Článek
Před dvěma lety jsem se rozhodl dát šanci Linuxu
Dnes mohu poslušně hlásit, že jsem se změnil.
Jak mě Linux změnil, ptáte se?
Nijak.
Shodou okolností jsem se totiž pro změnu operačního systému rozhodl právě ve chvíli, kdy se nám narodily děti, stavěl se dům a domácnost postupně zaplavila chytrá zařízení. V televizi dnes většinu času běží Bluey nebo některá z disneyovských princezen už snad po tisící. Když si chci pustit YouTube nebo na pár minut otevřít sociální sítě, je jednodušší sáhnout po telefonu než zapínat notebook.
A tady jsem si uvědomil jednu věc. Největší změnou za poslední dva roky nebyl Linux. Byl to můj vlastní život.
Počítač dnes zapínám jen výjimečně. O to zajímavější je podívat se zpětně na to, co mi přechod na Linux vlastně dal – a co ne.
Linuxů je až moc
První věc, která mě po rozhodnutí přejít na Linux zarazila, nebyla instalace ani ovládání. Byl to samotný výběr.
Člověk si sedne k počítači s tím, že „jde nainstalovat Linux“, a během pár minut zjistí, že žádný jeden Linux vlastně neexistuje. Existují stovky distribucí a téměř každý jejich uživatel vám ochotně vysvětlí, proč je právě ta jeho nejlepší.
Začnete číst články, sledovat srovnávací videa a po chvíli máte pocit, že vybíráte životního partnera, ne operační systém.
Jenže já od počítače nechtěl mnoho. Spravovat fotky, poslouchat hudbu, občas pustit YouTube. Tajně jsem doufal, že když bude notebook o něco svižnější, možná se zase vrátím k editaci videí.
Po pročítání recenzí jsem nakonec zvolil Linux Mint. Zdál se být nejčastěji doporučovanou volbou pro obyčejného uživatele, který nechce studovat operační systém, ale prostě ho používat.
Typická vlastnost internetu
A tady se projevila jedna věc, kterou pozoruji už roky. Nejen u Linuxu, ale prakticky u všeho.
Když si vybíráte nový telefon, motorku, auto nebo software, recenze většinou působí dojmem, že všechno funguje skvěle. A pak přijde první problém.
Zadáte ho do Googlu a zjistíte, že jde o naprosto běžnou závadu, kterou řeší stovky lidí už několik let.
V mém případě to bylo přehrávání YouTube. Video se sekalo, musel jsem snižovat rozlišení a ani to nebyla záruka plynulého přehrávání. Zkoušel jsem různá nastavení, hledal návody, pročítal diskusní fóra.
Největší zklamání ale nepřišlo z toho, že problém existoval.Přišlo ve chvíli, kdy jsem našel několik let staré vlákno od člověka se stejným notebookem a stejnými příznaky. Vyzkoušel stejné rady jako já, nic nepomohlo… a pak vlákno prostě skončilo.
Žádné vysvětlení. Žádné řešení.
Jen občas někdo po čase napsal, že přešel zpátky na Windows nebo zkusil dvě či tři jiné distribuce, než našel kombinaci, která mu vyhovovala.
Já na tohle už dnes nemám čas ani chuť. Tak když chci YouTube, vezmu do ruky telefon.
Linux není těžký. Jen předpokládá jiného uživatele.
Kdykoliv zmíním své zkušenosti, téměř vždy dostanu podobný seznam doporučení.
Měl sis :
nainstalovat Xfce.
Vypnout compositor.
Použít jiný prohlížeč.
Zkusit Fedoru.
Debian.
Arch.
Nebo si přeložit vlastní kernel.
Nejspíš mají pravdu. Je docela dobře možné, že některé z těch rad by můj problém skutečně vyřešily.
Jenže právě tady se ukazuje rozdíl mezi mnou a linuxovým nadšencem.
On chce systém ladit. Já jsem chtěl pustit YouTube.
A nemyslím si, že je na jedné nebo druhé motivaci něco špatně.
Stejně mě překvapilo, že můj oblíbený přehrávač hudby Foobar2000 nemá nativní linuxovou verzi. Alternativy existují, ale fungují jinak. Nejsou nutně horší, jen jsem po dvaceti letech používání zjistil, že se mi nechce měnit zaběhnuté návyky kvůli programu na přehrávání hudby.
Tak stálo to za to?
Po instalaci byl notebook opravdu o něco svižnější.
Po několika aktualizacích se ale postupně vrátil tam, kde byl předtím. Pořád je to můj starý dobrý pomalý notebook a představa, že se na něm znovu pustím do střihu videí nebo nahrávání hudby, definitivně zmizela.
Na druhou stranu jsem zjistil ještě něco.
Vlastně mi to nevadí.
Počítač dnes používám hlavně na přesun souborů mezi disky. Filmy pouštíme na televizi, hudbu posloucháme v autě a většinu běžných věcí obstará telefon.
Na to všechno mi Linux Mint naprosto stačí.
Nelituji, že jsem přešel. Stejně tak ale nemohu říct, že bych objevil nějaký technologický zázrak nebo že bych starému notebooku vdechl nový život.
Linux není těžký. Běžný uživatel dnes většinu času vystačí s myší a grafickým rozhraním stejně jako na Windows. Jen když narazí na problém, musí být ochotný hledat řešení sám.
A já jsem za ty dva roky zjistil, že mnohem víc než operační systém se změnily moje priority.
Největší změnou po přechodu na Linux totiž nebyl Linux.
Byl to můj vlastní život.
