Článek
Možná jste zaznamenali, že se v Dubaji koná klimatický summit COP28. Jde o konferenci OSN o změně klimatu v roce 2023. Pořádá se každý rok už od roku 1992, kdy byla uzavřena první dohoda o klimatu v Rio de Janeiru. Významná byla v roce 2015, kdy se konala v Paříži a vznikla tzv. Pařížská dohoda, ve které se národy domluvily, že chtějí v tomto století dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů a zároveň udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C.
Letos se koná v Dubaji ve Spojených arabských emirátech (SAE), v zemi, která je pro západního člověka plná paradoxů. Na jedné straně vnímáme nedostatečné dodržování lidských práv, pracovní vykořisťování chudých imigrantů zejména z Asie a Afriky, utlačování politických oponentů atd. Země je spalovaná žhavým sluncem a v mnoha částech země je pitná voda ceněná nad zlato. Na straně druhé se však díky těžbě a zpracování ropy a zemního plynu staly SAE 9. nejbohatším státem světa. Značné bohatství umožňuje zemi nebývalý rozvoj, ale i množství investic nejen do průmyslu, obchodu, architektury apod., ale i do řady výzkumů, inovací a pro obyvatele SAE jsou třeba vysoké školy a zdravotnictví zcela zdarma.
Splnění dosavadních cílů
Svůj projev měla na konferenci i představitelka EU, Ursula von der Leyenová. Připomněla, že za loňský rok přispěla EU 30 miliardami dolarů rozvojovým zemím na financování aktivit spojených s ochranou klimatu. A letos splní svůj závazek investovat celých 100 miliard dolarů.
Nový ambiciózní cíl
Dosavadní plnění se však nezdá představitelce EU dostatečné a ráda by se podle svých slov přesunula od miliard k bilionům. Takové množství peněz je však potřeba nejprve získat. Toho chce dosáhnout třemi cestami:
- vytvoření nových odvodů, aby byly zdroje pro financování
- rozvoj trhu zelených dluhopisů
- emisní povolenky
V druhém kroku chce nastavit pravidla pro partnerství mezi EU a partnerskými zeměmi, především prostřednictvím strategie Global Gateway. Cílem je dosáhnout win-win situace, kdy EU investuje do projektů rozvojových zemí. Rozvojové země získají cenný kapitál pro svůj rozvoj, který však musí odpovídat potřebným standardům v rámci ochrany klimatu (důraz je kladen na obnovitelné zdroje energie a vodík) a naopak evropské země získají možnost investovat do prospěšných aktivit.
A co my, obyčejní lidé?
Nelze popřít, že snahy o ochranu klimatu mají své opodstatnění. A nejen klimatu, musíme se naučit být ohleduplnější vůči svému životnímu prostředí. Bez ohledu na to, jakou měrou lidstvo přispívá ke globálním klimatickým a ekologickým změnám, musíme je brát v potaz a snažit se jim přizpůsobit. I oteplení o pouhý jeden stupeň může přinést výrazné změny v krátkém časovém období. Ta rychlost je však to, co je nebezpečím pro všechny organismy - ty se totiž nedokáží takto rychle adaptovat na nové podmínky a mohou vymírat. Zároveň dochází k vysušování mnoha oblastí, což má neblahý vliv nejen na tamní faunu a flóru, ale i na lidské společenství. A nejvíce jsou těmito změnami postižení chudí lidé.
Je však k diskusi, zda je tou vhodnou cestu navýšení nebo zavedení dalších poplatků a daní, aby se mohly tyto aktivity financovat. Evropské politické elity sice ujišťují, že případné zdražení komodit způsobené těmito odvody bude chudým lidem kompenzováno ze sociálních fondů vytvořených pro tento účel, ale je to řešení? Jde zase jenom o přerozdělování peněz, kdy nám je seberou a pak milostivě něco vrátí těm nejpotřebnějším. Což přináší další otázku - kdo je potřebný? Je to ten, kdo má nízký příjem? A nemůže si za nízký příjem sám, protože není ochotný se třeba dovzdělat, najít si jinou, lépe placenou práci nebo mít ještě jeden přivýdělek? Zatímco jiný nikdy nebude považován za toho, kdo má nízký příjem, ale jen proto, že je ochotný obětovat vlastní pohodlí a mít práce třeba tři. Tyto nuance nemůže žádný program podpory postřehnout. A co víc - opravdu si politici myslí, že zaváděním dalších poplatků, což povede k dalšímu zdražování, se budou lidé chovat k životnímu prostředí ohleduplněji? Bohužel, naopak to povede k tomu, že čím více lidí bude mít hlouběji do kapsy, tím méně se budou o životní prostředí a klima starat. V první řadě totiž budou řešit vlastní živobytí.
Bohulibým zeleným myšlenkám se tak budou věnovat především ti majetnější, kteří nemusí řešit existenční problémy. A tím se dostáváme k paradoxu - podle studie z Oxfamu vytváří horní procento nejbohatších lidí stejné množství emisí jako 66 % populace z opačné strany žebříčku.
Je tedy pozornost politiků zaměřena opravdu správným směrem?
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://echo24.cz/a/HaNdt/zpravy-svet-miliardy-biliony-ursula-von-der-leyen
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/statement_23_6250
https://www.cop28.com/en/
https://www.mzp.cz/cz/parizska_dohoda
https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/priorities-2019-2024/stronger-europe-world/global-gateway_cs
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/osn-bohata-elita-ma-na-svedomi-vetsi-emise-nez-polovina-lidstva
https://www.obnovitelne.cz/clanek/2854/procento-nejbohatsich-ma-na-svedomi-vice-emisi-nez-66-procent-tech-nejchudsich
