Únos v režii StB. Bývalého policistu omámili látkou v cigaretové špičce

Byla to akce jako vystřižená ze špionážního thrilleru. V polovině září 1957 omámili ve vídeňské restauraci agenti československé rozvědky muže, který kdysi lovil jejich souputníky. Imricha Suckého, bývalého detektiva ze Slovenského štátu, pak převezli přes hranice do Československa.

Imrich Sucký (1899–1973) k policii nastoupil již v roce 1919. Postupně se vypracoval na specialistu protikomunistického oddělení, jeho nadřízení oceňovali hlavně jeho důkladnost. V době Slovenského štátu vedl skupinu detektivů ve 2. oddělení Ústredni štátnej bezpečnosti (ÚŠB), kde úzce spolupracoval s gestapem.​

Jeho největší úspěchy přišly právě během druhé světové války. Na základě německých rad a díky konfidentovi Štefanu Handerovi, kterému se podařilo infiltrovat do vedení ilegální Komunistické strany Slovenska (KSS), dokázal Sucký rozbít prakticky celou komunistickou síť. „Jeho rukami“ prošla celá plejáda pozdějších komunistických funkcionářů – Viliam Široký, Gustáv Husák, Ľudevít Benada či Štefan Bašťovanský.​

Zvláště zajímavé v pozdějším kontextu ale bylo zatčení Viliama Širokého v červnu 1941. Budoucí předseda vlády se vrátil z Moskvy, aby řídil ilegální práci KSS na Slovensku. Sucký ho však rychle vypátral a zatknul. Ze zápisnic výslechů je patrné, že Široký poskytl vyšetřujícím orgánům důležité informace o odbojovém hnutí, což vedlo k dalším zatčením.​

Pár dnů po konci války byl Sucký zatčen a následující rok strávil ve vyšetřovací vazbě. Lidový soud s ním proběhl v roce 1947 a rozsudek zněl překvapivě – pouze 20 měsíců vězení. Někteří svědci se totiž rozhodli nevypovídat a spekulovalo se o zmanipulování. Do trestu se započívala předchozí doba, kterou Sucký strávil za mřížemi, takže na svobodu se dostal už 1. dubna 1947.

Po únoru 1948 se rozhodl někdejší šéf detektivů zmizet za hranice do Rakouska. Tušil, že by mu nový komunistický režim jeho předchozí chování neodpustil. Útěk se mu podařil za „pět minut dvanáct“ – na začátku listopadu. O dva týdny později ho Okresní lidový soud v Bratislavě v nepřítomnosti odsoudil na 25 let do vězení.

Ve Vídni se nejdřív živil, čím se dalo. Pak ale přišla nabídka spolupráce od americké zpravodajské služby CIC. Američané ho nasadili jako zkušeného detektiva na sledování vybraných osob. Někteří emigranti měli podezření, že pracuje ve skutečnosti pro komunistickou StB, což ale nebyla pravda.

Skutečností naopak bylo, že se StB dál zajímala o Suckého. Pro komunistický režim totiž představoval Sucký velký problém. Věděl příliš mnoho o minulosti některých předních komunistických funkcionářů a pokud by veřejně promluvil, narušil by pečlivě budovaný obraz komunistů jako hrdinů protinacistického odboje.​

Už v roce 1949 za ním proto StB poslala svého agenta a plánovali, že Suckého unesou. On ale agenta poměrně rychle odhalil. Další únos chystala československá tajná policie o dva roky později. Opět to dopadlo pro StB špatně.

Aktivita tajné policie zesílila v letech 1953 a 1954, kdy se chystal velký soudní proces proti „buržoazním nacionalistům“, mezi které tehdy zařadili i Gustáva Husáka, pozdějšího československého prezidenta.

V roce 1954 se nakonec StB rozhodla, že když nevyšlo několik pokusů o únos, zkusí Suckého přemluvit ke spolupráci. Akce nazvala krycí název „BARAN“. Do Vídně odcestoval agent StB, kterému se podařilo Suckého podařilo přemluvit. Bývalý detektiv ale odmítl podepsat písemný závazek.

Podle úmluvy měl předávat StB údaje o činnosti slovenských emigrantů v Rakousku, o sítích západních zpravodajských služeb a také o svých bývalých kontaktech na Slovensku. Jenže spolupráce s ním byla od začátku komplikovaná. S důstojníky StB se sice opakovaně sešel, přinášel ale vágní a nepřesné informace a odmítl plnit některé rozkazy.

Po dvou letech přestal na schůzky přicházet úplně. StB proto rozhodla, že spolupráci ukončí. Zároveň ale klíčil plán na další pokus o únos.

Definitivní ano pro únos padlo na poradě, která se uskutečnila 22. srpna 1957 a jejími účastníky byl ministr vnitra Rudolf Barák a tehdejší první muž komunistické strany Antonín Novotný. Stanovili i přesný den provedení - 13. září 1957.

Předem bylo pečlivě naplánovaný i průběh únosu. Agent StB vyláká pod smyšlenou záminkou Suckého do některé z vináren a společně budou konzumovat alkohol. V nestřežené chvíli pak Suckému dá do nápoje omamnou látku, kterou měl uschovanou ve speciálně upravené cigaretové špičce. Omámeného Suckého pak společně s dalšími vynesou ven a v autě dopraví na slovenské území.

Vše šlo podle plánu. Až na pár minut u rakousko-slovenských hranic, kdy se Suchý probudil a začal se bránit. Jenže bylo pro něj pozdě. Osádce auta přispěchali na pomoc další agenti. Únos se zdařil.

Proč měli Barák a Novotný o Suckého takový zájem? Chtěli jeho výpovědi použít k diskreditaci a odstranění předsedy vlády Viliama Širokého. Měli v úmyslu usvědčit ho z vyzrazení komunistické odbojové sítě gestapou během války.​

Sucký byl následně dva roky nepřetržitě vyslýchán na Pankráci, v Opavě, Leopoldově a Valdicích. Jeho výpovědi však byly tak rozsáhlé a kompromitovaly tolik funkcionářů režimu, že stranické vedení nakonec ustoupilo od zveřejňování jakýchkoliv informací.​

Paradoxně se výpovědi nakonec obrátily proti samotnému Barákovi, kterého režim později odstranil. K odvolání Širokého sice došlo, ale až v roce 1963. Výpovědi Suckého ale na to neměly žádný vliv.​

Na svobodu vyšel Sucký až po amnestii 9. května 1968. Ještě koncem stejného roku znovu emigroval do Vídně, kde o čtyři roky později zemřel.

Zdroje: