Hlavní obsah
Názory a úvahy

Evropa nemůže v obraně spoléhat (jen) na USA

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Tomasz Peszynski

Tomáš Peszynski/Midjourney

Ačkoliv nás s USA pojí těsné svazky, zakotvené formálně i v Severoatlantické smlouvě, prozíravou politikou je zmenšování obranné závislost na USA.

Článek

Není to žádný antiamerikanismus. S USA sdílíme mnoho společného. Víru v demokracii a svobodu. Ekonomiku založenou na tržním hospodářství. Vojenské a geopolitické spojenectví.

Atlantismus je naprosto v pořádku. Stejně tak je v pořádku i zcela opačný úhel pohledu, který nedávno představil prezident Pavel – Evropa a USA sami na Rusko a Čínu nestačí. Nesmíme se rozdělovat, ale naopak se spojovat s dalšími demokraciemi, jako je Japonsko nebo Austrálie.

A samozřejmě, že nedávno naznačený názor prezidenta Macrona o tom, že by Evropa měla být vstřícnější vůči Číně v otázce Taiwanu a tím hrát jakousi geopolitickou hru proti USA, je naprosto chybný.

Udržování a posilování spojenectví s USA, ale i dalšími demokraciemi, je naprosto v pořádku. Jednota mezi demokratickými zeměmi vůči Rusku a Číně je v pořádku.

Navíc je tu i praktická a technická stránka věci. I kdyby Evropa dala všechny své armády dohromady, nebudou mít takovou sílu jako americká armáda. Je to vidět zejména ve zbrojní oblasti. V Evropě prostě nemáme na to (finančně, technicky), abychom vyráběli zbraně jako obrovské letadlové lodě (v množství v jakém je produkuje Amerika) nebo strategické bombardéry. Nemluvě o jaderných zbraních. Ze zemí EU je má akorát Francie. Kdybychom se vzdali amerického jaderného deštníku, vydali bychom se napospas jadernému vydírání Ruska a Číny.

Ale válka na Ukrajině jasně ukazuje, že bez efektivní evropské společné obrany se neobejdeme. Jistě by se mohlo zdát, že je tomu naopak, že válka na Ukrajině ukazuje nutnost větší spolupráce s USA v NATO.
Pravdou je totiž obojí. Bez USA se v podstatě neobejdeme a vůbec je dobré, aby demokratické státy držely globálně pospolu. Žádné francouzské geopolitické hry.

Bylo by však velmi hloupé, krátkozraké a realitu ignorující, myslet si, že se můžeme na USA spolehnout na věčné časy a nikdy jinak.

S USA nás pojí NATO a panuje všeobecné přesvědčení, že NATO, znamená jasný, písemný a nezpochybnitelný závazek pro USA pomoci Evropě v případě napadení. Což samozřejmě také všichni američtí prezidenti, kromě Donalda Trumpa vždy potvrzovali.
Jenže právě u toho Trumpa je kámen úrazu. Byl první americkým prezidentem, který zpochybnil NATO od jeho vzniku. Měli jsme velké štěstí, že za svého funkčního období nepokročil v rozkladu NATO dále. Trump byl osudový okamžik. USA přestaly být na chvíli důvěryhodné a i když Biden dělá, co může, aby to napravil, už to nebude nikdy zcela zapomenuto.

Co když se Trump vrátí? Nebo co když to nebude Trump, ale někdo z jeho frakce Republikánské strany, které Biden říká MAGA.

A i kdyby nevyhrál příští americké volby Trump nebo někdo z MAGA. Je tady totiž jeden další a mnohem hlubší problém. Američané mají už dost válčení. V prvních dvaceti letech 21. století absolvovali téměř nekonečnou válku na Blízkém a středním východě a ta jim úplně stačila. A žádný reálně uvažující americké politik si proti tomuto sentimentu nedovolí jít. Ani Republikán, ani Demokrat.

