Článek
Současná západní liberální demokracie je opravdu ve smrtelné krizi. Zdá se, že je na postupu trend, kdy v globálu neustálé přibývá lidí, kteří tuto společenskou dohodu, která poslední desítky let definovala západ, odmítá. Mnoho lidí se nemůže zbavit otázky, co se to děje. Je to jakási úplně nová dosud nepoznaná krize? Opakují se 30. léta a vše to vyústí v obrovskou katastrofu, nebo dokonce zažíváme jakýsi další pád Říma a skončí to ještě větší katastrofou? To nikdo neví.
Ale lidé se zabývají i otázkou, co a kdo to způsobil. V zásadě existují tři hlavní teorie nebo názory. Jedna říká, že příčinou jsou technologie – internet a zejména sociální sítě. Druhá říká, že příčinou je krize liberálně demokratické mainstreamové politiky, která nemá lidem co nabídnout a třetí, že příčinou jsou dezinformace.
Jaký je tedy podíl internetu a sociálních sítí na tom všem?
Nejde jen o známé nešvary sociálních sítí, jako jsou algoritmy, které vám přihrávají obsah, který váš spolehlivě rozčílí nebo naopak obsah, který odpovídá a utvrzuje vás ve vašem světonázoru. Nejde jen o to, že internet je snadný a levný nástroj k šíření atraktivních lží. Jde o celkový objem informací, kterými jsme zahlcování, což lidi nikdy v minulosti nemuseli zažívat. Tohle začalo ještě před sociálními sítěmi. Jsme zahlceni tolika informacemi, kdy často jedna rozporuje druhou a svět přestává dávat smysl. Náš mozek ztrácí schopnost tolik informací najednou zpracovat a začne si v podstatě ulehčovat práci.
Říkalo se, že Leonardo da Vinci byl poslední člověk na planetě, který věděl všechno. Myšleno, co se vědy a lidského poznání týče. Od té doby se věda a společnost rozvinula do takové šíře, že prostě renesanční osobnosti, které rozumějí všemu od muzikologie až po kvantovou mechaniku neexistují. Není to v lidských silách. A dává to smysl a lidé jsou s tím tak nějak srozuměni. Lidé, kteří se tváří, že rozumějí všemu jsou většinou terčem posměchu.
Je ale nová doba a je třeba si uvědomit, že nejenže nemusíme všemu rozumět, ale nemusíme ani všechno vědět. Není možné vědět všechno, byť jen v informační rovině, od politiky až po sportovní výsledky a mít přehled do hloubky o celé planetě.
V zásadě máme dvě možnosti, jak se s tím vyrovnat. Buď začít informace třídit a filtrovat, což si vyžaduje jistou námahu a je také obtížné u toho zachovávat objektivitu, protože člověk má tendenci jako první ignorovat, to co neodpovídá jeho světonázoru. Je to prostě další práce a tím i námaha pro současného člověka.
A pak jsou tu jednodušší metody. Uvěřit nějakému velmi zjednodušujícímu pohledu na ten neuvěřitelně složitý současný svět, který sice mylně, ale vysvětlí všechno. A vůbec nejjednodušší je nechat se vést nějakým prorokem, který vám ten svět vysvětlí a dokonce vám řekne, co je dobré a co je špatné. A máte to bez námahy.
Ale vliv sociálních sítí samozřejmě nelze ignorovat. O jejich zhoubném působení se toho napsalo mnoho. Dovolte tedy ještě trochu jiný pohled.
V každém z nás je určitá temnota, zlo, zvíře, primitivnost. Pamatuji si jak jsme jako malí kluci kreslili hákové kříže. Nebyli jsme fašisti, ale prostě nás lákalo to zakázané ovoce. To temné tabu. Někteří lidé pak pochopí, že to má svůj důvod a jaké zlo a utrpení se za tím skrývá. Bohužel někteří, nezralí a nedospělí, ne. A je jich poměrně dost.
Naše země už je poměrně upravená a čistá, ale ti starší z nás si jistě pamatují to množství zdí počmáraných vulgárními obrázky, nabídkami heterosexuálního i homosexuálního sexu, vulgárními nadávkami na mocné lidi, ale také nápisy typu „cikáni do plynu“ nebo „židi do plynu“. Vynikaly v tom zejména dveře veřejných a hospodských záchodků. To si člověk početl.
A internet a zejména sociální sítě umožnil lidem, kteří vykonávali tuto tvorbu, psát podobné patologické věci (i když dnes samozřejmě více kultivovaně, protože se ty největší extrémy začaly regulovat) on line, tak aby je viděl prakticky kdokoliv.
Problém ze sociálními sítěmi je ten, že se z „informační dálnice“ (tak se internetu říkalo ještě než byl zaveden) změnily na jakési on line dveře na WC.
Lidé, které jsme považovali za blázny a kteří po hospodách vykládali nesmysly a kteří po desíti pivech vykřikovali hlouposti mají dnes tisíce folowerů a desetitisíce lajků. Hospůdka páté cenové skupiny na síti.
Vždycky tu je ten temný proud společnosti, který podemílá společenská tabu, která jsou leckdy důležitá a smysluplná. Lidé nejen za totality, ale i ve svobodě si mezi sebou vykládali věci, které by na veřejnosti neříkali. Typu „Hitler byl svině, ale ti židi, ti se tu fakt roztahovali.“ Vyprávěly se rasistické, anti semtiské, homofobní a sexistické vtipy. Dělali to a dělají to lidé, kteří i ví, že je to špatně, ale prostě si v soukromí poskytují pohodlí být hlupákem.
Ale díky sociálním sítím tihle šeptalové začali tyto nebo mírně kultivovanější verze těchto řeči sdílet na sociálních sítích.
Sociální sítě umožnily zlu a špíně vyplout na povrch. Ukázaly schopným manipulátorům kolik lidí je tohle ochotno akceptovat nebo se jim to zdá atraktivní (nemůžu být takový blbec, když si to, co já, myslí tolik lidí) a začaly se na tyhle temné proudy ve společnosti zaměřovat a mobilizovat je ve svůj prospěch. Začali dělat ze šíření zla a nenávisti jakési disidentství, boj za svobodu slova, hrdinství. Začali ze sebe dělat vůdce těchto proudů, vůdce jakési revoluce, která nás má osvobodit od jha slušnosti, empatie a tolerance.
Mnozí z nich zjistili, že je to dobrá a snadná cesta k moci a penězům. A existují celé státy a režimy, které pochopily, že to je cesta, jak šířit jejich propagandu a vliv.
A víte proč to funguje jen v demokracii? Protože lidé, kteří tento hnus šíří v kultivovanější formě, nemusí čelit žádnému ohrožení a mohou se tvářit jako hrdinové, i když jsou to většinou zbabělci.
To má za následek, že se demokracie zdá jako zkažená a špatná, když lidé nevěří ve společenskou dohodu o tom, co je pravdivé a správné. A tak lidí, kteří v demokracii nevěří radostně přibývá. Je to valící se sněhová koule.
Určitě to není tak, že IT technologie, které to všechno umožnily jsou hlavním viníkem současné vlny populismu. Ale svůj podíl na tom mají.
Dá se s tím něco dělat? Ano, dá. Jednak mocensky bránit těm nejhorším extrémům (ale to by se politici museli přestát být hysteriků, kteří křičí „cenzura“) a zneužívání toho všeho různými aktéry a také provozovateli sociálních sítí pro jejich zisk.
Nejdůležitější však musí být výchova lidí k tomu, aby s informacemi a sociálními sítěmi uměli zacházet. Aby uměli správně filtrovat a třídit informace. Aby je uměli vyhodnocovat. A aby se patologické zlo a špína v on line prostoru staly společensky stejně nepřijatelnými jako v prostoru offline.
Aby se lháři a lidé, kteří šíří nenávist, vrátili do zaplivaných pajzlů, kam patří.
