Článek
Jsem veterán hybridní války od roku 2014, kdy jsem se začal fyzicky veřejně angažovat na pomoc Ukrajině proti Rusku. A mohu vám popsat, jak se za tu dobu hybridní válka vyvíjela v pražských ulicích. Je to absurdní historie.
V roce 2014 rozhořčení ruskou anexí Krymu a intervencí na Donbase se přes sociální sítě spojilo několik aktivních lidí, jak z řad Čechů, tak Ukrajinců žijících v ČR. Rozhodli jsme se udělat dle ukrajinského vzoru v Praze „Majdan“. Byli jsme tehdy rozhořčeni a znechuceni Sobotkovou vládou a zejména Milošem Zemanem, kteří relativizovali a obhajovali ruskou agresi na Ukrajině. Naši naivní představou bylo, že vytvoříme na Staroměstském náměstí stanové městečko, které bude jakýmsi svědomím národa, které zburcuje lidi a povedeme veřejnost v protestu za větší podporu Ukrajině ze strany ČR. I když jsme samozřejmě Miloše Zemana nenáviděli a Sobotkovu vládu jsme neměli rádi, nebylo našim úmyslem svrhávat vládu a prezidenta, natož nějak násilně. Hlavním cílem bylo nějak pomoc Ukrajině.
V podstatě jsme chtěli to, co se v Česku v roce 2022 nakonec stalo. Stát a vládu, které stojí plně na straně Ukrajiny a společnost, která je solidární s Ukrajinou. Vývoj nakonec ukázal, že naše cíle z roku 2014 nebyly hloupé, ani naivní. Naivní a možná i hloupé byly prostředky, které jsme si zvolili. Rok 2022 nám dal za pravdu. Cítil bych satisfakci, kdybych ovšem nevěděl, že postoj Česka je tady jen díky brutální masové intervenci Ruska na Ukrajinu a je vykoupen spoustou ukrajinské krve.
Ještě bych rád podotknul, že tehdy v roce 2014 nás mnoho dnešních veřejných „rusobijců“, tedy politiků, aktivistů i médií, které dnes brojí proti Putinovi, ignorovalo a štítilo se nás, jako nějakých bláznivých radikálů. A dnes říkají to, co jsme říkali už v roce 2014. Ale tak to v životě chodí.
Ale zpátky do roku 2014. Asi je vám jasné, že náš záměr úplně nevyšel. Žádné stanové městečko na Staroměstském náměstí nevzniklo. První den, první sobotu v září 2014 jsme si donesli stany, načež přijela městská policie a dala nám pokutu za neoprávněné táboření na místě, které proto není určeno. První noc na Staromáku byla pekelná, akce se z politiky změnila na odhánění opilců a bezdomovců. Těch pár lidí, co tam v noci zůstalo, toho mělo plné zuby. A tak jsme se rozhodli, že tam non stop nebudeme. Že tam budeme pouze o víkendech. A postupně jsme slevovali z našich představ.
Pražský Majdan jsem opustil v roce 2015. Přesto Pražský Majdan trvá dodnes. Byl přerušen jen pandemií Covidu, ale už je zase obnoven. Skupina lidí každou sobotu (nebo neděli, to se během let měnilo) postaví na na Staromáku stánek ve kterém jsou materiály a informace o Ukrajině, ale hlavně je tam možnost přispět na aktuální humanitární sbírku Pražského Majdanu.
Z naivní představy o nonstop táboru lidu, tak vznikla užitečná a trpělivá humanitární organizace, která pomáhá Ukrajině. Nejstarší česká (nebo spíše smíšená) proukrajinská organizace v Česku, která se rvala za Ukrajinu ještě dřív, než to bylo cool. Bez nároku na mediální slávu a ocenění.
Během toho prvního zářijového víkendu v roce 2014 přišli. My jsme jim říkali „anti majdan“, pak „putinisti“, dnes se jim říká „dezoláti“ nebo „chcimírové“, ale jsou to jedni a ti samí. Ministerstvo vnitra jim říká „antisystémová hnutí“. Budu je označovat tedy jako „proruská antisystémová hnutí“ (dále jen PAH).
V roce 2014 jsem žil v takové bublině, že jsem nevěřil, že lidé, kteří se zastávají Ruska a adorují Putina jsou opravdoví. Když jsem se s nimi setkal tváři v tvář, zažil jsem šok, s kterého jsem se nevzpamatoval dodneška.
Tito lidé, se na Staromáku usadili vedle nás. Občas přinesli petiční stolek s peticí, která požadovala, aby nás „zakázali“. Občas si přinesli vlastní stánek. Nikdy však nebyli schopni se dostat na naši úroveň organizace a zabezpečení. Zato nás neustále častovali nadávkami a urážkami. Fotili si nás a nahrávali. Provokovali nás a občas se to svrhlo do nějaké strkanice. Rádi na nás neustále volali policii. Prostě nás šikanovali.
Říkali nám, že jsme fašisti, protože se zastáváme ukrajinských fašistů – banderovců. Občas jsme byli banderovci i my sami. Z toho, že jsme se označovali za „Majdan“ byli nepříčetní. V jejich očích byl Majdan západem a Sorosem založena organizace, která v Ukrajině vyvolala občanskou válku a svrhla legitimní režim. Tvrdili o nás, že jsme přesně to samé. Placení Sorosem a CIA a usilujeme o vyvolání násilí v Česku a svržení legálně zvoleného prezidenta Miloše Zemana a legálně zvolené Sobotkovy vlády, ačkoliv jsme o nic takového neusilovali a ani jsme nic takového nehlásali.
Říkali nám, že nemůžeme Zemana kritizovat, protože Zeman byl zvolen většinou voličů a kdo kritizuje Zemana není demokrat, protože nerespektuje tuto většinu.
A to je pointa celého příběhu. Přesně ti sami lidé jsou dnes členy PPH a často jako organizátoři akcí, které veřejně deklarují snahu o svržení demokraticky zvolené vlády a dokonce vyzývají k násilným nátlakovým akcím. Oni jsou najednou oním „Majdanem“ proti kterému tolik let brojili a strašili se s ním – organizace, která vyvolává konfrontaci a usiluje o svržení vlády jako spojenec cizí velmoci.
Dokonce používají stejnou metodu. Před sídlem vlády ve Strakově akademii si vytvořili stanové městečko. Takže situace se otočila úplně naruby.
Akorát je tu pár rozdílů. Tihle lidi pokutu od úřadů nedostali. Přestože dělají to samé, za co jsme pokutu dostali my – táboří tam, kde se tábořit nemá. Vydrželi tam nonstop. Nemodifikovali svou organizaci do něčeho užitečného a pořád tam jsou, aby svrhli vládu, ať to vypadá jakkoliv absurdně.
A nakonec i ten svůj „antimajdan“ mají, protože lidé, kteří s nimi nesouhlasí, jim tam chodí nadávat a občas se tam strhne rvačka.
Aby bylo jasno, já tam za nimi nechodím. Protože jsme zažil „anti majdan“, připadal bych si tak. Ale nedivím se těm, které to irituje. Určitě by nikomu nevadilo, kdyby tam měli petiční stánek každý den. Ale jakým právem tam mohou tábořit? Když my jsme nemohli. Platí v Česku, že kdo je drzejší a má ostřejší lokty, tak má i větší práva?
