Bipolární afektivní porucha je jak jízda na horské dráze, kterou si rozhodně neužíváte

Bipolární afektivní porucha (BP, BAP), která byla ještě nedávno známá jako maniodepresivní psychóza, je psychické onemocnění, které člověka provází obvykle většinu jeho života. Rozlišujeme bipolární poruchu typu I a II, přičemž první typ BP I se objevuje zhruba u 1 % populace a je charakteristický depresivními a plně manickými epizodami. U druhého typu BP II se střídají depresivní epizody a hypomanické příhody a týká se zhruba 2-5 % populace.

Potřebná pomoc někdy nepřichází hned…

Onemocnění je poměrně variabilní a průběh se liší nejen mezi jednotlivými pacienty, ale i mezi jednotlivými epizodami jednoho pacienta. Týká se stejnou měrou žen i mužů. Většinou se poprvé objevuje kolem 20. roku věku, ale ke správné diagnostice dochází leckdy i s několikaletým zpožděním. BAP je mnohdy zpočátku diagnostikována chybně, což vede k prodloužení doby, po kterou pacient není adekvátně léčen a podporován. Někdy dochází k záměně za schizofrenii, jindy za depresi. To může být způsobeno i tím, že řada lidí vyhledá odbornou pomoc kvůli depresivním epizodám, které je trápí mnohem výrazněji než manické epizody.

Konkrétní příčina vzniku BAP není dodnes známa a s velkou pravděpodobností se nebude jednat jen o jeden faktor, ale spíše kombinaci biochemických a hormonálních faktorů, které můžou být umocněné ještě genetickými vlivy a pravděpodobně i vlivy prostředí, ve kterém se daný jedinec pohybuje.

Příznaky BAP

Pro BAP je charakteristické střídání protichůdných epizod.

Ta musí trvat alespoň dva týdny a jsou pro ni typické klasické depresivní příznaky - smutek, apatie, ztráta zájmu o cokoliv, pocity beznaděje, stažení se ze společenského života, uzavření se do sebe, ztráta chuti na sex, nechuť k jídlu, v těžších případech i halucinace, bludy a myšlenky na sebevraždu.

Manická fáze trvá vždy aspoň týden. V mnoha ohledech se jedná o naprostý opak depresivní epizody. Mezi nejběžnější příznaky patří - přehnaně dobrá nálada, zrychlené myšlení a vyjadřování (přeskakování z tématu na téma), rozrušenost, extrémně zvýšené sebevědomí, snížené sociální zábrany, nízká potřeba spánku, riskantní chování, zvýšená chuť na sex, možné jsou podobně jako u depresivní epizody i halucinace a bludy.

Hypomanická epizoda bývá kratší a podmínkou je její trvání alespoň čtyři dny. Je velmi podobná manické fázi, ale příznaky jsou mírnější, jde spíše o neschopnost se soustředit.

Smíšená epizoda musí trvat alespoň dva týdny a je charakteristická kombinací obou výše zmíněných epizod, případně jejich velmi rychlým střídáním v rámci dnů, ale někdy i hodin.

Diagnostika

Odborný lékař musí odebrat důkladnou anamnézu a posoudit příznaky, popř. laboratorní nálezy. K dispozici je i řada testů či stupnic, z nichž některé jsou volně dostupné na internetu. Volně dostupné testy mohou laikům sloužit jako určité vodítko, ale odborníka, v tomto případě psychiatra, nahradit nemohou. I odborníci však mohou v některých případech trochu tápat, poruchu zaměnit za jiné onemocnění a léčit nevhodnými léky, což může vést k akceleraci příznaků BAP.

BAP spolu nese i vyšší riziko souběžného onemocnění, které může buď přímo způsobovat, nebo jej alespoň posiluje, čímž dochází k jeho výraznějším projevům. Mohou se rozvinout další duševní poruchy jako např. úzkosti, obsedantně-kompulzivní porucha nebo různé poruchy osobnosti. Kromě duševních poruch je zde i vyšší riziko rozvoje tělesných onemocnění - diabetu, migrény, v horším případě i onemocnění srdce.

Léčba

Léčba musí být komplexní. Základem je farmakoterapie, která je doplněná psychoterapií. Cílem je nejen vyřešit případnou aktuální epizodu, ale především působit preventivně do budoucna a omezit tak výskyt dalších epizod.

Farmakoterapie se využívá k léčbě akutní manické či depresivní epizody a následně k udržení vyrovnaného stavu pacienta. Využívají se tzv. stabilizátory nálad, které snižují výkyvy nálady, ať už depresivní, či manické. Dále jsou potřeba antipsychotika, ta se používají zejména při manické epizodě. Tyto léky zmírňují napětí a úzkost, upravují vnímání a poruchy myšlení. Naopak při depresivní epizodě se využívají spíše antidepresiva, která přinesou potřebnou úlevu od depresivních stavů. V poslední řadě mohou být využita i hypnotika, a to bez ohledu na typ epizody. Uplatní se zejména tehdy, pokud je epizoda doprovázena i problémy se spánkem.

Psychoterapie je nedílnou součástí léčby. Postižení jedinci se mohou věnovat aktivitám, při nichž dochází k uvolnění napětí a stabilizaci nálady (muzikoterapie, animoterapie apod.), učí se sociálním dovednostem, aby se cítili ve společenském kontaktu více sebejistí, nepodléhali běžnému stresu a dokázali ho kompenzovat tak, aby je negativně neovlivňoval. Psychoterapie může probíhat ve více rovinách - individuálně, skupinově, ale i v rámci rodiny, neboť bipolární porucha ovlivňuje život nejen nemocného člověka, ale i jeho blízkého okolí.

Současná doba plná nejistot a stresu bohužel riziko rozvoje nějaké duševní poruchy včetně BAP zvyšuje. Prevencí by mohla být edukace obyvatelstva v oblasti péče o duševní zdraví, která by mohla tento negativní trend když ne zvrátit, tak alespoň zpomalit.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/co-je-bipolarni-afektivni-porucha-aneb-priznaky-priciny-a-projevy/

https://www.nzip.cz/clanek/689-bipolarni-porucha-priznaky-a-diagnoza

https://www.pnhb.cz/psychiatricke-texty/bipolarni-afektivni-porucha

https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2006/04/06.pdf