Článek
Ve svém základu jsou alkoholy chemické organické sloučeniny, které vznikají odtržením jednoho nebo více atomů vodíku na atomu uhlíku a místo nich je navázána hydroxylová -OH skupina. Nejznámějším typem alkoholu je ethanol (etanol), který se využívá v biopalivech, kosmetice, ale i v potravinářství, v našem případě zejména při výrobě alkoholických nápojů. Je to bezbarvá kapalina, která je klasifikována jako hořlavina 1. třídy, má ostrou vůni, ale při zředění příjemně alkoholovou. Vzniká působením kvasinek při kvašení cukrů a za přirozených podmínek může dojít ke koncentraci až 14 % ethanolu. Následně už by došlo k ničení samotných kvasinek.
Přináší vzrušení, ale zároveň i seduje
Alkohol je zdrojem mnoha paradoxů. Na jednu stranu působí povzbudivě, zvyšuje vzrušení. Na stranu druhou ale zklidňuje, utlumuje a otupuje vnímání. Může mít i lehký anestetický účinek (vzpomeňme na řadu filmových scén, kdy hrdina vypije půl lahve a lehne si na „operační“ stůl, aby mu jiný člověk ošetřil bolestivé zranění). Působí dilatačně na cévy (uvolňuje je a roztahuje), zvyšuje pocit tepla i tělesnou teplotu jako takovou (znají zejména lidé bez domova, kteří se pomocí alkoholu zahřívají), ovlivňuje motoriku.
Alkohol je všestranný a je schopný ovlivňovat několik neurotransmiterových (přenašečových) systémů najednou:
- dopaminový
- serotoninový
- endorfinový
Alkohol se navazuje na receptory a tím tak zabraňuje neurotransmiterům (přenašečům) přenášet potřebné informace. Pokud se naváže na glutamátové receptory v hipokampu, dochází k ovlivnění paměti, v krajním případě i k jejím výpadkům a člověk si také plně neuvědomuje svoje chování.
Alkohol též zvyšuje účinek GABA (gamaaminomáselná kyselina) a ta má pro změnu tlumivý účinek na další neurony (nervové buňky v mozku). Jeho účinek tedy může být poměrně široký.
Proniká všude a rychle
Tělesné sliznice alkohol velmi rády absorbují. Může pronikat všemi částmi trávicí trubice, plícemi, močovým měchýřem, ale třeba i podkožním vazivem. Následně rychle proniká do krevního oběhu. Koncentrace v krvi rychle stoupá a zhruba za hodinu dosahuje svého maxima. Pokud je člověk nalačno, dochází k mnohem rychlejšímu vstřebání, pokud se předtím nají, absorpce se zpomalí až o několik hodin.
Odbouráván je především za pomoci oxidace v játrech (zhruba z 98 %), dále je částečně vylučován s močí a něco organismus vyloučí i vydechováním.
K oxidaci alkoholu v játrech je potřeba alkoholoxidáza, enzym, jehož množství v organismu variuje i podle národnosti, pohlaví, věku, délky doby pití alkoholu a dalších faktorů. Každý člověk tak stejné množství alkoholu odbourá za jiný časový úsek.
Piješ? Nepiju.
Vztah člověka k alkoholu se dá rozlišit do několika skupin podle toho, v jaké míře jej pije a zda je schopný jej bez problému vynechat:
- abstinent - člověk, který alkohol vůbec nekonzumuje. Může se jednat o člověka, který jej vynechává odjakživa, nebo o člověka, který dříve pil, ale zcela přestal (což jsou většinou "vyléčení" alkoholici, kteří se už však k alkoholu nesmí přiblížit)
- konzument - člověk, který se alkoholu občas napije, užívá si chuť, nejde mu o účinky na organismus, nemá problém alkohol vynechat
- piják - člověk, který alkohol pravidelně konzumuje, užívá si ani ne tak chuť, jako jeho účinky, odepření alkoholu u nich už vyvolá nepříjemné pocity
- alkoholik - člověk, který se bez alkoholu neobejde, je pro něj drogou a neoddělitelnou součástí jeho dne
Já nejsem alkoholik, klidně bez alkoholu vydržím, ale nemám k tomu důvod
To je častá obrana alkoholiků, kdy je někdo „nařkne“ ze závislosti na alkoholu. Alkoholismus už je onemocnění způsobené nadměrnou konzumací alkoholu. Je chronické (dlouhotrvající, často po zbytek života), progredující (míra konzumace se často postupně zvyšuje) a s vysokou mírou recidivy u léčených osob.
ČR s nelichotivým prvenstvím
Česká republika se řadí na přední místa v konzumaci alkoholu. Jedním z důvodů je jeho snadná dostupnost, poměrně levná cena, bez větších problémů se k němu dostanou i dospívající děti. Ve společnosti je pití alkoholu ve značné míře tolerováno a je častou součástí společenských kontaktů. Je až alarmující, že nadměrná konzumace alkoholu se u nás týká zhruba 25 % mužů a cca 5 % žen.
Alkohol jako berlička (nejen) pro psychicky nemocné
Alkohol samozřejmě pijí i lidé zdraví, bez jakýchkoliv jiných zdravotních problémů. Ale velmi k němu inklinují i lidé s psychickými problémy. Většinou proto, že jim pomáhá utlumit úzkosti, strach, napětí, deprese, pro řadu z nich je i dobrým uspávadlem. V léčebnách psychicky nemocných tvoří lidé závislí na alkoholu zhruba 30-40 % všech pacientů. To je samozřejmě komplikace jak pro pacienta, tak i pro lékaře - musí bojovat nejen s nemocí jako takovou, ale i se závislostí. Pacient má pocit, že mu alkohol pomáhá, lékař vidí, jak alkohol jeho pacienta ještě více devastuje.
Syndrom závislosti na alkoholu
Syndrom závislosti lze diagnostikovat jako duševní poruchu. Aby mohla být takto pacientovi diagnostikována, je nutné splnit alespoň tři ze šesti následujících bodů během roku, přičemž musí tento diagnostický znak trvat alespoň měsíc.
- silná touha konzumovat alkohol - puzení je tak silné, že jej pacient není schopný ovládat
- potíže v sebeovládání při začátku a konci konzumace, popř. kontrola množství konzumovaného alkoholu - pacient si jej nedokáže odepřít, není schopen včas přestat pít, vypije množství větší než by se dalo pokládat za přiměřené. Problém je i v toleranci pití alkoholu celou společností - pacient má pocit, že nedělá nic jiného než mnoho lidí kolem a tak nemá důvod si připustit, že už to v pořádku není.
- projevy somatického odvykacího stavu při přerušení nebo ukončení konzumace alkoholu - pacient např. nemá neplánovaně přístup k alkoholu (hospitalizace atd.) a jeho tělo začne vykazovat známky abstinenčních příznaků včetně nejhoršího stavu - alkoholického deliria (delirium tremens).
- změny tolerance alkoholu související s jeho pravidelnou konzumací - při pravidelném pití alkoholu dochází k aktivizaci specifických enzymů, které urychlují biodegradaci alkoholu. Člověk tak musí pít více, aby si udržel svoji "hladinku". Jedním ze způsobů je i konzumace alkoholu hned od rána.
- zanedbávání jiných zájmů, aktivit a činností v důsledku zvýšeného množství času věnovaného získávání a konzumaci alkoholu. Postižený člověk postupně utlumuje i vztahy s přáteli a svými blízkými (za předpokladu, že nejsou jeho "parťáky v pití").
- postižený pokračuje v pití alkoholu i poté, co byl dostatečně informován o škodlivosti konzumace a následků, které může taková konzumace mít.
Středobodem konání na alkoholu závislého člověka je tzv. craving, česky by se dalo říct dychtění, puzení, velmi silná touha. Pokud se jedná o silnou závislost, člověk pak není schopen ani rozumně uvažovat o čemkoliv jiném, myslí jen na alkohol, jak se k němu dostat, jak se napít. Ztrácí schopnost se ovládat. V mozku dochází ke změnám, kdy získává navrch limbický systém, který je mj. odpovědný za emoční reakci. Aktivita kůry, která zase zodpovídá za kontrolu, je naopak utlumena. Postižený člověk se tak stává zajatcem sebe sama.
Alkoholismus není otázka týdne
Syndrom závislosti na alkoholu se postupně rozvíjí i několik let. Počínaje škodlivým pitím (pití nad přijatelnou míru) až po těžkou závislost. Postupem času dochází ke zhoršení celkového zdravotního stavu - mohou se zvětšit játra, může pociťovat bolesti v nadbřišku, mít problémy se slinivkou, může se rozvinou růžovka (ne každý, kdo má růžovku, je však alkoholik!), impotence, žaludeční vředy, epileptické záchvaty apod. Společně se somatickými (tělesnými) problémy se mohou rozvíjet i psychické poruchy a změny osobnosti. Změny se postupně ukotvují a z alkoholika je v podstatě „jiný člověk“. K tomu se přidávají i výpadky paměti, kdy si pacient nepamatuje, co dělal v době konzumace a v době poté.
