Vladimír Trunda: Kat z mladoboleslavské automobilky, který popravil Miladu Horákovou

V létě roku 1950 trávily dvě malé holčičky prázdniny u svého strýce Vladimíra Trundy v Mladé Boleslavi. Nebyly to ale příjemné prázdniny, muž obě dívky bil. Zřejmě to souviselo s jeho večerními nočními výlety do Prahy.

Koncem června 1950 totiž Vladimír Trunda na dvoře pankrácké věznice popravil hned čtyři lidi – Miladu Horákovou, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandru. Byl jedním z dobrovolných katů komunistického Československa.

Po únoru 1948 se systém vykonávání trestu smrti v Československu zásadně změnil. Žádní profesionální kati neexistovali. Místo nich hledal komunistický režim dobrovolníky – obyčejné lidi s běžným civilním povoláním, kteří si k popravám „odskočili“ od své běžné práce. Za každého popraveného inkasovali smluvní odměnu, která představovala značný finanční přivýdělek.

Vladimír Trunda pracoval v Automobilových závodech v Mladé Boleslavi, dnešní Škodovce. Během dne plnil výrobní normy, v noci pak občas odjel do Prahy. Tam na něj čekala jiná práce – práce kata. Jeho činnost měla zůstat v přísném utajení. Nikdo z kolegů nesměl vědět, co Trunda dělá vedle svého běžného zaměstnání.

Nejznámější popravou, kterou Vladimír Trunda vykonal, byla poprava Milady Horákové a dalších tří odsouzených z vykonstruovaného politického monstrprocesu. Popravy probíhaly časně ráno na dvoře pankrácské věznice.

První šel na šibenici Jan Buchal, bývalý štábní strážmistr SNB. Po něm Oldřich Pecl, právník a podnikatel. Třetím byl Záviš Kalandra, filosof a historik. Milada Horáková šla jako poslední. Podle některých historiků umírala trýznivou smrtí asi 8 minut, další uvádějí až 15 minut.

Způsob popravy byl totiž velmi primitivní. Použilo se silné prkno s hákem pro závěsnou oprátku a kladku s lanem k vytažení popravovaného. Nešlo o zlomení vazu, jak se popravovalo jinde ve světě, ale o dlouhé umírání škrcením. Oběšený člověk dusil dlouhé minuty, než nakonec přišla smrt.

Za popravu dostával Trunda i jeho následovníci zaplaceno. Podle historiků činila odměna 4000 Kčs za jednoho popraveného. Tým historiků a archivářů pod vedením Petra Malloty v nedávno představené knize Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu uvádí, že právě Trunda dostal za oběšení čtyř vězňů, kteří se pokusili uprchnout z uranových dolů v Jáchymově, dostal celkově 16 tisíc korun. Mezi popravenými byl i teprve osmnáctiletý mladík.

Je pravděpodobné, že stejnou sumu dostal Trunda i za popravu Milady Horákové a dalších tří nespravedlivě odsouzených.

Pro představu: 4000 Kčs představovalo v roce 1950 značnou částku. Po měnové reformě v roce 1953 se odměny radikálně snížily – nejprve na 600 korun za popravu, po roce 1954 na 800 Kčs, což byla přibližně polovina průměrného měsíčního platu.

Vladimír Trunda musel jako kat skončit kvůli vlastní chybě. Svými mimořádnými přivýdělky si totiž chlubil kolegům v mladoboleslavských Automobilových závodech. To bylo vážné porušení bezpečnostních opatření režimu. Jejich „práce“ přitom měla zůstat v přísném utajení. Když se k donašečům Státní bezpečnosti tyto informace dostaly informace, byl konec.

Kdo byly dvě dívky z úvodu článku? Byly to dcery Trundovy sestry Kristiny, která byla po válce odsouzena jako manželka německého vojáka k pětiletému vězení. Dívek se sice na čas ujala babička s dědečkem, nakonec ale skončily v dětském domově. Jejich maminka se dostala z vězení právě v roce 1950, kvůli práci ale požádala svého bratra, zda by se o dívky nemohl o prázdninách alespoň chvilku postarat.

„Můžu vám to říct, protože to prošlo i novinami. Není to tak dlouho, mám je schované. Když byla souzená Horáková. A on ji měl věšet. On byl kat a vykonal popravu,“ vzpomínala před časem jedna z nich pro projekt Paměti národa.

„Myslím si, že ano. Proto byl na nás takový zlý. Pro nic za nic,“ odpověděla na otázku, zda se to projevovalo na strýcově povaze.

V počátku 50. let měli tito „kati z lidu“ o práci velkou nouzi. V roce 1950 bylo v rámci politických procesů vykonáno 56 poprav, v roce 1951 celkem 60 a vrchol komunistického běsnění přišel o rok později, kdy na oprátce skončilo 66 lidí nepohodlných režimu.

Vladimír Trunda nebyl jediným dobrovolným katem. Po něm nebo souběžně s ním působili další popravčí. Josef Trojan byl úředník holešovických jatek, který měl dva pomocníky, Václava Albrechta a Huga Šídla. Popravoval minimálně do podzimu 1953.

František Skořepa byl angažován v listopadu 1950 a nahradil Trundu. Na jeho seznamu je mimo jiné poprava Rudolfa Slánského a dalších 10 komunistických funkcionářů v prosinci 1952. Od července 1954 získali smlouvu řádní zaměstnanci ministerstva vnitra Karel Krejzl, Václav Rejman a Vladimír Soustružník.

Podle Petra Malloty z Ústavu pro studium totalitních režimů bylo v komunistickém Československu v letech 1948–1989 evidováno celkem 266 popravených z politických důvodů. Proces s Miladou Horákovou byl první velký monstrproces v Československu, na jehož přípravě se velmi významně podíleli sovětští poradci. Poprvé v něm byly používány předem připravené scénáře výpovědí a režijní knihy soudního přelíčení.

Celý proces včetně následných řízení vyústil v 10 trestů smrti, 48 doživotních trestů a další tresty odnětí svobody v souhrnné délce 7830 let. Počet obžalovaných dosáhl čísla 639.

Zdroje: