněn z kapitalismu, reakcionismu a protirevolučních myšlenek.
Si Ťin-pching byl odolnější než jeho starší sestra, Čchi Jan-jan, která spáchala v období Kulturní revoluce kvůli šikaně, bití a perzekuci sebevraždu.
Nejmocnější soupeř Donalda Trumpa na světové scéně tak vyrůstal ve zcela jiném, nepřátelském, drsném a nebezpečném prostředí. Tyto zkušenosti jej formovaly, vytrénovaly jeho instinkty a stvořily nelítostného byrokrata s neomezenou mocí, kterým Si Ťin-pching dnes je.
Otec Si Ťin-pchinga, Si Čong Sun, je davem odsouzen jako nepřítel revoluce a uvrhnut do vězení, rok 1967
Ačkoli období Kulturní revoluce, které formovalo dnešního druhého nejmocnějšího muže světa, je již dekády minulostí, také dnes, v obavách z opakování tohoto traumatického zážitku, posílá čínský prezident nemilosrdně své nejbližší, kteří míří příliš vysoko, do vězení a nebo rovnou na popraviště.
Matka byla přesvědčenou marxistkou, otec jedním z nejmocnějších mužů Číny - pak přišel tvrdý pád
Si Ťin-pching je úzce spojený s komunistickou stranou Číny i skrze své rodiče. Jeho otec Si Čung-sun byl jejím zakládajícím členem, který formoval podobu komunistické revoluce i ekonomické a zemědělské politiky Číny v pozdějších letech 20. století. O dnešním prezidentovi lze mluvit jako o synovi prominentních komunistů, kteří byli zcela oddaní myšlence revoluce a marxistickým idejím.
Jeho otec vedl ozbrojené komunistické guerilly v severní Číně v 30. letech a souběžně se roku 1931 stal vysoce postaveným funkcionářem v nově vzniklé Čínské sovětské republice, kterou vedl předseda Mao Ce-tung a jeho nejbližší soudruzi.
Život prominentnímu komunistovi ale několikrát málem ukončili vlastní kolegové, kteří jej poprvé v roce 1935 obžalovali z protirevolučního chování v rámci širší čistky uvnitř strany. Zasáhnout musel až samotný Mao Ce-tung, který Si Čung-suna osvobodil 4 dny před jeho plánovanou popravou.
Prezident Číny (vlevo) po boku svého otce Si Čung-suna a mladšího bratra
Podruhé byl terčem svých kolegů v roce 1962, kdy v důsledku udání za podporu publikace o historii komunistické strany ztratil všechny své funkce a byl jmenován do pozice zástupce manažera v továrně na traktory. V roce 1967, během kulturní revoluce, byl dokonce uvězněn a uvažovalo se o jeho popravě znovu. Jak bylo v Číně zvykem, musel sám sebe veřejně kritizovat a přísahat nápravu ve smyslu původních myšlenek revoluce a politiky vůdce Mao Ce-tunga, jinak byl bit a mučen.
I přesto však v roce 1974 opět nabyl svobody a po plném očištění svého jména se stal roku 1978 znovu předním funkcionářem strany, kdy jako guvernér vedl nejlidnatější provincii Číny Kuan-tung. Zde se projevil jeho liberální pohled na ekonomickou transformaci a reformista Si Čung-sun naplno liberalizoval zemědělství. Průmyslový region se stal nejbohatší a nejvíce prosperující čínskou provincií, kterou je dodnes.
Tibetský duchovní vůdce popsal setkání se Si Čung-sunem pro server Voice of America v roce 2011 takto,
,,O Si Ťin-pchingovi toho moc nevím, ale samozřejmě znám jeho otce Si Čung-suna, byl to velmi přátelský, otevřený, pokrokový a žoviální člověk, daroval jsem mu hodinky a i po několika desítkách let je stále nosil na ruce", uvedl k osobnosti otce nynějšího prezidenta Dalajláma.
