Článek
Je 10. září 1947 ráno a do kanceláří tří členů tehdejší vlády – místopředsedy kabinetu Petra Zenkla, ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny a ministra zahraničí Jana Masaryka – přináší pošťáci zabalené balíčky, na kterých je uvedeno, že uvnitř jsou parfémy.
Úředníkům, kteří zásilku přebírají, se ale něco nezdá a uvědomí policii. Ta poměrně snadno zjistí, že uvnitř je primitivní „pekelný stroj“. Množství výbušniny uložené v malých dřevěných krabičkách by ale bez problémů stačilo na úplné zdemolování kanceláří.
Incident, který se odehrál v rozjitřené době, kdy se komunistická strana chystala na puč, se dostal rychle do médií. „Věříme, že naše bezpečnostní úřady rychle a objektivně vyšetří tento zřejmý čin protistátních živlů. Přesto však se nelze již dnes nezamyslit nad jmény osob, které si atentátník vyhledal za cíl svého pokusu,“ psal tehdy deník Svobodné slovo.
Stopa vede ke komunistům
Rozběhlo se vyšetřování. Jenže policii měli tehdy díky svému ministru vnitra Václavu Noskovi pod kontrolou komunisté, takže to poměrně drhlo. Policisté například ani neodebrali z balíčků otisky prstů.
Separátní nezávislé prověřování si proto vzali na starost lidé z ministerstva spravedlnosti. A ti narozdíl od policie zjistili, že stopy vedou k truhláři Janu Kopkovi z vesničky Krčmaň na Olomoucku (odtud dostala kauza jméno Krčmáňská aféra, někdy také Krabičková aféra). Navíc se ukázalo, že Kopka je vyrobil na příkaz krajského sekretariátu Komunistické strany Československa. Výbušniny do balíčků osobně vložil poslanec KSČ Jura Sosnar. Ten byl proto v listopadu 1947 zbaven imunity a následně zatčen.
Součástí širšího případu bylo i odhalení tajných komunistických skladů plných těžkých zbraní, které měly sloužit k ilegálním akcím.
Pachatelé trestu unikli, vyšetřovatelé skončili ve vězení
Veřejný soud byl naplánován na březen 1948. Jenže přišel z pohledu komunistů „Vítězný únor“ a po něm nabralo vyšetřování zcela jiný směr. Přestože všechny důkazy jasně ukazovaly na autory atentátu, byli všichni bez soudu propuštěni.
Výřez z titulní strany Svobodného Slova z 12. září 1947
Komunisté následně začali prohlašovat, že za atentátem ve skutečnosti stáli národní socialisté, kteří tak chtěli poškodit reputaci „rudé strany“. A ti, kteří se pokoušeli předtím pozadí atentátu rozkrýt byli zatčeni a skončili ve vězení.
„Krčmaňská aféra a atentát na ministry má obdobu ve fašistických metodách při vypálení říšského sněmu. Reakční strany se domnívaly, že mohou vytvořit podobný analogický případ, který by jim umožnil, aby se vrhly proti komunistické straně, kterou chtěly odstranit jako vedoucí a rozhodující sílu našeho politického života,“ napsalo v květnu 1948 Rudé právo.
Osud tří ministrů
A co ministři, kteří měli podle plánů komunistů, zemřít při atentátech?
Prokop Drtina se tři dny po komunistickém puči pokusil spáchat sebevraždu, s těžkými zraněními ale přežil. Komunistický režim ho pak od března 1948 držel ve vazbě a v roce 1953 byl odsouzen na základě vykonstruovaných obvinění k 15 letům vězení. Z něj se dostal v roce 1960 na základě amnestie.
Petr Zenkl, kterého mimochodem nacisté poslali během války do Buchenwaldu, byl po únoru 1948 sledován StB. Nakonec se mu ale podařilo s manželkou emigrovat na Západ.
Jan Masaryk zemřel 10. března 1948 pádem z okna Černínského paláce. Jeho smrt byla dlouho označována za sebevraždu. Historici se ale dnes přiklání verzi, že byl zavražděn.
Zdroje:
