Příběh Hanse Ledwinky: Génius z Tatry, kterého poslaly české soudy neprávem do vězení

Když se řekne Tatra, většina automobilových fanoušků si vybaví revoluční technická řešení, aerodynamické limuzíny s motorem vzadu či legendární nákladní vozy schopné projet Sibiř i poušť.

Etapu slavné značky do roku 1945 značně ovlivnil legendární konstruktér Hans Ledwinka, kterého po válce české soudy poslaly do vězení, aby byl nakonec po roce 1989 posmrtně rehabilitován. A právě o tom je tento příběh.

Hans Ledwinka se narodil v Klosterneuburgu nedaleko Vídně roku 1878. Jeho rodové kořeny ale sahaly do české Brtnice u Jihlavy, jak ostatně napovídá jeho poněmčené příjmení. Z Brtnice pocházel jeho otec Anton, který v Klosterneuburgu provozoval hospodu.

V jeho šlépějích ale Hans nešel. Projevoval technické nadání a proto se vyučil zámečníkem u svého strýce. Následně vystudoval vídeňskou průmyslovku a už ve svých devatenácti letech nastoupil do kopřivnické automobilky Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft, která se ve dvacátých letech minulého století nejprve přejmenovala na akciovou společnost Kopřivnická vozovka. Následně se nesla několik let jméno Závody Tatra a poté do roku 1945 používala název Ringhoffer-Tatra a.s.

Ledwinka se v Tatře podílel už na stavbě automobilu NW Präsident, což byl jeden z prvních automobilů na světě. Dařilo se mu, v Kopřivnici si ho chválili, ale rozhodl se načerpat zkušenosti jinde a proto v roce 19020 odešel do vídeňské firmy Alexandra Friedmanna. Na pozici konstruktéra automobilového oddělení vydržel čtyři roky.

Poté se znovu vrátil do Kopřivnice, kde setrval – tedy až na přestávku mezi lety 1917 až 1921, kdy působil ve štyrské zbrojovce (později Steyer) – nepřetržitě až do roku 1945. Nejprve jako šéfkonstruktér a později jako ředitel celé firmy.

Po návratu do Tatry ukázala, že má vizi, kam výrobu automobilové společnosti nasměrovat. V roce 1923 představila firma vůz Tatra 11. Vůbec poprvé na něm Ledwinka použil konstrukci využívající páteřový nosný trám a výkyvné zadní polonápravy. Na stejném modelu fungovala řada dalších aut, která podnik postupně představoval.

Velký rozmach pak přišel v třicátých letech. Ledwinka s týmem konstruktérů a synem Erichem vyvinul aerodynamické prototypy, které vyvrcholily modelem Tatra 77 – prvním sériově vyráběným aerodynamickým automobilem na světě.

Ledwinka se dobře znal s dalším slavným konstruktérem Ferdinandem Porschem. Vzájemně se bavili o svých návrzích, Porsche se tím nechal inspirovat při vytváření svého Brouka. Ten se velmi podobá prototypu Tatra V570, kopřivnická firma dokonce už před válkou Volkswagen kvůli tomu zažalovala. Soud byl otevřen znovu po válce a Volkswagen zaplatil v roce 1961 Československu kompenzaci tři miliony marek.

Ve společnosti zůstal Ledwinka i během 2. světové války, od roku 1941 dokonce jako ředitel. Firma musela vyrábět pochopitelně pro německou armádu. Tatru 111, jeden z nejúspěšnějších nákladních automobilů 20. století, dodnes odborníci označují za vzorové řešení pro těžký terén. Byl to právě páteřový rám, vzduchem chlazený dvanáctiválec i pohon všech kol, které z nákladního vozu udělaly synonymum pro spolehlivost a odolnost.​

Právě působení během válečných let ale nakonec znamenalo jeho konec ve firmě. Hned 5. května 1945 ho zatkli a převezli do věznice v Novém Jičíně. O sedmnáct měsíců později začal jeho kauzu, ve které byl obviněn z několika činů - například z účasti na připojení Kopřivnice k Sudetům, projednávat lidový soud. Za vinu mu bylo kladeno, že byl i členem NSDAP, což ale nebyla pravda. Soud ho sice nakonec osvobodil, ale Nejvyšší soud rozhodnutí po odvolání státního zástupce označil začátkem března 1948 za neplatný.

O sedm měsíců později uslyšel Hans Ledwinka nový rozsudek. Zněl: šest let let vězení „zostřeným jedním tvrdým ložem čtvrtletně“ a propadnutí poloviny majetku.

Na odsouzení se podíleli i někteří zaměstnanci Tatry. „Podnikové ředitelství národního podniku Tatra prohlašuje, že je ve státním zájmu, aby Hans Ledwinka nebyl osvobozen, jelikož by mohl ohrožovati uplatňováním majetnictví, aneb spolumajetnictví patentů výrobu aerodinamickýžch vozů Tatra. Technickou spolupráci pana H. Ledwinky národní podnik Tatra nepotřebuje,“ uvádí se v dopie z 26. listopadu 1947.

Zvlášť poslední věta zní ironicky, protože Ledwinka měl ke „své“ bývalé firmě vztah, takže pomohl kontruktérům, kteří pracovali na později proslaveném Tatraplánu, vyřešit některé technické problémy.

Z věznice byl Hans Ledwinka nakonec propuštěn v polovině září roku 1951. Odjel do Vídně za synem, který byl stejně jako on výborným konstruktérem. Za hranicemi postupně pracoval pro Steyr a působil jako poradce pro automobilový průmysl.

Zemřel v Mnichově 2. března 1967. O dvacet let později Nejvyšší soud Československa rozhodl, že rozsudek z roku 1948 byl politicky motivován a Hanse Ledwinku rehabilitoval.

Zdroje: