Článek
Následující shrnutí berte jako stručný přehled těch nejvýznamnějších statických válek, který nemá za cíl hledat analogie k současnému konfliktu na Ukrajině a už vůbec ne analogie politické. Jen ukazuje, jak se konflikty, které by se daly srovnat s válkou na Ukrajině, vyvíjely a co na Ukrajině lze očekávat nebo co naopak hrozí, že se může stát.
Jen, abychom si rozuměli. Statická válka je válka, která je vedena na nepohyblivé frontě, která se dlouhé měsíce téměř nemění. Tuhle definici válka na Ukrajině momentálně splňuje.
Moderní statická válka zní téměř jako protimluv. Jak je možné že se v době raket, dronů a družic vede zákopová válka jako před více než sto lety?
Je to dáno tím, když jsou síly protivníky vyrovnány. Kvantitativně nebo kombinací mixu kvality a kvantity. Statická válka je důkazem, že obě strany jsou stejně silné a žádná nemá převahu. Statická válka je důkazem, že pokud podporujeme jednu ze stran, je třeba ji podpořit ještě více, aby válka už statická nebyla.
Tak to totiž za posledních sto let bylo.
Třeba západní fronta První světové války. Německo se v létě 1914 vydalo na pochod na Západ a zdálo se, že ho nic nezastaví. Němci se blížili k Paříži a byli zastaveni na poslední chvíli na řece Marně - „zázrak na Marně“. Pak následovaly 4 roky statické, zákopové války. Avšak blok dohodových mocností postupně sílil, zejména co se hospodářství a zbrojní výroby týče, kdežto blok Centrálních mocností upadal. Válka skončila ofenzívou Dohody, která dobyla pruh území ne větší než pár, nebo pár desítek kilometrů, a když Němci pochopili, že se jejich armáda a nakonec i stát rozpadly, vzdali se.
Nebo španělská občanská válka. Jen chci upozornit, že opravdu srovnávám taktickou situaci a v žádném případě netvrdím, že na Ukrajině je občanská válka. V létě 1936 se vzbouřily jednotky Španělské armády vedené nacionalisty a ultra konzervativci proti vládě vedené socialisty a komunisty. Vzbouřenci obsadili během pár dnů až týdnů polovinu Španělska. Táhli na Madrid, kde byli zastaveni na předměstí. Válka se opět usadila na statické frontě. Nacionalisté byli podpořeni masivními dodávkami zbraní a i celými regulérními jednotkami z nacistického Německa a fašistické Itálie. Levicová vláda zase dostávala zbraně a podporu ze SSSR a podpořili ji levicoví dobrovolníci z celého světa. Západní demokratické země zachovávaly v konfliktu přísnou neutralitu, a dokonce postihovaly pomoc Španělsku. Statická válka trvala až do konce roku 1938, kdy se začala vládní strana hroutit. Do dubna 1939 povstalci vyhráli.
Anebo taky válka v Koreji. V červnu 1950 přepadla komunistická Severní Korea Jižní Koreu a během pár týdnů ji téměř celou dobyla. Jižní Koreji přispěchal na pomoc celý nekomunistický svět, a to dokonce pod vlajkou OSN. Místo Číny totiž tehdy seděl v OSN Tchaj-wan a Sověti zrovna trucovali a práce OSN se neúčastnili, což byla hrubá chyba. Díky tomu dostali spojenci Jižní Koreje mandát OSN, i když fakticky byly jejich jednotky pod vedením USA, které rovněž nasadily nejvíce vojáků. Američanům se podařilo provést odvážné vylodění v půlce Korejského poloostrova u Inčchonu (dnes předměstí Soulu) a Severokorejcům hrozilo obklíčení, a tak se dali na ústup a později na útěk. Vojska OSN následně dobyla téměř celou Severní Koreu, když proti nim poslala stovky tisíc vojáků Čína.
Mimochodem, Číňané svou armádu nazvali „dobrovolníky“ a oznámili, že prostě nemohou „bránit svým občanům, aby pomohli severokorejským soudruhům“.
Čínský příval zatlačil vojska OSN zpět na místa, kde válka plus mínus začala. Po této pohyblivé fázi trvající půl roku se boje ustálily na statické zákopové frontě kolem 38. rovnoběžky. Na podzim 1951 bylo zahájeno jednání o příměří a to už ani jedná strana neměla v úmyslu porazit tu druhou. Příměří bylo uzavřeno v roce 1953, ale země je rozdělená tichou opevněnou linií dodnes na komunistickou a demokratickou část a nikdo neví, jak to skončí.
Statických válek bylo samozřejmě víc. Zejména v rozvojových zemích (Irák-Irán, Etiopie- Eritrea), ale tyto statické války mi přišly jako nejvyznávanější.
Když se díváme na dějiny a srovnáváme je s dnešní Ukrajinou, musíme doufat, že pomoc Západu Ukrajině pomůže stejně jako spojenectví Západu v době první světové Francii. Musíme doufat, že Ukrajina je na tom (prosím, ale pouze vojensky, nic jiného v tom nehledejte) jako Franco a ne jako levicová republikánská vláda. A musíme doufat, že „ruský blok“ neexistuje, na rozdíl od toho sovětského, a že to na Ukrajině neskončí jako v Koreji „na věčné časy“ rozdělenou zemí.
