Článek
Podívejme se na malé Slovensko a podívejme se, jak se chová uražený populista, který se dostal zpátky k moci. A uvědomme si, že to, co se stalo na Slovensku, se stalo v nejsilnější demokratické zemi světa. Je třeba si uvědomit, že Trump má nyní k dispozici obě komory amerického zákonodárného sboru a také americký ústavní soud, kde se mu podařilo získat většinu pro soudce s viděním blízkým tomu jeho a to ještě na konci jeho minulého funkčního období. Má tak veškerou moc, výkonnou, zákonodárnou a soudní pro sebe.
Lidé, kteří v prvním funkčním období obklopovali Trumpa a krotili jeho nejextrémnější nápady, ho časem opustili, když si uvědomili, jak nebezpečný je. Trump se poté obklopil pouze lidmi loajálními, kariérními přitakávači bez skrupulí. Trumpa už nebude nikdo krotit, nikdo nebude obrušovat hrany jeho extremismu.
Trump popírá hodnoty liberální demokracie, jak rétoricky, tak, jak v minulosti již dokázal, i svými činy. Popírá principy politické slušnosti, lidských práv a demokratické diskuze. A protože je takový nový americký prezident a protože naplnil výše zmíněné instituce svými stoupenci, bude taková nová americká politika. Bude taková uvnitř USA i navenek.
Myslet si to, co říkají někteří, že to nebude tak zlé, je prostě nesmyslné, protože pro to neexistují žádné argumenty. Je to jen zbožné přání.
A protože USA jsou jedním z geopolitických pilířů západní civilizace, je evidentní, že se tato může snadno zhroutit. Aby se tak nestalo, je prostě fyzikálně dáno, že jiné pilíře musí posílit. Nejrelevantnější a nejdůležitější zbývajícím pilířem západní civilizace, jsme my – Evropa. A ta má jen tři možnosti, jak na Trumpovo vítězství reagovat.
Buď se utopit v rezignaci a přijmout apokalyptické vidění světa. Nebo iracionálně věřit, že Trump nebude tak špatný, jak se jeví, i když pro to nejsou žádné argumenty.
Nebo naší Evropu posílit, spojit, učinit ji odolnou a bojovat o svou budoucnost. Samozřejmě to nebude vůbec snadné. Protože všechno hraje proti nám.
Populisté a jejich voliči mají nyní nesmírnou radost a škodolibě se smějí všem, kteří jsou vyděšeni. Jsou přesvědčení, že konec západní liberální demokracie je za dveřmi a je to pro ně dobrá zpráva. Lidé si často myslí, že v tomto západním systému, se jim žije špatně a že se blíží jakýsi nový zemský ráj.
Samozřejmě se nemůžou více mýlit. Pokud by západní liberální demokracie skončila, nejvíce na to doplatí obyčejní lidé a bude úplně jedno, koho volili.
Dalším faktorem, který brání Evropě bránit své obyvatele jsou politici, kteří jsou natolik zaslepeni vlastním ideologickým přesvědčením, že Trumpa vidí selektivně, jak velkého úžasného konzervativce, na základě vybrané části jeho rétoriky, která jim konvenuje a nejsou schopni vnímat a připustit, že tomu tak není. Zároveň jsou to lidé, kteří nespatřují největší hrozbu ve slabosti Evropy, ale naopak v její spojené síle. Protože potřebují svoje malá mocenská pískoviště a svoje nacionalistické bábovičky a protože se řídí heslem „rozděl a panuj“. Tito politici, i když často mají plná ústy svobody a demokracie, házeli klacky pod nohy evropskému sjednocování a posilování, dělají to teď a budou to dělat i nadále. I oni jsou spolupachatelé naší současné slabosti.
Avšak ani liberálně smýšlející politici nejsou bez viny. Trumpovo vítězství nepřišlo jako blesk z čistého nebe. I když je poměrně překvapivé, byla to reálná možnost. Připravila se na ní nějak Evropa? Nikoliv. Promarnili jsme dlouhá léta díky nedostatku odvahy čelit skutečným hrozbám, díky nedostatku vize a díky neochotě a nedostatku vůle její náznaky prosadit.
Ani ruská intervence na Ukrajině v roce 2014, ani velký ruská agrese tamtéž v roce 2022 toto nezměnily. A tak jsme se octli v roce 2024, kdy osud našeho nejsilnějšího spojence je nejistý a my nemáme žádný plán, protože jsme doufali, že to v „Americe nějak dopadne“. No tak to nedopadlo.
Dobrá zpráva ale je, že Evropané jsou stále strůjci svého osudu a mají stále mnohé nástroje, jak toto napravit, z nichž nejsilnější je Evropská unie.
V tuto chvíli začínají diskuze jestli návrat Trumpa k moci je již dostatečným impulzem k tomu, abychom tyto nástroje využili a konečně začali ten náš evropský pilíř dávat dohromady.
To ale záleží především na nás, Evropanech. Když rezignujeme, když nám to bude jedno, když to nebudeme žádat, politici sami nic neudělají. Nečekejme na žádného spasitele Evropy nebo světa. Jestli chcete toho spasitele vidět, podívejte se do zrcadla.
Ten „budíček“, jak se dnes populárně píše, není pro politiky, ale pro nás.
Samozřejmě ideální by bylo, kdyby se občané Evropy mobilizovali a organizovali a snažili se tlačit na své zástupce, aby něco dělali, ale to se asi nestane. Ale jsou i jiné cesty. Nejjednodušší z nich je začít podporovat strany, které se hlásí k posílení a spojení Evropy a především je volit. Je přece vidět, kdo spojenou Evropou straší a k do v ní vidí naději. Zřejmě se asi nestane, že se toto stane rozhodujícím faktorem podpory politických stran, i když by to bylo krásné, ale pohled na to, zda a jak udělat Evropu velkou, spojenou, odolnou a silnou, by měl být další položkou, která ovlivní jazýček vah podpory politiků a jejich stran.
Možná je to poněkud banální závěr o tom, jak reagovat ne existenční krizi Západu, ale milion malých banalit, které udělají miliony Evropanů pro svou Evropu, nakonec může změnit dějiny.
Že už jste něco takového slyšeli?
Ano.
Potřebujeme milion chvilek pro Evropu.
