Článek
V lednu 1939 zvolil americký týdeník Time Mužem roku za rok 1938 Adolfa Hitlera. V očích řady lidí zůstává tato volba jedním z nejvíce kontroverzních rozhodnutí v dějinách moderní žurnalistiky. Faktem ovšem je, že nebyla míněna jako pochvala – jednalo se o uznání Hitlerova nepopiratelného vlivu na světovou politiku. V době, kdy Evropa stála na pokraji katastrofy, která nakonec vyústila v druhou světovou válku, nejkrvavější konflikt v lidských dějinách.
Pravý význam označení „Muž roku“
Už od roku 1927, kdy ocenění Muž roku (případně Žena roku, dnes Osobnost roku) vzniklo, nešlo v první řadě o vyjádření obdivu. Bylo propůjčováno osobě nebo ve výjimečných případech i skupině, která měla v předcházejícím roku nejvýraznější vliv – pozitivní či negativní – na světové dění. Prvním držitelem se stal Charles Lindbergh, který vykonal první sólový let přes Atlantský oceán. Od té doby se na přední stránce časopisu objevily osobnosti jako Josif Stalin, íránský ajatolláh Chomejní či Angela Merkelová.
V roce 2006 jste to byli dokonce „vy“, konkrétně v reakci na vzestup obsahu generovaného uživateli na internetu. Kontroverzních voleb tedy byla celá řada. A faktem je, že v roce 1938 neměl nikdo na svět větší vliv, ač silně destruktivní, než právě německý kancléř Adolf Hitler.
Vzestup Třetí říše
Hitlerova hvězda v roce 1938 na politickém nebi Evropy strmě stoupala. V březnu Němci anektovali Rakousko, což mělo mimo jiné vliv na nemožnost rakouských fotbalistů zúčastnit se MS. Vydělali na tom Švédové, jejich plánovaný soupeř pro osmifinále. Těm stačilo rozdrtit slabou Kubu 8:0 a pak se nechat porazit od Maďarů i Brazilců, aby skončili čtvrtí na světě.
Rakouský hlasovací lístek z dubna 1938: „Souhlasíte se spojením Rakouska se Třetí říší, které bylo uzákoněno dne 13. března 1938, a hlasujete pro stranu našeho Vůdce Adolfa Hitlera?“ Velký kruh pro Ano a o hodně menší pro Ne.
O půl roku později následovala nechvalně známá Mnichovská dohoda. Se souhlasem západních mocností tehdy nacistické Německo ukradlo Československu oblast Sudet, poněkud vágně vymezenou jakou „oblasti s početní převahou německého obyvatelstva“. Zánik Rakouska a faktická destrukce Československa výrazně posílila Hitlerův režim, tzv. Třetí říši, a naopak ukázala v plné nahotě, jak slabá je politika appeasementu. Jak tahle politika, kterou razili britský premiér Neville Chamberlain a jeho francouzský protějšek Édouard Daladier, nakonec dopadla, je obecně známo.
Titulní strana časopisu a její poselství
Titulní vyobrazení Hitlera na obálce časopisu Time ze 2. ledna 1939 jej nijak neoslavovalo. Jednalo se o značně strašidelnou ilustraci: Hitler jako démonický varhaník hrající jakousi zvrácenou skladbu na svůj obří nástroj s visícími mrtvolami. Doprovodný článek popisoval brutální praktiky nacistického Německa a fakt, že Hitlerovy kroky čím dál víc ohrožují světový mír.
Slovy samotných redaktorů časopisu Time: „V roce 1938 se Hitler stal tou největší hrozbou, které dnes musí demokratický a svobodymilovný svět čelit.“ S tímto upřesněním už nikdo nemohl být ohledně postoje redakce na pochybách: v žádném případě se nejednalo o vzdání holdu Hitlerovi, ale spíše o uznání závažnosti jeho politických kroků. V podstatě se zvonilo na poplach. Tehdy ještě bohužel marně.
Triumfální návrat britského premiéra Chamberlaina do Británie se slovy, že v Mnichově zachránil mír.
Reakce veřejnosti a odkaz
Jak se dalo očekávat, veřejnost na kontroverzní volbu reagovala rychle a převážně silně negativně. Řada čtenářů byla zděšena, protože si obálku časopisu vyložila jako podporu Hitlera. Zejména židovské organizace a protinacistické skupiny ve Spojených státech vyjádřily naprosté rozhořčení. V následném vyjádření se redakce Time omezila v podstatě na konstatování, že titul „Muž roku“ vždy představoval ocenění za vliv dané osoby, ne souhlas s jeho postupy.
V redakční historii časopisu Time asi nenajdeme okamžik, který by vyvolal rozsáhlejší a vášnivější reakce. Je to připomínka toho, že moc a její nositelé mohou rychle přetvořit náš svět způsobem, jenž nám není po chuti ani trochu. Už devět měsíců po zveřejnění této památné obálky napadla Třetí říše spolu se Sovětským svazem Polsko. Oficiálně začala druhá světová válka, ač zatím jen na papíře. Západní mocnosti se do přímé konfrontace s Hitlerem nijak nehnaly. Alespoň dokud měly na výběr.
Nadšení v německém Říšském sněmu, kde Adolf Hitler oznámil úspěšné anektování Rakouska mírovou cestou.
Média jako posel nepříjemných zpráv
Volba Muže roku za rok 1938 je dodnes určitým mementem. Připomíná nám, že svobodná média mohou být velice užitečným nástrojem při dokumentaci politických tendencí a především před nimi varovat. Časopis Time na počátku roku 1939 varoval celý svět před Hitlerovým vlivem. Žádný západní politik neměl toto varování brát na lehkou váhu. A přece se stalo. Ať už ze strachu nebo z vlastních sobeckých důvodů proti Hitlerovi nikdo ostře nevystoupil až do roku 1940. Tehdy už ale bylo pro mnohé pozdě.
Sledovat přední světová média, jako je Time, je nesmírně důležité. Coby Osobnost roku je i dnes oceňován člověk, který ve světovém řádu něčím výrazně vyniká. Pokud je to politik, jako například Donald Trump za rok 2024, je na místě si klást otázku, jestli jeho vliv nezachází trochu moc daleko. Svobodná média nás občas vyzývají k tomu, abychom se postavili nepříjemným skutečnostem. Utíkat před nimi nemůžeme donekonečna. Jinak si pro nás přijdou samy.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
