Článek
Důvod je ten, že autoritářství vždycky skončí špatně. Pokud se stupňuje, spěje ke katastrofě. Autoritářské státy, které neskončily katastrofou, tak neskončily proto, že se od autoritářství včas odvrátily. Dalším obrovskou systémovou chybou autoritářství je, jak říká americký historik Timothy Snyder, neschopnost předání moci. Moc se váže na jednoho autoritáře – vládce, který vládne, jako by měl žít věčně. Když umře nebo skončí, nastává nový boj o moc, a to bez pravidel. Naopak v demokracii je zajištěna díky volbám kontinuita vlády a moc po generace.
Nejsem si jistý, zda to platí globálně, zda to platí třeba na Blízkém východě nebo jihovýchodní Asii, ale v našem civilizačním anticko-křesťansko-židovském okruhu to platí na 100 %. Největším autoritářem v tomto okruhu je aktuálně Putin a zemí nejvíce postiženou autoritářstvím je Rusko. A podívejte se, jak dopadlo. Izolované, nenáviděné, diktátorské až totalitní, vedoucí neúspěšnou útočnou válku, která ho pravděpodobně zabije. V čele země stojí autoritář Putin, který uzurpoval tak velkou moc, že ji není možné kritizovat a ani s ní nějak soutěžit nebo ji konkurovat, což nevyhnutelně vedlo k její degeneraci. Putin je izolován, odkázán na informace od lidí, kteří se ho bojí, žijící ve vlastním světě, a kvůli tomu naprosto špatně, až katastrofálně rozhodující. Vražedná ruská válka na Ukrajině je logickým důsledkem vývoje Ruska, které ukončilo pokusy o demokracii v 90. letech a začalo postupně utahovat šrouby, až se dostalo tam, kde je teď. Do totální konfrontace, která ohrožuje jeho existenci. Do konfrontace, kterou si ale samozřejmě způsobilo samo, ne nějaká západní rusofobní křížová výprava. To je jen výplod ruské propagandy.
Ostatní autoritáři ještě tak daleko nejsou, ale zcela evidentně jdou stejným směrem. Maďarsko se změnilo z liberálně demokratické země na stát, který připomíná Rusko na začátku Putinovy vlády. A Orbán používá staré Putinovy metody. Vytvořil si umělého nepřítele z LGBTQ komunity a zahájil proti ní tažení, které slouží k upevnění jeho moci. Orbán má jen několik let zpoždění za Putinem, ale jinak jde stejným směrem. To, co Orbán naznačuje v geopolitice, je stejné jako v případě Ruska. Maďarsko bylo údajně kdysi geopoliticky poníženo a Orbán naznačuje, že to spraví vybudování Velkého Maďarska. Je jen otázkou času, kdy se tato linka Orbánské propagandy stane důležitější než boj proti LGBTQ a Orbán se rovněž stane agresivním válečným autoritářem jako Putin. Aby v budoucnosti přivedl Maďarsko do stejně katastrofální situace, jako je ta ruská.
Mnohé další země prožívají „Orbánizaci“. Od maličkého Slovenska až po velkolepé USA. V těchto zemích pracují opoziční politici na rozkladu společenské soudržnosti, na naprostém zblbnutí veřejného mínění, na zásobení veřejného prostoru lží a demagogií tak, aby se i oni mohli stát novými Orbány. A dostat svou zemi tam, kam ji dostal Orbán, což pak samozřejmě zase skončí Putinem.
Já chci věřit, že nejsme na úrovni Slovenska, že jsme na tom líp. Ale i v naši zemi není situace normální. Především v tom, že nemáme normální opozici. Máme opozici, která se hlásí buďto k Orbánovi (Babiš a jeho ANO), nebo rovnou koketuje s Ruskem (SPD nebo nová hvězda Rajchl). Nemáme zde opozici, která se hlásí k liberální demokracii a přitom kritizuje vládu. To znamená, že lidé, které vláda štve čím dál tím víc, se postupně dostávají k antidemokratické nebo antiliberální opozici.
A bohužel naše vláda s tím moc nedělá. Nemluvím o chybách a špatných rozhodnutích. Ty dělá každá vláda. Mluvím o neochotě postavit se jasně za hodnoty liberální demokracie. Podpora Ukrajiny je skvělá, ale jen to nestačí. Tím, že naše vláda a vládní koalice odmítá bojovat s dezinformacemi, mluvit o evropské integraci, o přijetí eura, odmítá postupovat společně s EU proti Orbánovi v otázkách diskriminace LGBTQ menšiny, odmítá podepsat istanbulskou smlouvu a mnoho dalšího, tak tím nás prostě odmítá posunout dál na západ Evropy, do oblasti, kde by nastolení autoritářství bylo mnohem obtížnější než teď.
Vládní politici se těchto témat bojí, jakoby se báli naštvat voliče, aby se díky tomu nepřidali k autoritářům. Ve skutečnosti je to kontraproduktivní. Tím, že tyto věci odmítají, tak dávají autoritářům za pravdu.
Čas ke skutečným reformám pro Česko se krátí. A pokud nenastanou, budeme se před příštími volbami děsit stejně, jako se teď děsí demokratičtí Slováci. Že přijde náš český Orbán. A pak přijde (nějaký) Putin. A pak to skončí katastrofou.
Protože autoritářství nefunguje. Nepřináší lidem prosperitu a klid na práci, jak autoritáři slibují. Přináší lidem strach, bídu a válku.