Zde najdete výčet 40 nejčastějších příznaků alkoholismu.
Konzumace alkoholu se podepisuje na stavu mozku, kde postupně dochází i k odumírání neuronů. Tento proces je při dodržování abstinence částečně vratný, funkci odumřelých neuronů mohou částečně převzít dosud nevyužívané neurony. Nikdy ale nedojde ke 100% návratu do původního stavu.
Existují biochemické testy, kterými lze prokázat abúzus alkoholu (nadměrné užívání) a kterými lze i v odvykací léčbě kontrolovat, zda ji pacient dodržuje.
Paradoxem je, že v počátcích nadměrného pití alkoholu se tolerance k němu zvyšuje - postižený může pít víc, aniž by na něm bylo nějak poznat, že je opilý. Po určité době však dochází ke zvratu, kdy stačí i málo, aby byl „zpitý pod obraz“.
Odvykačka
Pokud u osoby závislé na alkoholu dojde k zamezení přístupu k alkoholu, objeví se tzv. alkoholový odvykací stav, který má své typické projevy. K těm dochází už několik hodin, max dní po ukončení konzumace, přičemž k vrcholu dochází obvykle druhý den:
- třes rukou, popř. celého těla
- pocení
- pocit úzkosti
- psychomotorický neklid
- přechodné vizuální, taktilní nebo sluchové halucinace
- nevolnost či zvracení
- bolest hlavy
- tachykardie, vysoký tlak, slabost
- poruchy spánku
Většina poruch odeznívá nebo se aspoň zmírní během zhruba čtyř až pěti dnů, ale některé mohou přetrvávat i několik týdnů až měsíců (úzkost, nespavost…).
Během odvykacího stavu však může dojít k závažným komplikacím. Může docházet ke křečím, záchvatům (grand mal) a k tomu nejzávažnějšímu důsledku - deliriu tremens. Tento stav je život ohrožující, přičemž mortalita je poměrně vysoká.
Delirium tremens se projevuje následovně:
- poruchy vědomí
- poruchy kognitivních (rozpoznávacích) funkcí
- výrazný psychomotorický neklid
- tachykardie, pocení
- halucinace, bludy
- dezorientace
- záchvaty křečí
- hrubý třes (tremens - třesoucí se)
- komplikující hypoglykémie
- poruchy rovnováhy elektrolytů s rizikem metabolického rozvratu
Léčba
Léčba je symptomatická (léčí se symptomy) a profylaktická (užívají se léky, které zabrání rozvinutí nechtěných symptomů a potíží). Současně s ní dochází k psychoterapii, která přetrvává i po případném vysazení léků. Onemocnění je však chronické a velmi rádo recidivující (vracející se) a abstinence je pouze část léčby - postižený je svým způsobem nemocný až do konce života. Pokud však svůj problém s alkoholem začal řešit včas, ještě než došlo k těžké závislosti, je zde i možnost, že se zvládne s problémem „poprat“ a doživotní abstinence není nezbytná.
Kromě léčby farmaky a docházením na psychoterapii (individuální i skupinovou) by měl postižený upravit i svůj život a své návyky. Dát si do pořádku osobní vztahy, nejlépe se i přestat stýkat s těmi, kteří jej v pití podporovali (kamarádi z hospody, partner, který je také závislý a nechce se léčit atd.), dbát na zdravou stravu, dostatek pohybu. Pokud postižený trpí i nějakou další chorobou, je potřeba se zaměřit i na ni a začít ji léčit, aby nevyvolala novou touhu po alkoholu. Pacient potřebuje i oporu v rodině nebo nejbližších blízkých. Je potřeba si uvědomit, že jen minimum alkoholiků je schopno svůj stav vyřešit samo.
Jak jsem psal již v nadpisu, alkohol řada lidí vnímá jako parťáka, který jim pomáhá. Ale neuvědomují si jeho zákeřnost. Z parťáka se stává vrah, který ničí zdraví uživatele, ničí jeho vztahy s okolím, s rodinou… Může zničit úplně všechno a na konci může zničit i člověka samotného.
Jeden příběh, který napsal sám život, jsem uvedl i zde.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alkoholy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ethanol
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alkoholismus
https://www.wikiskripta.eu/w/Ab%C3%BAzus_alkoholu
https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2002/10/13.pdf
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/myty-o-alkoholismu.A181105_081925_zdravi_pet