Lze tedy o Si Čung-sunovi mluvit jako o přesvědčeném komunistovi, vůdčí osobnosti revoluce a čínské občanské války, liberálně smýšlejícím člověku - v rámci mezí čínského komunismu - a schopném manažerovi, který i přes několik pádů v nemilost, ať už zásahem osudu nebo svou pílí, prokázal schopnost vyšplhat se zpět do nejvyšších funkcí komunistické strany.
Jeho matka, Čchi Sin byla druhou manželkou Si Čung-suna a přesvědčenou marxistkou, která studovala zprvu na Protijaponské politické a vojenské univerzitě a následně na Hlavní stranické univerzitě čínské komunistické strany. Obě instituce byly zcela ovládány maoistickými funkcionáři a komunistickou stranou. Dále působila v roli asistentky na oddělení propagandy komunistické strany, kde cestovala za prací daleko z domova a výchova čtyř jejích dětí tak zůstala primárně rolí otce Si Čung-suna.
Rodina Si Čong-suna - nevlastní děti v pozadí mladších potomků, které měl Čong-sun s manželkou Čchi Sin (zadní řada uprostřed). Až do sebevraždy starší sestry měl Si Ťin-pching celkem šest sourozenců.
Během Kulturní revoluce také ona zažila chvíle, kdy musela rozhodovat, zda přežije ona sama, nebo její děti. Podle čínských historiků 90. let 20. století odmítla Čchi Sin poskytnout jídlo příslušníkovi Rudých gard, který jí následně udal policii. Ta Čchi Sin vyslýchala a namísto přiznání matka dnešního prezidenta obvinila z přečinu právě jeho. Na základě tohoto obvinění byl zatčen a držen v detenčním zařízení. Historikové se shodují, že pro matku bylo udání vlastního dítěte otázkou přežití ostatních dětí, které mohla chránit pouze na svobodě.
Revoluční Rudé gardy byly tvořeny převážně studenty z chudých rodin, kteří byli vysláni k očištění země od kapitalistů, zrádců revoluce a kohokoli, kdo by mohl být společnosti přítěží. Stačilo znát cizí jazyk, nemít u sebe Rudou knížku a nebo jakkoli vybočovat z davu - následovalo lynčování a často i smrt. Čínský prezident byl terčem Rudých gard a přežil.
Jak je v úvodu článku citováno, matka dnešního prezidenta také veřejně odmítla a ponižovala jej během slyšení pod taktovkou Rudých gard. Nutno podotknout, že doba vyzývala příbuzné k odmítnutí vlastní rodiny - byla tím demonstrována věrnost revoluci - a tímto činem dost možná Čchi Sin zachránila život sobě i Si Ťin-pchingovi.
Oba rodiče dnešního prezidenta byli přesvědčení komunisté, kteří museli v období Kulturní revoluce činit nemožná rozhodnutí a své děti vedli k myšlenkám socialismu a marxismu. Dle dobových archivů a zápisů historiků lze konstatovat, že hlavní rodičovskou postavou v životě dnešního prezidenta byl právě jeho otec, nikoli matka, která trávila většinu dnů mimo domov.
Složité mládí Si Ťin-pching přeměnil v propagandu
Dnešní prezident Číny, Si Ťin-pching, svého otce bezmezně obdivuje a využívá jeho osoby jako propagandistického nástroje pro budování vlastního kultu osobnosti. Nejnovějším počinem je 39 dílný seriál právě o jeho otci, kde je idealizován do role budovatele revoluce a moderní Číny.
I osoba jeho matky je v dnešní Číně uctívaná, kdy prezident umně reviduje historii a vynechává podstatná fakta na úkor „bezmezné lásky“ své matky. Připomíná její odkaz u příležitosti dne matek nebo při státních návštěvách. Mluví o ní jako o milující, pečující a vzdělané ženě. Jeho matka však zdaleka nebyla taková, jak je nyní popisována a kvůli svému marxistickému přesvědčení vedla děti k asketickému životu a odjížděla na týdny pryč z domu, aby se mohla věnovat své práci v oddělení propagandy.
