Článek
Green Deal neboli Zelená dohoda. Jejím hlavním cílem je dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality pro evropský kontinent. Dohoda obsahuje plán aktivit, pomocí kterých by mělo být této neutrality dosaženo. Evropa by se měla na základě toho změnit v ekologicky šetrnou, ale funkční ekonomiku, která bude lídrem v oblasti inovací a kde nebude nikdo opomenut.
Vize svým způsobem krásná. Někdy ale samotná ušlechtilost myšlenky nestačí, zvláště pokud je provedení katastrofální.
Základem je balíček „Fit for 55“, který v roce 2021 vydala Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové. Zabývá se legislativními návrhy v oblasti klimatu, energetiky a dopravy, emisními povolenkami pro domácnosti, ale i zákazem prodeje nových aut bez nulových emisí CO2 od roku 2035. Číslovka v názvu odkazuje k právnímu závazku zemí EU snížit do roku 2030 emise alespoň o 55 %.
Jak chce tohoto cíle dosáhnout?
- reformou systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a zavedením nového samostatného systému pro obchodování s emisemi určeného pro budovy, silniční dopravu a paliva pro další odvětví. Systém byl zaveden v roce 2005 a emise od té doby sníženy o 41 %
- vytvoření Sociálního fondu pro klimatická opatření. Z fondu mají být financovány podpůrné programy a investice pro zranitelné domácnosti, mikropodniky a uživatelé dopravy
- mechanismem uhlíkového vyrovnání na hranicích. Laicky řečeno, zamezit tomu, aby kvůli snižování emisí v EU byly třetí země více zatíženy přesunem výroby nebo aby se naopak zvýšil dovoz produktů s vysokými emisemi uhlíku
- stanovením závazných ročních cílů týkajících se emisí skleníkových plynů v odvětvích, které nejsou regulovány EU ETS (viz bod 1). Jde o sektory silniční a domácí námořní dopravy, budov, zemědělství, odpadů a malých průmyslových odvětví
- stanovení vyššího cíle pro pohlcování emisí díky šetrnému a ekologickému využívání půdy a lesnictví
- stanovení emisních norem CO2 pro osobní automobily a dodávky, které se na celkových emisích CO2 v EU podílejí 15 %. Cílem je dosažení 100% snížení emisí od roku 2035 u osobních aut a dodávek
- snížením emisí metanu v oblasti energetiky (metan je po CO2 druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem)
- zvýšením využívání ekologičtějších paliv v letectví a tak snížit emise pocházející z tohoto odvětví
- podporou využívání obnovitelných a nízkouhlíkových paliv v lodní dopravě
- vytvořením dostatečné infrastruktury pro alternativní paliva. Cílem je do roku 2025 (2030) mít na každých 60 km dobíjecí stanici pro osobní automobily a dodávky, od roku 2030 mít ve všech městských uzlech vodíkové čerpací stanice pro osobní a nákladní automobily a všude musí být možnost snadno zaplatit
- revizí směrnice o obnovitelných zdrojích energie, přičemž cílem je dosáhnout do roku 2030 40% podílu energie z obnovitelných zdrojů
- snížením konečné spotřeby energie na úrovni EU v roce 2030 o 11,7 %
- zvýšením energetické účinnosti budov v EU do roku 2030. Všechny nové budovy by měly být s nulovými emisemi a stávající budovy by měly být transformovány na budovy s nulovými emisemi do roku 2050
- opatřením pro trh s vodíkem a dekarbonizovaným plynem. Cílem je přechod od zemního plynu na obnovitelné a nízkouhlíkové druhy plynu
- zdaněním energetických produktů a elektřiny. Jednoduše řečeno - čím více znečišťující palivo, tím vyšší daňové zatížení
Tolik teorie, vize a plány. A jaká je realita?
- Evropa se potácí v energetické krizi a zejména u nás v ČR jsou ceny energií velmi vysoko a pro řadu domácností či podniků až likvidační
- výroba energie z obnovitelných zdrojů je nepravidelná a těžko předvídatelná (např. ve srovnání se stabilní produkcí energie z jaderného štěpení)
- stavba elektráren a vybavení pro získávání obnovitelné energie rozhodně není bezemisní
- i na opravu výmolu v silnici se leckdy čeká víc jak rok. Opravdu někdo věří tomu, že bychom v roce 2030 měli dostatečnou infrastrukturu pro využívání obnovitelných či nízkouhlíkových zdrojů energie?
- podniky bojují s vysokými náklady na výrobu a provoz, ekonomika stagnuje, ale do EU se neustále valí hromada zboží ze zemí, které se o emise nestarají, kde je využívána levná dětská pracovní síla apod. Těmto levným produktům nejsou tuzemští producenti schopní kvůli regulacím konkurovat
- produkty využívající obnovitelné zdroje jsou ve většině případů dražší než dosavadní produkty využívající fosilní paliva - např. auta na benzín či naftu. Běžní lidé s "normálním" příjmem si tyto produkty obvykle nemohou dovolit. Kvůli své chudobě, která jim nedovolí pořízení ekologičtější varianty (opravdu je však elektromobil ekologičtější?), však budou platit ještě víc za benzín či naftu, zatímco bohatší lidé budou zvýhodněni tím, že ekologická paliva nebudou tolik daňově zatížena
- domácí solární elektrárny, tepelná čerpadla, zateplování domů, efektivnější přístroje apod., to vše vyžaduje vyšší počáteční investici. Chudí lidé na takové investice ale nemají, popř. se kvůli tomu více zadlužují
- neustálé regulace a tvrdá nařízení snižují konkurenceschopnost evropských podniků
- celkové vyčerpání ekonomiky brzdí růst, inovace jsou spíše pouhým snem kvůli všudepřítomné byrokracii
Co si myslíte vy o realizaci plánů z balíčku Fit for 55? Jsou cíle a časové rámce podle vás reálné?
V článku bylo čerpáno z informací z následujích zdrojů:
https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/priorities-2019-2024/european-green-deal_cs
https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/green-deal/fit-for-55-the-eu-plan-for-a-green-transition/
