Článek
Spěch a nepozornost
Do posilovny jsem přišla po práci, unavená a s hlavou plnou myšlenek. Všechno jsem chtěla mít rychle za sebou. Přezout se, uložit batoh do skříňky a konečně se odreagovat. V chodbě k šatnám jsem zahlédla otevřené dveře a bez rozmýšlení tam vešla.
Nečekaný pohled
Nejprve jsem si ničeho nevšimla. Odhodila jsem batoh na lavičku a začala hledat volnou skříňku. V tu chvíli se za mnou ozval smích. Otočila jsem se a spatřila muže, kteří se právě převlékali. Jeden z nich mě upozornil, že jsem si zřejmě spletla dveře. V první vteřině jsem myslela, že si ze mě dělá legraci. Pak mi to došlo.
Okamžité ztrapnění
Bylo to, jako by se čas zastavil. Několik mužů se na mě dívalo s pobavenými výrazy, další se snažili zakrýt. Vzduch zhoustl a já cítila, jak rudnu až po uši. Popadla jsem batoh, který jsem sotva stihla položit, a chtěla okamžitě zmizet. Ale cesta ke dveřím mi připadala nekonečná. Každý krok doprovázely poznámky a další smích.
Krátké věty, které bolely
Někdo pronesl, že mám asi špatný vkus na šatny. Jiný dodal, že takové rozptýlení by mohlo být klidně častěji. Tyto poznámky mě bodaly jako jehly, protože jsem věděla, že to nebyla schválnost, jen moje nepozornost. Přesto jsem se cítila, jako bych udělala něco neodpustitelného.
Útěk na správné místo
Jakmile jsem vyběhla na chodbu, téměř jsem zakopla. Do ženské šatny jsem vletěla tak rychle, že jsem si ani nevšimla, kdo tam je. Jen jsem zabouchla dveře a opřela se o ně, abych se mohla nadechnout. Srdce mi bušilo jako po sprintu a já si přála být neviditelná.
Vysvětlení, které nikdo neslyšel
Celý trénink jsem už necvičila s čistou hlavou. Neustále se mi vybavovala ta chvíle, kdy jsem stála uprostřed pánské šatny jako vetřelec. Přemýšlela jsem, jestli jim mám po cvičení říct, že šlo o omyl. Nakonec jsem se rozhodla odejít zadním vchodem, abych nikoho nepotkala.
Nechtěná vzpomínka
Od té doby se pokaždé podívám na dveře dvakrát, než do šatny vstoupím. Stačila jediná vteřina nepozornosti, aby se mi do paměti vtiskl obraz, který se už nikdy nevymaže. Ať se snažím sebevíc, vím, že až tam ty muže znovu potkám, jejich smích si znovu vybavím.