Ale Rusko nebo Ukrajina nejsou Irák nebo Afghánistán, chce se namítnout. Situace je úplně jiná. Máme tady jasného agresora, který přepadl cizí zemi a okupuje ji a vyvražďuje jí. Toto je jasný boj dobra se zlem.

Ale takhle to vnímáme v Evropě. V USA ne. Pro průměrného Američana by byla válka za nějakou Ukrajinu, o které nic neví, a ke které nemá žádný vztah, jen další z řady válek, kam ho posílá jeho vláda. A není na tom nic špatného. Je to přirozené. Ukrajina se nás dotýká, protože je blízko. Čím více na Západ, tím ale rezonuje méně.
Ano, samozřejmě, že americká vláda a zastupitelé za Ukrajinou stojí. Že i v USA je dost lidí, kteří Ukrajině pomáhají, že se desítky, možná stovky bývalých amerických vojáků hlásí do Ukrajinské cizinecké legie, ale není to věc, která by se dotýkala každodenního života Američanů do takové míry, jako se dotýká nás. Nás Evropanů.

A stejně tak se je nedotkne, ani kdyby Rusko vtrhlo třeba do Pobaltí. Americkou veřejnost to nevzruší o nic více a nic méně než vpád na Ukrajinu. Průměrný Američan totiž nevnímá rozdíl mezi spojencem geopolitickým nebo spojencem formálním v NATO. Američané nežijí s povědomím o Atlantické chartě. Pro veřejnost by válka v rámci NATO byla stejná jako jakákoliv jiná válka „za oceánem“. Takhle to vypadá z Ameriky.

Není pravdou, že slavný článek 5 NATO znamená automatické vyslání amerických vojsk do Evropy. Článek 5 umožňuje každé zemi NATO, aby si sama stanovila míru pomoci napadenému spojenci. Může vyslat tankovou divizi, ale taky třeba pár přileb a lékárniček a svému závazku dostojí.

A my jako Evropané se musíme podívat pravdě do očí a uvědomit si něco, co si nechceme přiznat. Politická situace v USA je taková, žena dobrovolné zapojení USA do třetí světové války to opravdu nevypadá – možná ještě kvůli Číně, nikoliv však kvůli Rusku.

Samozřejmě, že pomoc USA Ukrajině je masivní, největší a zřejmě rozhodující. Pomoc v dodávkách zbraní. Co by Ukrajinci dělali bez HIMARSů a amerických děl?

Lze předpokládat, že by v případě války v Evropě USA nezůstaly stranou, ale je opravdu tak nepravděpodobné si myslet, že by zůstalo jen u dodávek zbraní nebo vyslání nějakého symbolického kontingentu? Je opravdu tak nepravděpodobné si myslet, že by Američané chtěli umírat v takových bitvách jako je Bachmut nebo Mariupol za Evropany? Že by Američané poskytli kanonenfutr pro evropskou válku?

Nebylo by lepší a prozíravější na to nespoléhat? Nebylo by lepší, vybudovat v Evropě vojenské kapacity v tom, co umíme, vystavět konvenční armády a naplnit je našimi tanky a děly, které dělat umíme a po Američanech chtít jen to, co neumíme?

A nebylo by lepší pro větší efektivitu spojit desítky evropských armád v jednu mohutnou? Pak bychom se v případě velké války mohli bránit dle ukrajinského vzoru. Zastavit nepřítele a požádat USA o dodávky toho, čeho se nám nedostává. Ukázat Američanům, že se umíme bránit sami, ale že s nimi máme větší šanci.

Možná by to pak i samotní Američané a přece jen se do té války v Evropě, která snad nikdy nebude, přihlásili o něco ochotněji.

Od roku 2014 mnoho lidí varovalo před Putinem, že je schopen rozpoutat skutečně vražednou válku a většinová společnost to nevnímala. 24.2.2022 byl pro většinu Evropanů šok. Nyní zase mnoho lidí varuje předtím, abychom nenechávali evropskou obranu postavenou pouze na článku NATO. A opět to většinová společnost nevnímá. Tak abychom nebyli zase nepříjemně překvapeni. Nemuseli bychom to přežít.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz