Článek
Jak karty převzaly nadvládu
Jedním z témat, která už několik let nedají české společnosti spát, je ústup od tradičních plateb hotovostí a čím dál větší důraz na bezhotovostní platby, zejména platby kartou. Je přitom jedno, zda se jedná o kartu fyzickou, tedy plastovou kartu, kterou vytáhnete z peněženky a přiložíte k terminálu, nebo virtuální, která je umístěna v chytrém telefonu, v hodinkách nebo třeba v čipu pod kůží. Důvodem, proč se v českých zemích tyhle platby tak masivně prosazují, je typická pohodlnost Čechů.
Pojďme však od začátku. Někdy na počátku tohoto tisíciletí byly v České republice platby kartou věcí takřka nevídanou. Prakticky všechny země na západ byly v tomto směru dál: v celé řadě podniků se dalo zaplatit jak kartou, tak hotovostí, a platební karta byla standardním produktem, které banky poskytovaly k osobním účtům. V mnoha zemích, zejména USA, dominují odnepaměti karty kreditní, tedy v podstatě půjčky, které průběžně splácíte. Na účet banky si tak můžete žít relativně dlouho nad poměry. Pokud na to máte.
Pokud mě paměť výjimečně neklame, ještě pár let zpátky, krátce před dobou covidovou, byly platby hotovostí v obchodech naprosto běžné. Zde podotýkám, že tento trend se může vyskytovat v různé míře u mladších a u starších osob, stejně jako ve velkých městech (zejména v Praze) a v menších městech a na vesnicích. Budu-li hodnotit čistě Prahu, tak od „probuzení“ po covidu platí, že pokud jednou měsíčně přijdu k samoobslužné pokladně v Tesku a platím hotově, zbylými mincemi z peněženky, aby nevážila dvě kila, jsem bez výjimky jediný. Ostatní vždy tasí kartu, ostatně stejně jako já ve všech ostatních dnech, a někteří dokonce i fyzickou věrnostní kartu obchodu. Tu já mám v mobilu.
Ve Spojených státech ještě hotovost uvidíte poměrně často, v českých zemích se však jedná o jev, který stojí na pokraji vyhubení.
Best in platby kartou aneb tady máte mé osobní údaje
Historický vývoj však v posledních letech postavil situaci v oblasti hotovostních a bezhotovostních plateb úplně na hlavu. Zatímco před 20 lety nás západní země v bezhotovostních platbách válcovaly, dnes je to přesně naopak. České země patří k těm, kde jsou bezhotovostní platby nejčastější, kdežto i nám velice blízké státy, jako je Německo a Rakousko, zaostávají. Nabízí se otázka, zda je 100 % bezhotovostních plateb jedním z milníků na cestě k ideální společnosti. Já si troufám tvrdit, že ne.
Ve společnosti roku 2024 mají největší hodnotu informace. Pro velké společnosti, které nám prodávají zboží, je životně důležité vědět, kam chodíme, co tam kupujeme, jak často to kupujeme a jak se vůbec chováme. Tomu přizpůsobují svou nabídku, která je koncipována bez výjimky s cílem neustálého růstu. Vyrábět víc, prodávat víc, mít všechno víc pod kontrolou. Že to je přímá příčina hospodářských krizí, je každému ekonomicky vzdělanému člověku dobře známo.
Tyhle informace je samozřejmě mnohem jednodušší získat v případě, že je dobrovolně poskytneme. Všechny ty věrnostní karty nemáme proto, abychom měli v DM, v Tesku, v Bille, u Shell nebo třeba v KFC levnější nákupy, ale proto, aby mohly tyhle společnosti naše informace, které se při použití věrnostní karty nahrají do systému, dále prodávat velkým hráčům na trhu. Tyto údaje mají několikanásobně větší hodnotu než desítky procent slevy, které nám příslušný prodejce nabídne. Ruku na srdce, kdo z nás čte podrobně podmínky poskytnutí věrnostní karty a zamýšlí se nad tím, co vlastně podniku všechno poskytuje? Schválně si některé přečtěte.
Bitva, kterou jsme už prohráli
Jistě, v dnešní době je prakticky nemožné nebýt sledovaný. Prakticky každý člověk má chytrý telefon s neustálým sledováním polohy, do kterého si instaluje desítky aplikací, jejichž podmínky použití bezmyšlenkovitě schvaluje. Pokud máte TikTok, je to naprostá tutovka. Sílu tohoto média koneckonců před nedávnými volbami do Evropského parlamentu dobře pochopil i Filip Turek, jehož propracované algoritmy na tomto jediném médiu mu přihrály, nebál bych se říct, třetinu až polovinu hlasů.
Ve výsledku tak nehraje velkou roli to, jestli o nás velké společnosti budou mít další informace ještě prostřednictvím platebních karet. Jedním z častých argumentů zastánců hotovosti je fakt, že pokud by se zhroutily platební systémy, kartou prostě nezaplatíte, zatímco hotovostí to stále půjde. Faktem ovšem je, že při tak rozsáhlém výpadku by nefungovaly pravděpodobně ani systémy pokladní, bez kterých vám dnes nikdo neprodá ani rohlík. Ano, teoreticky je možné odevzdat hotovost a nechat si to na papíře potvrdit, s tím, že k zaúčtování dojde po obnovení funkčnosti systému. Stejně však může fungovat i ručně psaný šek do banky, který bezhotovostně uhradíte, jakmile bude banka opět online.
Současná obrovská kampaň, kterou si na internetových médiích platí poskytovatelé platebních karet (a která podle mě nemá smysl, protože trh v této zemi je nasycen), asi neunikla pozornosti žádného z nás. Od článků v seriózních médiích přes placené propagace ve videích na YouTube a u instagramových influencerů po jednoduchou reklamu, umístěnou všude možně, se jedná o jeden obrovský systém, který nás hrozí pohltit. Co to plácám, vždyť nás už dávno pohltil.
Hotovost má jednu velkou nevýhodu: nezaplatíte s ní na mobilu, kde většina populace tráví polovinu času.
Suma sumárum můžeme říci, že cestu jsme si vybrali už před léty. Svoje osobní údaje a vůbec veškeré informace dáme ostatním, abychom měli o něco levnější chleba nebo naftu. Já rozhodně netvrdím, že je to nelogické. Uvědomme si však, že pokud horujeme za zachování hotovosti, přišli jsme jednak trochu s křížkem po funuse, jednak řešíme jen jeden ze symptomů mnohem rozsáhlejšího společenského problému. Ten problém tkví v tom, že lidé se vzdali svobody, protože jsou moc pohodlní. Proč obíhat deset obchodů, když mohu mít věrnostní kartu. Proč chodit na nákupy, když mi je můžou přivézt. Proč platit hotově, když můžu pípnout kartou. Proč pípat kartou, když můžu přiložit zápěstí (nebo jinou část těla). Proč mít dítě, když – ale to už bych asi zacházel příliš daleko. Možná v nějakém dalším článku.
Ano, v západních zemích začaly korporace svobodu jednotlivce pohlcovat mnohem dřív. Ale my Češi jsme se tomu poddali až příliš rychle.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