Dle přesvědčení Si Ťin-pchinga je život v Číně provázaný s působením v komunistické straně a i díky zkušenosti převzaté od rodičů, buduje prezident Si své okolí tak, aby předešel své největší noční můře - opakování lynčování straníků a revoluce.
Prezident Číny po boku Vladimira Putina. Oba muži kolem sebe budují silný kult osobnosti, revidují historii a využívají své skromné začátky k propagandě.
Trauma posílilo prezidentovu paranoiu - stoupáte-li příliš rychle, jdete na popraviště
V obavě z možné vzpoury či koncentrace moci do rukou jeho kolegů, poslal Si Ťin-pching mnoho svých kolegů na smrt a do vězení bez možnosti propuštění. Během svého prezidentství jsou registrovány hned dvě velké čistky v komunistické straně. V období 2012 až 2017 a poté v roce 2024, kdy došlo k radikálnímu pročištění funkcionářů čínské armády. Experti se v reakci na čistku obávají, že odpůrci vojenského zásahu Číny proti Taiwanu byli propuštěni či uvězněni a naopak jmenováni „jestřábi“, kteří vojenský zásah podporují.
Známé oběti čistek pod dnešním prezidentem byli například admirál Miao Hua a ministr obrany Dong Jun.V měsících předcházejících odvolání těchto dvou vysoce postavených představitel armády a čínské administrativy, byli odvoláni další dva ministři obrany a devět generálů.
Popraven byl také bývalý ministr spravedlnosti, guvernér vnitřního Mongolska - čínské provincie - a další významní lidé z byznysu i politiky. Čistky mají dvojí účel - poukázat na všudypřítomnou kontrolu a nahraditelnost, také ale zastrašit ty politiky, kteří by si mohli pomýšlet na Si Ťin-pchingovu neotřesitelnou pozici.
Dva všehoschopní politici, dva zcela odlišné přístupy
Ačkoli je historie prezidenta Číny daleko barvitější a dalo by se o něm napsat daleko více - zejména o jeho vzestupu k moci - je z výše uvedených popisů jeho života zcela patrné, že se jedná o zásadně odlišného a jiným prostředím formovaného politika, než jakým je Donald Trump.
Čínský prezident buduje stranický aparát po vzoru svého otce, který neustále udržuje v pozoru, obavách z možných čistek a výměn na nejvyšších postech. Skrze všudypřítomný vliv komunistické strany na své straně Si Ťin-pching udržuje veřejné mínění a buduje kult osobnosti. Donald Trump na druhé straně vystupuje sám za sebe a upřednostňuje osobitý přístup, který v případě Číny narazí na neprodyšný byrokratický aparát kolem prezidenta Si Ťin-pchinga.
Zatímco Američané spoléhají na sílu osobnosti a vyjednávání „jeden na jednoho“, Číňané mohou Trumpovy iluze o potenciálním zastrašení Číny rozbít fragmentací několika konfrontačních témat mezi množství ministerstev, oddělení a úředníků, jak to mají ve zvyku.
Nejmocnější Trumpův soupeř je tak velice nebezpečný, schopný, komunistickou stranou vychovaný politik, který čelil smrti, hladu, věznění i lynčování a na rozdíl od Donalda Trumpa má za sebou poslušný, mocný a zcela kompaktní aparát v podobě komunistické strany Číny.
Zkusí-li Donald Trump svou vydírací a konfrontační taktiku použít i proti čínskému vůdci, může narazit kosa na kámen, což ve vztahu k Číně nemůže rozmazlený syn bohatého developera nikdy zcela chápat a v blízké budoucnosti by tak mohlo dojít k velice nebezpečné konfrontaci velmocí.
