Článek
Pár dní zpátky publikovala Antea článek, který rozproudil diskuzi a vyvolal i reakce dalších autorů. V diskuzi jsme se pak dozvěděli, že vše není tak jednoduché, jak se autorka snaží předeslat. Případně, že je ještě mladá a nemá tolik zkušeností.
Autor Mišák se v reakci na její článek pozastavuje nad tím, že se jedná pouze o subjektivní náhled a uvádí výčet důvodů, které lidem brání v hledání nové práce či zdokonalování se. Ač se brání označení výmluvy, přesně takto na mě tyto důvody působí a dovolím si sdělit proč.
Protože dle mého má pravdu Antea. Nemíním si hrát na rytíře a přispěchat na pomoc, ale mám pocit, že diskutující i někteří autoři nepochopili, co autorka chtěla říct - vše máme opravdu ve svých rukou. Otázkou ale zůstává, jestli jsme ochotni přinášet oběti, nebo jestli se jen schováváme za výčet důvodů proč to nejde.
Vzdělávání není omezeno na vysokou
Lepší práce nesouvisí jen s kancelářskou prací nebo vysokoškolským vzděláním. Proto uvádět, že někdo holt nevyrůstal v rodině, která by ho podporovala a proto je nějakým způsobem odsouzen vykonávat hůře placenou práci na doživotí, je naprosto zcestné.
Co třeba muž, který se rozhodne, že ho nenaplňuje práce kuchaře, ve které byl vyučený? Rozhodne se zkusit tesaře, založí živnost, zkusí montáže vzduchotechniky a pak se vypracuje k tomu, že řídí i práci ostatních?
Nebo žena, která se rozhodne doplnit chybějící vzdělání formou různých školení ve volném čase? Která obětuje víkendy a doma tráví čas studiem nových nařízení?
Netuším, kde se vzal názor, že kancelářská práce je ta jediná dobrá, vrchol kariéry, kde jen sedíte na zadku a berete peníze za nic. A že jediná forma vzdělání, která dokáže zajistit teplé místečko v kanclu je vysoká škola.
Nemusíme se hned stěhovat
Obdobně neplatná je i rovnice: změna zaměstnání = spálení mostů a stěhování. Samozřejmě je komfortnější mít do práce dvacet minut cesty, než vstávat v půl páté ráno a vracet se večer v sedm, protože cesta do práce zabere hodinu a půl.
Co člověk, který se místo nadávek nad výplatní páskou rozhodne obětovat čas strávený s rodinou a zkusí povolání řidiče kamionu?
Nebo žena, která nechce dále dělat monotónní a špatně placenou práci u lisu a která obětuje volno mezi směnami a dochází na rekvalifikační kurz a poté dojíždí do jiného kraje, kde pracuje jako svářeč?
Nikdo po vás nepožaduje sbalit svou rodinu, partnerovi nařídit dát výpověď a děti odhlásit ze školy. Padesát ani sto padesát kilometrů není přece cesta na jiný kontinent.
Jsme ochotni přinášet oběti?
Každý z těchto lidí musel něco obětovat. Ať už se jedná o odříkání si dovolené, aby si člověk obstaral potřebné vybavení, ochota omezit či dočasně naprosto rezignovat na volný čas či čas strávený s rodinnou či brzké vstávání a dlouhá cesta do práce. Je to skok do neznáma – zkusit něco nového, o čem nemáme ponětí. Dostat se dobrovolně do situace, která je v rozporu s našim zažitým pořádkem.
A přitom by pro ně bylo jednodušší si jen říct – nejde to, existují jasné důvody, proč nemůžu dělat jinou práci. Vercajk a kurz něco stojí, mám rodinu a přece nemůžu jen tak zmizet, mám byt, tak snad nebudu dělat sto kilometrů daleko, nebudu jezdit dvě hodiny do práce…Přesto jsem sledoval, jak se dokázali zatnout, a díky obětem změnit své zaměstnání a dosáhnout na lépe placenou práci či práci, která je bude více naplňovat.
Opít se rohlíkem je jednodušší
Většina důvodů jsou tedy jen pouhopouhé výmluvy, kterými se snažíme racionalizovat náš až iracionální strach ze změny. Můžeme být nespokojení s finanční stránkou nebo s náplní práce a víme, že existuje způsob, jak se zdokonalit, a že existuje možnost najít si novou práci. Ale zároveň jsme spokojeni s ostatními aspekty našeho života – dostatek volného času, dostupnost práce, čas na rodinu, zažitý kolektiv, přátelé, pohodlí domova… A dokud spokojenost s těmito ostatními aspekty na misce vah převáží negativa našeho zaměstnání, bude nám stačit opít se rohlíkem – najdeme si důvody, proč to nejde a tečka.
Naučme se žít s našimi rozhodnutími
Není to o tom, že nemůžeme, ale proto, že nechceme. Je pro nás přednější trávit čas s partnerem a dětmi? Chceme mít dostatek času pro sebe a své koníčky? Záleží nám víc na pohodlí domova a komfortu, který nám poskytuje?
Pokud ano, je vše v naprostém pořádku. Dobrovolně jsme si zvolili a na tom není přece nic špatného. Celý život je založen na kompromisech. Pokud ale dobrovolně zvolíme zůstat v současné práci, měli bychom si uvědomit, že tím i schvalujeme náplň práce a finanční odměnu. Protože pro nás není natolik důležitá, abychom přinášeli oběti.
Ve většině případů jsme to totiž jen my samotní, kdo nám brání v hledání nové práce. Náš komfort a neochota přinést oběti. Ne vnější vlivy.
